Němci už vědí. Pochopili vážnost situace, mají v tom náskok
Tahoun evropské ekonomiky je nazýván nemocným mužem Evropy. Jeden náskok má ale i dnes – Němcům už došlo, jak vážný ten průšvih je.
Před koncem roku zveřejnil Německý ekonomický institut (IW) průzkum, podle něhož vidí většina zaměstnavatelských svazů příští rok velmi špatně. V podstatě skoro všichni až na farmacii, logistiku, vodárenství, energetiku a bůhví proč papírenství. To bůhvíproč nejen znamená, že není jasné, proč zrovna tohle odvětví, ale že je to přímo s podivem. Právě papírenství totiž bývá korelované s ekonomickým růstem. Zvlášť v době, kdy se mnohé firmy snaží přenést vše do online světa, je důležité, aby se vyrábělo a prodávalo spotřební zboží, protože se zpravidla musí do něčeho balit.
Možná že krize v průmyslu, v němž hraje výraznou roli ten automobilový, který své výrobky do papíru nebalí, stejně jako ocelářství, ještě nemusí znamenat krizi spotřeby v jiných oborech. Nicméně právě tato dvě odvětví jsou na tom hodně bídně. Dokonce před Vánoci se ozvalo volání od spolumajitelky ocelářské firmy Georgsmarienhütte, že vláda musí sektoru okamžitě pomoci. Konkrétně šlo podle Handelsblattu o poplatky za přenosové sítě.
Celé ocelářství pláče a řada firem z různých odvětví oznámila propouštění nebo odchod do jiné země. Přičemž nejde o žádné trpaslíky. Třeba Miele, Stihl či Landliebe. O zmrazení mezd a zavírání závodů se mluví u Volkswagenu.
Důvody jsou v zásadě tři. Tím první jsou ceny elektřiny. Druhým přebujelá administrativa. Třetím pokles poptávky a neschopnost prodávat. Což je v některých případech důsledek těch prvních dvou. Protože když se méně staví a vyrábí ve fabrikách, kterým se dřív říkalo sekundární sektor, tak to dopadá do toho primárního. WirtschaftsWoche dokonce před časem napsal, že německé ocelářství sedí na plných skladech a hroutí se. Přičemž tu úplně největší roli v tom hraje výroba automobilů.
Analytik ČSOB Dominik Rusinko na webu Patria.cz připomíná, že Německo je poměrně dost závislé i na vývozech do USA. Takže tamní podnikatelský sektor má důvod se obávat nové obchodní politiky Donalda Trumpa, konkrétně zavádění dalších či zvyšování stávajících cel.
Teď ke všemu Evropě ubývá zásob plynu, který měl hrát významnou roli v německé energetice. Té, jež měla být chloubou, a která se z čistě exportního odvětví stala importním.
Je to extrémně smutný pohled. Ale má jednu, byť jedinou výhodu. U našich západních sousedů se o tom mluví a píše. Mnohem víc než u nás. Německá média jsou dost drsná a kreslí ekonomickou realitu tak, až se z toho jednomu strachem leccos svírá a zároveň zrychluje peristaltika střev. Kapitáni průmyslu jim dávají dost nábojů a s EU i vládou se vůbec nemazlí. Dalo by se říci, že zase mají v něčem náskok před ostatními.
Německo má důvod se obávat i Donalda Trumpa, a to kvůli clům
Bohužel, politici je zatím moc neposlouchají. Nebo nevědí, co s tím. Dosluhující vláda potichu podpořila změkčení normy Euro 7, kancléř Olaf Scholz veřejně kritizoval cla na čínské dovozy. Přestože většina německých podniků je podpořila. Jenže část automobilového průmyslu se bojí, že jim to Číňani vrátí. Přičemž pro takový Volkswagen jde o klíčový trh. Ztráty, které na něm utrpěla, patří k základním příčinám jeho současných potíží.
Obecně se tak naděje mnohých obrátila k nastávajícím únorovým předčasným volbám. Konkrétně koalici CDU/CSU. CDU se totiž loni otevřeně přihlásila ke konzervativním hodnotám. Navrhla snížení daní a zjednodušení byrokracie. Také přehodnocení zákazu spalovacích motorů u aut. Alespoň směrem k ekologickým palivům.
Jenže těsně po ohlášení předčasných voleb konzervativní mesiáš Friedrich Merz (CDU) všechny šokoval prohlášením, že by příští rok mohl favorit voleb postavit vládu se Zelenými. Včetně jejich šéfa Roberta Habecka, považovaného za nejzelenějšího ze zelených, a hlavně za naprostého ekonomického diletanta a ignoranta.
A zase se s tím média nemazala. V těch prestižních se objevila taková tvrzení, jako že Merzovi jde víc o úřad, než o Německo, a že vzal Němcům naději na změnu. Dokonce se proti němu postavil generální tajemník jeho vlastní strany. „Friedrich Merz vysílá osudný signál,“ napsal Die Welt. Nešlo přitom jen o sympatie k Zeleným, ale také odmítání spolupráce s liberální FDP, vyhozenou ze současné vlády.
Vzal Merz Němcům naději na změnu?
Ta otevřenost je zase poměrně jasná a představuje výhodu. Jen by v té vší diskusi nemělo zaniknout, že na za všechno může Brusel. Evropa zaspala technologický vývoj. Zatímco pořád umí dělat skvělá zařízení pro mobilní sítě, má největší potravinářskou firmu na světě, velké farmaceutické společnosti, je skvělá v luxusním zboží, umí pořád i ta auta… ve světě IT má jen vynikající firmy na aplikovaný software. V tom základním, v hardware, ve výrobě čipů, v cloudech a datových centrech, jí prostě ujel vlak.
Možná je to ale také systémová věc, že víc start up firem nyní v Německu umírá, než roste do nebes. Tak kéž by příští rok z toho poznání vyrostlo něco dobrého pro starý kontinent. Třeba to pak doteče i k nám.
