Nová doba: legendy odcházejí, přicházejí změny
Miliardy lidí i firem se snaží osedlat aktuální trendy. Být in a nezaspat. Někteří jiní přitom dokážou mít úspěch, i když se skoro vůbec nemění. Jejich odchod můžeme vnímat i jako symbol doby, která nehodlá nechat kámen na kameni.
V pondělí zasáhla bezpočet hudebních příznivců zpráva, že tento svět opustil legendární bubeník skupiny Rolling Stones Charlie Watts. Budiž ke cti médiím, že připomněla především jeho výjimečnost. Samozřejmě odešel hlavně člověk – manžel, táta, kamarád… na to se při úmrtí slavných často zapomíná. Odešel ale i jeho živý obraz. Ten, který se tak strašně, a tak krásně nehodil do naší doby.
Rolling Stones se zrodili v době, která přímo drtila společenské konvence. Mladí lidé odhazovali formální oblečení i vychování, odmítali chodit do armády, křičeli sprostá slova z pódií a psychologové jako Carl Rogers začali stavět touhy člověka nad společenské konvence.
Charlie Watts – který jako člen skupiny Alexise Kornera stál dokonce i u zrodu britského R&B – svým vystupováním jako by k té revoltě nepatřil. Mick Jager s Keithem Richardsem ho prý museli dlouho přemlouvat, aby k takovým chuligánům přestoupil.
O co víc se vymykal životnímu stylu a image kapely, o to významnější byl jeho přínos hudební. Je zvláštní, že zatímco u hráčů na melodické nástroje se někdy objevují až nekonečné analýzy harmonií, stavby sól a kdečeho dalšího, u Charlieho Wattse se tak nějak všichni shodují jen na tom, že byl prostě nenapodobitelný.
Keith Richards několikrát upozorňoval, že jakoby otvírá nůžky mezi těžkou a lehkou dobou. Měl zvláštní úderovou techniku, úsporný styl hraní, jedinečný vkus a mimořádný cit pro zvuk. Když se podíváte na jeho fotografie ze 60. let a ze současnosti, uvidíte na bicí soupravě jen změnu barvy!
Samozřejmě, že pokrok se asi projevil v řadě technických detailů. Ale v principu hrál pořád na totéž. Dokonce mu u Gretsche po desetiletí dodávali velký buben s úchytem na téčko, který zůstal nevyužitý. A malý buben stával na trojnožce.
Na albu Undercover se pravda ozývají zvláštní zvuky, připomínající elektrické bicí. To byl ale úlet, který brzy skončil. Charlie Watts svůj zvuk měnil minimálně, jen v posledních letech (z kariéry více než sedesátileté!) přidal dva další činely.
Stejně tak neměnil svůj styl permanentního frázování. Možná na posledních pěti albech byste našli nějaké ty „čtyři do zdi“. Ale na koncertech asi těžko.
Zatímco stamiliony bezejmenných u sebe denně kontrolovali, zda nenosí špatnou značku kalhot, nepoužívají nemoderní výrazy a nezastávají názor, který už ztratil na půvabu, Charlie si hrál to svoje. A tvářil, že si svoje taky myslí. (Jestli mu v tomhle byl někdo podobný, tak snad Ian Paice z Deep Purple.)
Odešel náhle v době, která nám říká, že zítra už nesmí být nic stejné. Změní se všechno. Evropa bojuje o elektromobilitu, Británie o vodík, USA o pověst světové velmoci, rozum a cit se perou s hyperkorektností, britskou královnu ze 16. století hraje Afroameričanka a Oskaři se nebudou udílet jen podle kvality, ale také podle národnostního složení tvůrčího týmu. Dým ze dřeva si snad budeme smět připomenout při opékání vuřtů.
Asi se nedá říct, že by člověk Charlie Watts odešel proto, že tohle už nebylo nic pro něj. Že by si řekl něco ve stylu: „Já se kvůli tomu, abych mohl hrát, krémem na boty patlat nebudu.“ (Byť k jeho suchému humoru by to docela sedlo.) Ale jeho obraz, jako by něco takového říkal. „Ahoj stará dobrá Anglie, ahoj starý světe. Žijte si tu, co se do vás vejde. Ale bude to jinak.“
Dnešní doba je stejně revoluční jako ta, v niž Rolling Stones vznikly. A nejednomu z nás se z toho občas kroutí prsty na nohou. Jenže – když ono je pořád něco. Jak říkali právě Rogers, de Shazer a mnozí další: změny probíhají pořád a jsou nevyhnutelné. Co by měli říkat generace zrozené před staletími? Samé války, změny hranic… můj děda zažil dvě světové, Rakousko Uhersko i Československo, nacismus, socialismus, osvobození, znárodňování, vstup spřátelených vojsk…
Mick Jager v jednom z dokumentů prohlásil, že až skončí Charlie Watts, skončí i Rolling Stones. Uvidíme. Každopádně s ním odchází další kamínek, kterým se drolí starý obraz světa.
