Ne – bezpečné nákupy s kartami

Společnost Mastercard letos uskutečnila průzkum True Name, který v 16 zemích Severní Ameriky a Evropy mapuje aktuální situaci v nebinárních komunitách. Zaměřoval se na prožitky a zkušenosti nebinárních osob a binárních příslušníků komunity LGBTQIA+ ve všech oblastech občanského života, doma, v zaměstnání, při nakupování a ve společnosti. Zvýšenou pozornost věnoval používání osobních dokladů i dalším zdrojům nepříjemných zážitků, včetně diskriminace.

„Některým příslušníkům LGBTQIA+ komunity se totiž stává, že jméno na jejich debetní, kreditní nebo předplacené kartě neodpovídá tomu, kým se cítí být. I běžný denní nákup potravin jim tak může připomenout nepříjemný rozkol mezi jménem, které je jim vlastní, a tím, které mají na platební kartě uvedeno,“ vysvětluje společnost Mastercard ve své tiskové zprávě vydané k výsledkům průzkumu. „Téměř tři pětiny lidí, kteří sami sebe identifikují jako nebinární, se při nakupování necítí bezpečně,“ dodává generální ředitel společnosti Mastercard pro Českou republiku a Slovensko Michal Čarný.

Zasloužilo by širší vysvětlení, co se skrývá pod pojmem „necítí se bezpečně“. Cítí se ti nebinární nějak ohroženi? Nebo jsou jen trošku přecitlivělí, jak se říká zimperlich?

Za nebinární se podle Mastercard označuje globálně 2,8 % lidí, u nás 3,3 % respondentů. To opravdu je menšina. Musí si toho být vědoma. I toho, že když se jeden výrazněji odlišuje od ostatních, může pro ně být „jinej“ nebo „divnej“. Bylo by samozřejmě ideální, kdyby většina nedávala najevo své dojmy či hodnocení při komunikaci s menšinou. Ale svět a společnost ideální nejsou. Nicméně, lidská společnost, alespoň v lidsky fungujících zemích, už je natolik socializovaná s menšinami a natolik tolerantní, že by se menšina nemusela cítit při placení v samoobsluze nebezpečně.

Jestli to není také trochu tak, že když už jsem „jinej“ a „divnej“ a vím to, už už se pokradmu rozhlížím, jestli náhodou proti mě někdo nechystá něco ne bezpečného? Nebo tak, že „jinej“ právě chci být a právě proto odmítnu dvojpohlavnost? Ale pak se nesmím divit, že to na ostatní zabírá.

Prakticky problém nebinárních při placení kartou spočívá v tom, že na kartě je vytlačeno jejich jméno. V mnoha jazycích se ani z něj nedá poznat pohlaví. A i když – „při běžném nákupu potravin“ stačí kartu vsunout do čtečky nebo přiložit čip, není třeba ji dávat z ruky nebo někomu ukazovat.

Celosvětově průzkum zjistil, že 41 % lidí zná někoho nebinárního. Obecné pochopení pro LGBTQIA+ komunitu vyjádřilo 49 % lidí, u nás 35 procent. To se dá dohnat. Ale i třetina je poměrně dost na to, aby se menšinová komunita nemusela bát platit kartou. Průzkum neuvádí, kolika lidem je to všechno úplně fuk.

Dodejme, že společnosti Mastercard to rozhodně fuk není. V roce 2019 uvedla s úspěchem na trh platební kartu True Name, která držitelům umožňuje na kartě uvést jejich preferované jméno, tak aby správně reflektovalo jejich identitu.

My ostatní, když už něčí identitu identifikujeme, se nedivme nahlas. Menšině to může přijít nepříjemné. Nebo nebezpečné? Pozor na taková slova, mají svůj zažitý význam!