Odjel a už se nevrátí král nesilnic i silnic

Nebyl jen závodník. Byl řidič-profesionál a frajer, se vším, co k tomu patří. Karel Loprais umřel loni v prosinci ve věku 72 let a včera se s ním rozloučili všichni kamarádi, kolegové a fandové.

On sám zůstává legendou a osobností, která spoluvytvářela legendu již tak legendární značky Tatra a Rallye Paříž-Dakar. Také se mu tak říkalo: Monsieur Dakar. Nejen proto, že ji jel devatenáctkrát a vyhrál šestkrát. Ale i proto, že si tam nadělal mnoho kamarádů svým chováním a nezištnou pomocí. Když tuto rallye přestal jezdit, několik jezdců si určitě oddychlo, že jeden z nejsilnějších soupeřů už jim nebude konkurovat, ale řada z nich také prohlásila, že bez Lopraise už to nebude ono.

Tak jako si moji starší bratři sbírali formuli 1 a zdobili obrázky monopostů náš společný pokojík, tak já jsem sledoval závody kamionů a sbíral vše o Karlu Lopraisovi. Fotky, reportáže, rozhovory. Žádný americký manažer neudělal pro Tatru tolik, co její bývalý dělník a zkušební řidič Karel Loprais.

Až jako hodně dospělý táta od rodiny jsem si vyautoškolil řidičák na kamion (C+E). Nedá se říci, že kvůli Lopraisovi, ale kdesi v koutku klučičí duše ta zvědavost, co na tom ten Karel má, kdesi uvnitř také byla. Usedl jsem do tiráku a žasnul. Viděl jsem svět, jaký z osobáku vidět nelze. Už třeba jen ty výhledy přes zábradlí dálničních mostů! Ale také mnoho situací v provozu, o kterých ti, co ty situace působí, ani nevědí, že je působí, protože je nemohou vidět. To učí předvídavosti, empatii, opatrnosti a hlavně klidu. Nejednou jsem si říkal: kdo spěchá víc, než soutěžní jezdec při rychlostní zkoušce? A přece Karel Loprais nemine kamaráda, kolegu, soupeře v nesnázích, neujede, ale zastaví a pomůže. „Soupeř“, to je to poslední, co jej v tu chvíli napadne. V běžném provozu to znamená netroubit, nekličkovat, neťukat si na čelo a nedupat na pedály, ale prostě jen zpomalit, zastavit, dát přednost nebo počkat, až si to ti kolem vyřeší. Každý někdy udělá chybu nebo zaváhá.

A tak si také říkám, že kdyby si každý řidič alespoň v duchu vedle sebe na chvíli posadil Karla Lopraise, omezovací, zakazovací a přikazovací značky, policejní radary a maskovaná stíhací auta by byla zbytečná, protože by se jezdilo tak, jak se jezdit má. S jasnou myslí a srdcem na levé i pravé straně.

Tak díky, pane Lopraisi, a dobře dojeďte.