Peněžitý trest za znásilnění? Zní to strašně!
Až překvapivě málo reakcí vyvolal záměr trestat sexuální činy víc peněžitými tresty. Zní to jako novodobý odpustek. Zatím ale s odsudkem počkejme na detaily.
„Já si to odsedím,“ říká se s oblibou, když někdo chce naznačit, že čin či chování jiného volá po pomstě přinejmenším fyzické či rovnou hrdelní. Zatímco takové zvolání může v sobě obsahovat prvek morálního rozměru – vědomě přijmu trest, protože chci třeba někoho chránit – pokuta za znásilnění vypadá jinak.
Už se také objevily první komentáře ve stylu: bohatý člověk si prostě znásilní koho chce s vědomím, že za to zaplatí a bude v pohodě. Připomíná to středověké prodávání odpustků ze strany církve. Martina Luthera údajně vytočilo hlavně to, že je šlo nakupovat dokonce dopředu. Zaplať a pak v klidu zhřeš.
Samozřejmě teprve praxe soudů ukáže, zda to dojde tak daleko, že někdo bude páchat sexuální zločiny opakovaně, protože zaplatí a bude mít po starostech. Věřme, že ne. Vždyť recidiva je recidiva. A mluvčí minsterstva spravedlnosti Vladimír Řepka na dotaz ČTK zdůraznil, že jako samostatný lze uložit peněžitý trest jen v případech, kdy vzhledem k povaze činu a osobě pachatele není jiného trestu zapotřebí. A paragrafované znění zatím ministerstvo neukázalo.
Vězeňská služba stojí okolo 12 miliard ročně
Ale zkusme se na to celé podívat ze dvou stran. Roční výdaje na vězeňskou službu se v České republice pohybují okolo 12 miliard korun, v roce 2021 dosáhly skoro 13 miliard. Může to znít skandálně, dívat se na věc přes peníze. Ovšem jen do doby, než si člověk přečte, třeba na Novinkách.cz, že Česko má v poměru k obyvatelstvu třetí největší vězeňskou populaci v Evropě. To znamená, že trestáme moc, nebo moc krademe, loupíme, přepadáme, vraždíme a okrádáme stát.
Česko má v poměru k obyvatelstvu třetí největší vězeňskou populaci v Evropě
Zatím se podle různých srovnání zdá, že spíš více trestáme. Hlavně jsou zdejší tresty dlouhé, takže věznice jsou přeplněné. Potom se jeden nemůže divit té obrovské snaze pustit kdekoho za dobré chování co nejdřív domů.
Kroutíte hlavou? Že vám naopak přijdou tresty za vraždy (kromě těch z tzv. omluvitelných pohnutek), týrání dětí a zvířat, distribuci drog a další odporné trestné činy krátké? Ono vždycky záleží na tom, s čím člověk srovnává. S USA, kde vám napaří de facto doživotí, ale ve formě odnětí svobody třeba na 130 let, a kde pořád funguje trest smrti, ano. Ale hlavně ve srovnání s trestnými činy, které zdaleka nemají tak devastující dopad.
„Odsoudili mě za trestný čin, u kterého chyběla oběť,“ prohlásil finanční magnát a podvodník Gordon Gekko ústy Michaela Douglase v pokračování slavného filmu Wall Street. Za tzv. insider trading a snad i tunelování zaměstnaneckých fondů vyfasoval 16 let (ovšem pozor ve filmu). To u nás nedostane leckterý loupežný vrah. Ovšem ani Antonio Koláček, pokud se ztotožníme s tím, že okradl stát, asi neublížil nikomu víc, než když někdo třeba týral svěřenou osobu. Za což je jeden až pět let, výjimečně až 12, ale to už se musíte snažit. Zatímco Koláček (dosud nepravomocně) vyfasoval 7,5 roku!
Léta se v Česku diskutuje, zda by nemělo být lidí ve vězení méně
Už po léta se v Česku čas od času objeví diskuse, zda by nemělo být lidí ve vězení méně. Zda bychom neměli víc pracovat s alternativními tresty, třeba jako ve Skandinávii, kde mají uvězněných fakt málo. Už Karel Schwarzenberg v rámci své prezidentské kampaně říkal, že u nás sedí lidé za ptákoviny. A to bylo před 11 lety.
Zároveň je otázkou, zda delší trest má lepší převýchovný charakter než krátký, nebo zda dokáže potenciálního pachatele od jeho činu více odradit. Což rozhodně není samozřejmé.
Takže důvodů pro zkracování trestů a využívání jiných než odnětí svobody, je asi dost. Přičemž jedním z těch hlavních je zásadní pochybnost, zda ten kriminál opravdu může někoho převychovat. Zda spíš neslouží k separaci od společnosti u těch, kteří jsou nebezpeční a nezměnitelní.
Mělo by se ale asi začít někde jinde než u sexuálních deliktů. Ty totiž svými důsledky pro oběti patří k těm nejhorším. U dospělých i dětí. Oběti znásilnění či zneužívání často nejsou schopni navazovat vztahy, žít sexuálním životem, děti mívají narušenou intimitu. Trpí pocity strachu, studu, v rámci posttraumatického stresového syndromu se vyhýbají určitým lidem, místům, situacím… Mezi oběti lze v podstatě zařadit i jejich partnery a rodinu. Znásilněné ženy (případně muži) navíc bývají vystaveny nedůvěře a odmítání. Pro okolí je nejsnazší si říct, že si všechno vymyslely.
BKB: Rozhodně není možné, aby za závažné sexuální trestné činy byl ukládán pouze peněžitý trest jako trest jediný
Podle ministerstva by novinka měla mj. pomoci obětem lépe se dobrat svých práv na náhradu škody. I když zatín není jasné jak. „Pokud by nová právní úprava umožňovala, aby z výtěžku peněžitého trestu se oběť snáze domohla uspokojení svých nároků na náhradu zejména nemajetkové újmy, znamenalo by to v tomto ohledu zlepšení jejich práv, avšak zdůrazňujeme, že pouze v tomto ohledu. Rozhodně není možné, aby za závažné sexuální trestné činy byl ukládán pouze peněžitý trest jako trest jediný,“ uvedla pro Svět hospodářství prezidentka Bílého kruhu bezpečí Petra Vitoušová.
O to asi jde. Ne, že by satisfakce z odsouzení pachatele trauma oběti ukončila. Ale neodsouzení, nebo nízký, třeba i podmíněný trest, po němž může následovat i výsměch, jej mohou prohloubit. Fakt by se s tou změnou trestního zákoníku asi mělo začít jinde. U trestných činů s méně devastujícími dopady.
