Nejde o to, jak se máme teď, ale jak jsme se už měli

Ilustrační foto: Khusen Rustamov z Pixabay

Vánoční a novoroční projevy politiků jsou svérázná disciplína komunikace s veřejností (PR). Celkem nic se od nich neočekává, ale zároveň celkem nikdy očekávání nesplní, soudě podle následných reakcí politiků neprojevujících se a podle komentátorů ve sdělovacích prostředcích. Nejinak tomu bylo tentokrát.

„Mnoho lidí ve světě trápí násilné konflikty a nejistota, co bude zítra. To, že v České republice můžeme slavit Vánoce v klidu a bezpečí, a že se v porovnání s většinou světa máme dobře, to nepřišlo samo o sobě,“ řekl na svatého Štěpána předseda vlády Petr Fiala. 

V podobném duchu se nesly i jiná poselství. Že se máme dobře a v porovnání s jinými světy vlastně báječně, jen si toho neumíme vážit.

Potíž je v tom, že jiné světy většinu lidí moc nezajímají. Dokonce ani nemají obavy o svou současnou situaci. Té se dříve či později přizpůsobí. Ale velmi intenzívně prožívají její změny. A to jak změny k lepšímu, tak i k horšímu.

ty, co si polepšili, úřady nesledují

O těch, co si polepšili, mnoho zpráv nemáme, to úřady nesledují. Snad se můžeme opřít o konjunkturální průzkum Českého statistického úřadu (ČSÚ), jehož zatím poslední zpráva nám sděluje, že indikátor důvěry podnikatelů se mírně snížil o 0,4 bodu na hodnotu 96,9 a indikátor důvěry spotřebitelů poklesl o 1,2 bodu na hodnotu 100,4. „Podíl spotřebitelů očekávajících pro období příštích dvanácti měsíců zhoršení celkové ekonomické situace v Česku se mírně zvýšil. Podíl domácností očekávajících zlepšení své finanční situace v příštích dvanácti měsících se ve srovnání s listopadem téměř nezměnil,“ napsal ČSÚ. „Důvodem jsou především zvýšené obavy ze zhoršení celkové hospodářské situace a rostoucí počet domácností, které nepředpokládají, že v roce 2025 budou významněji utrácet za velké nákupy,“ sdělila Anastasija Neradová z oddělení konjunkturálních průzkumů ČSÚ.

O těch, co se mají hůře, už úřady něco vědí. Mezi lety 2021 a 2023 v Česku přibylo zhruba 100 tisíc lidí, které sužuje těžká materiální a sociální deprivace, oznamuje statistický úřad EU Eurostat. Na další se můžeme podívat do tabulek Českého statistického úřadu. Dávky sociální pomoci a náhradní výživné se od roku 2020 do roku 2023 zvýšilo ze 44,7 mld. Kč na téměř 55 miliard korun, tedy o 15 procent. V tom příspěvek na bydlení v roce 2020 činil necelých 7 mld. Kč, v roce 2023 to bylo 2,6krát více: 17,9 miliardy korun. Ministerstvo práce a sociálních věcí odhaduje, že v bytové nouzi se nachází 154 tisíc lidí. Ze dvou třetin jde o rodiny s dětmi, kterých v nevyhovujících podmínkách vyrůstá zhruba 61 tisíc.

„Poslední roky, tak ty nás opravdu nešetřily,“ říká Fiala ve svém projevu. A vypočítává: pandemie covidu, rekordní inflace, válka na Ukrajině, ničivé povodně. Výčet velmi neúplný, sotva tak z 97 procent. „Když se objeví problém, tak si s ním vždy umíme poradit. /…/ Nakonec jsme vždy všechno zvládli,“ uklidňuje premiér.

