Mlčeti zlato. Hlavně o tom, co kdo bude dělat

Tak schválně, kdo nikdy neřekl sprosté slovo? Snad jen pokrytec, člověk bez emocí, oběť hyperkorektní výchovy, nebo ten, kdo touží po dokonalosti. Problém je, že premiérův výrok ve sněmovně zapadl do období, kdy se to děsivými kecy jen hemží.

Vulgarismy do jazyka patří. Jinak by neexistovaly. Dávají dané výpovědi jiný emoční náboj. Přidávají na intenzitě a expresivitě. Aby tuto roli mohly plnit, nesmí se s nimi plýtvat. Pokud někdo mluví jak hostinský Palivec, pak se sám zbavuje možnosti něco pomocí vulgarismů ještě zdůraznit.

Hloupé je, když si ústavní činitel při vyslovení slova „se… (poslední dvě slabiky jsou r a e)“ zapomene vypnout mikrofon. No, stane se. Mnohem hloupější je, když se mu to stane v době, kdy se politika žvásty, kydy a trapnými bláboly vyznačuje natolik, že se stávají nepřehlédnutelný symptomem.

Samozřejmě leckoho napadne výrok předsedkyně sněmovny, Markéty Pekarové Adamové k maďarskému vůdci Viktoru Orbánovi. Ale pomalu… asi se to stát nemělo, ale lidsky se její krok snad dá pochopit. Nejsa odborník na diplomacii, soudím, že v takto silných slovech by ústavní činitelé přece jen měli mít v zádech oficiální zahraniční politiku země.

A pak ta formulace: „Češi svého Babiše už vyhnali. Pevně doufám, že se to povede i Maďarům.“ Ať už si myslím o Orbánovi, co chci, je to premiér vzešlý z voleb stejně, jako jím byl Andrej Babiš a jako je Petr Fiala. Češi svého Babiše zas tak moc nevyhnali. Třetina voličů se k urnám neobtěžovala a mezi těmi, co přišli, posbíralo nejvíc hlasů právě hnutí ANO. Pravda, k sestavení vlády to nestačilo, ale o žádné jasné NE taky nešlo.

Politici se ale spíše strefují do kritiky maďarského premiéra, že podpořil střelbu do obyvatel Kazachstánu. Prý nic takového neudělal, jen vyjádřil prezidentovi Kasymu-Žomartu Tokajevovi solidaritu. Ano, to není totéž… ale skoro totéž. Vcelku se dá dobře rozumět reakci ministra zahraničí Jana Lipavského: „Solidaritu nepotřebuje prezident, který nechá bez vyzvání střílet do demonstrantů. Solidarita patří obyvatelům Kazachstánu.“

Právě Lipavský nedávno měl říct (přesněji napsat) Respektu k dění okolo Ukrajiny: „Na Rusko budeme dobře připraveni.“ To zní, jako kdyby myš vyhrožovala tygrovi. Je to ale trošku vytržené z kontextu. Naopak, zdá se, že ministr zahraničí si zatím na plamenné proslovy nepotrpí. Hovořil o připravenosti aliance, tedy NATO. Nic o ČR, nic o Evropě. Naopak, je velmi opatrný, ale srozumitelný.

Samozřejmě, vedle jiných silných řečí a vyjádření Jana Farského, že bude během stáže v USA přilétat na důležitá hlasování (asi soukromým tryskáčem, protože leckdy se ta hlasování narodí nečekaně) to vytrženě z kontextu může vypadat jako další ne zrovna důvěryhodná slova.

Ten klíčový problém je přitom jinde. Premiér a ministr zdravotnictví naslibovali změnu přístupu ke covidu, aby teď kráčeli ve stopách předchozí vlády. A ještě přitvrzovali. Nejen, že jdou proti svým vlastním slovům. Stále více se stávají terčem kritiky odborníků. Proti posilujícím dávkám očkování se postavila dokonce i Evropská léková agentura. Ke stížnosti na očkovací vyhlášku se připojil nejeden spolustraník z pětikoalice. Že covid vymýtit nelze a přenášet ho může každý, dokonce prohlásil i symbol vakcinace, poradce amerického prezidenta Joea Bidena, epidemiolog Anthony Fauci.

Nezjistí zítra vláda, že vlastně tato země potřebuje větší dluh, vyšší daně a bůhví co ještě? Máme jí věřit, že opravdu bude dělat to, co slíbila? A řídit se postoji odborníků? Málokdo se dokázal tak rychle připravit o důvěru části svých voličů, jako tento kabinet. Alespoň soudě podle toho, co dnes a denně slyším kolem sebe. A premiéra už to se… Co bude říkat za půl roku nebo za rok?