Prigožinův útok – je to dobře nebo špatně?
Zpráva o tažení Jevgenije Prigožina na Moskvu vyvolala řadu sarkastických poznámek českých politiků. Je to ale dobře nebo špatně?
Že se tento muž chystá nějakým způsobem vymezit vůči nejvyšší moci v Rusku a pravděpodobně na ni zaútočit, bylo už nějakou dobu jasné. Že to zkusí vojensky, mohly tušit nějaké tajné služby, ale jinak je to asi velkým překvapením. Zaprvé v Rusku se revolucím většinou moc nedařilo, až na ty dvě v roce 1917. Za druhé, představa, že Wagnerova skupina zvládne ruskou regulérní armádu, působí naivně. Je pravda, že ta armáda je zaměstnaná na západní hranici. Taky, že si nikdo nedovedl představit, jak jí bude vzdorovat mnohem menší armáda ukrajinská.
Jenže je to přece jenom rozdíl. Ukrajinská armáda má za normálního stavu přes 200 tisíc vojáků a další miliony může povolat. Údaj o počtu členů Wagnerovy skupiny jsem na internetu nenašel ani po 30 minutách hledání. Armádní noviny z roku 2019 však uvádějí, že za předchozích zhruba pět let jí prošlo kolem 5 tisíc osob. Proti ruské armádě s 2,5 milionu vojáků přece jen trochu málo.
Zprávy, že se wagnerovci blíží Moskvě, trošku opomíjely, že toho mají násobně víc před sebou (přes 400 kilometrů) než za sebou. Jejich útok ale může vést k nějakému rozvratu. I přesto, že se nakonec zastavil poté, co se do věci vložil běloruský prezident Lukašenko. Je to dobře nebo špatně? To je to, co nevíme.
Na jednu stranu vnitřní rozpor samozřejmě Rusko oslabuje. Na druhou stranu chaos vždy zvyšuje nebezpečí dalších nepředložených kroků.
Ten nejhorší, jaderný útok, naštěstí nemůže Vladimír Putin spustit úplně sám. Tak snad…. tomu by chaos nahrávat neměl. Je tady ale spousta dalších možností, jsou tady třeba střely bez jaderných hlavic, které mohou doletět hodně daleko.
Dle výroků Jevgenije Prigožina se zdá, že kdyby uchvátil moc (což se pořád ještě může stát – ukázal přece jen odhodlání a určitou sílu), možná by byl spíš ochoten vyjednávat s Ukrajinou. Byť na ní sám útočil. Asi by tak nečinil z pohnutek bohulibých. Avšak je-li možné zachránit lidské životy jinak, než že by Ukrajinci museli popřít sami sebe, odevzdat území a odnést si z toho ještě větší trauma, tak asi dobře. Ale těch rizik tam taky pár bude. Takže bych se z toho zas tak jednoznačně a hlavně sarkasticky zatím neradoval. Tím spíš, že se situace mění každým okamžikem. A být za hlupáka je pak snadné.
