Na brambory jsou tu Bramtle
Jak začít? Inu, klasicky, po nerudovsku: otázkou. Brambory jsou rodu mužského, nebo ženského? Když se o bramborách mluví doma, jsou tyto zpravidla rodu ženského. Podej mi bramboru, přidej to k bramborám, co to děláš s tou bramborou? Jakmile ale vstoupíte do restaurace, nabídnou vám nějaké jídlo s (tím) bramborem.
Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český Akademie věd dovoluje obojí: brambora, rod. ž., lze i brambor, m. neživ. Experimentálně jsem si vyzkoušel rod m. živ.: 2. p. brambora, 5. p. brambore, 5. p. mn. č. bramborové. Zní to exoticky, ba lákavě, ale nepovoluje se. Zato příručka nabídne oblíbená slovní spojení. Politici si problémy přehazují jako horký brambor (m. neživ.). Pche! Moje ž. přehazuje brambor/ů celé pytle!
Začalo to pokynem babičky, že místní sedlák, rozkládající se na západním území Českomoravské vysočiny sahajícím od západního břehu řeky (Sázavy) k moři (Severnímu) prodává skvělé brambory rovnou z pole. Za výkupní ceny. Podle ČSÚ v srpnu klesly ceny brambor meziročně o 36 %, sedlák šel ještě níže. Nekupte to.
Pro nás a osoby blízké to moje ž. odhadla na čtyři pytle. „Jé, a menší nemáte“? Ne, neměl. Takže metrák, ale fakt brambory krásný. A už je tady zase ten Neruda: Kam s nimi? K babičce do sklepa. Ale to bylo zakázáno, už tam má brambory své a nějaké cizí by tam způsobily jen nežádoucí nepořádek. Tak se pytle brambor proměnily v naše domácí mazlíčky (proto ten experiment s m. živ.). Naloženy do auta putovaly do Prahy. Ale ani tam nenašly azyl. V našich činžovních bytech nebylo pro pytel místa. Hrozilo sice, že odmítnutím naší humanitární pomoci se naše vlastní děti a jejich rodiny vystaví hladomoru, ale ani to nezabralo, brambory zůstaly v autě.
Takže zase klasika: Kam s nimi? Vynašli jsme na internetu neodolatelnou nabídku. Pytlíky na brambory v kapacitě 10 kg od nějakých 800 do 1200 Kč za kus. Takže na metrák dalších zhruba 10 tisíc za pytlíky. Nemluvě o luxusních designovaných sáčcích od firmy Brampyt. To jméno trošku komoluji. Nikdy předem nevíte, zda vám firma poděkuje za virální reklamu, nebo zažaluje pro pomluvu. Pytlíky jsou třívrstvé, hermetické a větrané zároveň, zaručí uskladnění brambor bez nejmenší újmy na 5 měsíců. Cenu neprozradím. Jen to, že po dlouhých váháních a bouřlivých diskusích jsme se s mojí ž. domluvili, že svůj pražský byt nedáme do zástavy a na uskladnění brambor si nebudeme brát hypotéku.
Převezli jsme brambory do chalupy, tak nějak naší, rozkládající se na východním úbočí Českomoravské vysočiny, tedy tom opačném, než odkud brambory pocházejí, sahajícím od řeky (Moravy) k moři (Černému). Od Prahy bratru 208 kilometrů po silnici, vrtulník by v našem úzkém skalnatém údolí nepřistál a raketa by netrefila. Takže brambory budou v bezpečí, akorát se pro ně bude muset občas zajet. Jaké štěstí, že jsme je pořídili tak lacino!
Jenže i tady vyvstalo nerudovské: Kam s nimi? Další odpoledne a bouřlivý večer plný diskusí, hraničících s manželskou krizí. V poslední chvíli se našel kompromis. Jednomu pytli bramborů (m. neživ.) uděláme pelíšek ve chlévě. Je tam sucho, ale hrozí mráz. Tak ho trošku přioblékneme. Druhý uložíme do špajzu. Tam je trošku vlhko a občas myši, ale zase stálá teplota a tma. Třetí se schoulí v kuchyni. Sice tam trošku světla bude, myši asi také, ale zase stálá temperovaná teplota, pro brambory optimální. Poslední necháme doma v Praze. Bude živořit ve sklípku mezi jízdními koly a lyžemi. A uvidíme někdy na Silvestra, jak se našim mazlíčkům vede. Nakonec, i těm myším pár brambůrek (i bambůrků, obojí povoleno) obětuji s lehčím srdcem, než tisíce za pytlíky. Trošku nahlodaný/á brambor/a se ještě nakonec dá okrájet a zpracovat na hranolku/lek (obojí povoleno).
A je to. Ještě stihnu slavnostní Svatováclavskou mši.