Norsko hlásí obrovský nárůst mladých kuřáků. Jde o změnu trendu?
„Kuř a bude ti hůř,“ zpívali kdysi komici, Josefové, Náhlovský a Mladý. Ale ono to platí i naopak: čím je hůř, tím víc se daří závislostem.
Při pohledu zvenku to může vypadat, že vyspělý svět (kromě Číny) kouřit přestává. A z těch, co se jim to nedaří nebo nechce, přechází velká část na alternativy v podobě zahřívaného tabáku, vapingu nebo zvláště na severu Evropy oblíbených nikotinových sáčků.
Mezi lety 2010 a 2020 klesla prevalence kouření v Evropě z 39 na 29 %. Nejméně klesala u lidí nad 55 let věku, u žen dokonce mírně vzrostla. Zato strmě padala v kategorii 15 až 24 let. U mužů skoro o 40 %, u žen o 36 %. Tolik data z odborného článku na oficiální stránce americké vlády o zdravotnictví.
Server Euronews loni s odvoláním na Eurostat uvedl, že kouří necelých 20 procent obyvatel Evropy. Je to ale dost optimistické číslo. Možná proto, že zkoumá populaci už od 15 let. Například pro Německo přinesl číslo 15,7 %, zatímco letošní průzkum zaměřený čistě na dospělou populaci přinesl číslo více než dvojnásobné (!) – celých 34 %.
Za 10 let téměř dvojnásobek
Když se tak člověk rozhlédne kolem sebe, hulí se o sto šest. Teď ale z Norska přišla zpráva jdoucí proti trendu úplně, úplně, ale úplně. Veřejnoprávní server nrk.no uvedl, že za deset let se počet mladých mužů, kteří občas kouří, téměř zdvojnásobil. Sdružení pro rakovinu je šokováno, a dokonce volá po „generačním“ zákazu tabáku.
Norsko je podle zmíněného Eurostatu na třetí pozici z hlediska nejméně „kouřících států.“ Vůbec nejníž je Švédsko, které v posledních letech „převedlo“ kuřáky formou různých pobídek k nikotinovým náplastem. Teď se chlubí nejnižší prevalencí rakoviny plic na kontinentu.
Navíc celkově v Evropě vidíme trend, že mladí lidé stále více přecházejí k od látkových (například alkoholu) k nelátkovým (počítačové hry, sociální sítě…) závislostem. A teď tohle…
„Kouřím na večírcích, protože je to společenské a příjemné. Je také příjemné odpočinout si od hudby a popovídat si s těmi, kteří stojí venku, říká podle nrk.no Tobias Schjelde (22) z Harstadu. Sám se nediví, že počty mladých s cigaretou rostou, zejména na večírcích vidí mnoho mladých kouřit. Celkově má jít o zhruba čtvrtinu mezi muži v rozmezí 14 až 34 let. Což je nad oním evropským průměrem. Zatímco celkově je norská populace hluboko pod ním (Česko je lehce nad). A co víc, celých 37 % mladých lidí mezi ve věku 25 až 34 užívá snus, rozemletý tabák, který se vkládá pod horní ret. I tady spotřeba roste.
Kouřím na večírcích, protože je to společenské a příjemné
Možná je Norsko nějakou anomálií. Nakonec nejde zrovna o typickou evropskou zemi. Je na okraji, mimo EU, s výjimečně drsným počasím… proto jsou taky možná na místě drsné mravy. Jenže se nebavíme jen o současném stavu, ale o vývoji. Ten říká, že počty mladých směřujících k tabáku rostou.
Anebo je to trend, který za chvíli uvidíme v celé Evropě. Prostě klasické kyvadlo. Jednou tam, podruhé zpátky. Léta bylo moderní nekouřit, tak teď zase bude moderní být za drsňáka. Anebo se nabízí ještě třetí varianta. Je známo, že vždycky, když přijde krize, stoupá spotřeba alkoholu. Taky často roste agresivita. Norsko není zrovna tou zemí, která by se svíjela v agónii jako Německo. Naopak, covid zvládlo ekonomicky v pohodě a rychle se po jeho konci vrátilo k růstu. Jde o energetickou velmoc, která… která ale plánuje utlumovat těžbu ropy a regulovat, regulovat, regulovat, jako by byla v EU. Například v Oslu už smí jako taxíky jezdit jen elektromobily.
Závislostem se daří, když přijde krize
Může tak jít i o reakci na vývoj. Pesimismu je na kontinentu, kam se podíváte, dost a dost. Přitom zrovna u nás máme s těmi návykovými látkami zkušeností víc než vhodno. U tvrdých drog jde spíš o odhady, ale alkohol se tu pije jako o závod (i když teď spotřeba hlavně díky mladým klesá) a podle letošních údajů ministerstva zdravotnictví užívá v nějaké formě nikotin mezi 15. a 24. rokem života každý druhý jedinec!
V ČR užívá nikotin mezi a 15. a 24. rokem života každý druhý
Skoro třetina pak kouří! (Mimochodem všimli jste si, jak se v některých českých seriálech začalo znova hulit o sto péro? Třeba v takovém Raplovi?) Nemáme náhodou u nás i v Evropě problém, o kterém se mluví míň než o jiných, mnohem okrajovějších?