Jak si poradíme s rostoucí chudobou? Česká republika patří k zemím, kde je největší příjmová a majetková nerovnost. Při vyslovení tohoto pojmu hned naskočí, že ti bohatí ještě více a rychleji bohatnou. To je celkem přirozené, ďábel sere vždy na stejné místo. Problém je v tom, že ti nebohatí, tedy hlavně střední vrstva pracujících lidí, chudne. Z výše napsaného vyplývá, že moc nevěří na to, že by to přestalo, a další statistiky hlásí, že to pokračuje. 

není to tak dávno, co se růst HDP do 2 % považoval za udržovací

Letos to nevypadá o mnoho lépe. Původní předpovědi o růstu HDP o 2,7 % se smršťují. Ministerstvo financí už od léta snížilo svou předpověď na 2,5 procenta. Americké banky JP Morgan a Citigroup počítají s 1,7 procenta, Komerční banka s 1,5 procenta. Každou z těch prognóz doprovází poznámka, že je příliš mnoho nejistot, zejména v globálních válkách. Těch horkých a těch obchodních. 

V Čechách se o tom píše jako o „oživení růstu“, ale není to tak dávno, co se růst HDP do 2 % považoval za „udržovací“, v podstatě jako černá nula. 

„Máme na to, abychom překonali všechno, co naši republiku brzdí, a stali se ještě úspěšnější zemí,“ říká Fiala. „Pro Českou republiku existuje jen jedna správná cesta. Je to cesta k ještě větší svobodě, prosperitě, a osobní odpovědnosti. Cesta k hrdé evropské zemi a aktivní občanské společnosti.“ Zřejmě proto premiér nezmínil své bohatýrské úsilí o zmírnění bruselské legislativy, tvrdě dopadající na české podniky i občany.

„Skutečný stav naší země není ani zdaleka tak špatný, jak si někdy myslíme na základě záměrně šířených negativních nálad. Česká republika má na rozdíl od mnoha míst tohoto světa štěstí, že není přímým dějištěm války, ani rozsáhlého lidského utrpení,“ řekl v novoročním projevu prezident Petr Pavel. „Mnoho lidí je spokojeno se životy, které žijí. /…/ Celková hospodářská situace našeho státu není špatná.“ Ač tedy v úvodu svého projevu řekl, že se nechce ohlížet za minulostí, ale hledět do budoucna, činí tak. Naše ekonomická situace, a tedy i situace našich občanů, se nelepší a lepšit nebude. Že tu není válka je opravdu chabá náplastička. 

Rodina nám dává neomezené možnosti pro projev vlastní odpovědnosti, lásky a soudržnosti.

Ale Pavlovi k dobru: připomněl, že čtvrtina občanů žije v krajích hospodářsky a sociálně ohrožených. „Pokud máme uspět jako celek, jako celá země, nemůže nám být jedno, jak si vedou její nejslabší části. A podle toho musíme v politice také konat.“ A dále: „Řeč politiků se stále častěji redukuje na marketingová hesla, která s podstatou věci už nemají nic společného. Dokonce i tak ryzí slovo, jako mír, se stalo předmětem takového marketingového deformování. Jako člověk, který válkami prošel, si hodnotu míru i cenu za něj uvědomuji velmi silně. Mír rozhodně není tím, co by nás mělo rozdělovat.“ A ještě dále: „Volby budou důležité. /…/ Zásadní je, abychom měli vládu, která zaručí, že bude Česká republika nadále bezpečným státem, kde je zachována svoboda, kde fungují zákony, vymahatelnost práva, kde je férové prostředí pro život i podnikání. /…/ Přál bych si, abychom se dokázali dívat pod nálepky se slovy národní, liberální nebo konzervativní. Protože podstatnější jsou skutečná politická řešení a rozhodnutí. Je zjevné, že nejen u nás občané poptávají politiky, které charakterizuje rozhodnost. To je určitě dobrá a důležitá vlastnost. Pokud ale není doplněna uvážlivostí, rozumem a slušností, může to dopadnout špatně. /…/ Důstojný život ve svobodě má výrazně větší hodnotu a přináší větší spokojenost než život závislý na vůli jakýchkoliv autoritářů.“ A ještě v osobním závěru: „Rodina je prostředím, které nám dává takřka neomezené možnosti pro projev vlastní odpovědnosti, lásky a soudržnosti.“

Začátek rozpačitý, ale závěr vskutku státnický.