Ministr Bartoš se žene za chimérou
Už dva ministři nám přesluhují. Mikuláš Bek, ministr školství, prohlásil, že když nedostane do rozpočtu svého resortu 30 miliard korun navíc, podá demisi. Dostal polovinu, demisi nepodal. Ivan Bartoš, ministr pro místní rozvoj a místopředseda vlády pro digitalizaci, měl napravit digitalizaci stavebního řízení do konce srpna. Nestihl to a ministruje dál.
Jenže digitalizací Ivánkovy patálie nekončí. Chybí mu ještě 7 miliard korun na dostupné bydlení. Pro mladé rodiny, státní a obecní zaměstnance a další osoby ze střední třídy, které si ani v té střední třídě na tržní bydlení nevydělají. A že prý obecní výstavba bytů se sníženým nájemným významně ovlivní trh bydlení.
V pozemním stavitelství a bytové výstavbě 7 miliard korun není žádná horentní suma. Při dnešních cenách by to vystačilo na 1000 dvou- až třípokojových bytů (pro mladé rodiny). Když se přidají obce svými penězi, tak řekněme 1500 bytů. Když budou stavět na vlastních pozemcích, tak možná 2000 bytů. To je, při současném průběhu stavebního řízení, nutné rozpočítat do 10 let. Digitalizace ho má urychlit, tak tedy řekněme do 8 let. Protože, jak sám ministr Bartoš napsal, nový stavební zákon nemění ani počet nutných dokumentů, ani počet účastníků řízení. Takže jsme na nějakých 250 bytech ročně. Buďme optimisti, že se řízení přece jen trošku zkrátí, když ho povedou obce samotné: 300 bytů ročně. V 1. pololetí 2024 byla zahájena výstavba 17 230 bytů a tento počet meziročně klesl o 4,8 procenta, hlásí Český statistický úřad.
Odhady jsou provedeny v dnešních cenách dnešních bytů. Ne těch budoucích, bezemisních, s fotovoltaikou a tepelným čerpadlem místo topení. I když řeč není o ekonomice, ale o politickém programu dostupnosti bydlení, ještě pár nepolitických úvah do toho zaneseme. V roce 1989 průměrné nájemné z metru čtverčního čítalo 2,60 Kčs. Loni to bylo 260 korun, stokrát více. Tento nárůst nemá obdoby v žádné jiné položce spotřebního koše, ani v příjmech obyvatelstva a už vůbec ne v jeho kupní síle. Jistěže, bydlení bylo státem dotováno a za tehdejší nájemné byl bytový fond sotva provozovatelný. Na opravy či renovace už opravdu nezbývalo a něco s tím bylo nutné udělat. Ale i tak: dotovány byly například také potraviny, byla na ně stanovena záporná daň z obratu. A ani ceny potravin, plně liberalizované už na samém počátku našeho soudobého kapitalismu, takový nárůst nevykazují. A nedá se vyčíst ani z cen stavebních materiálů a prací.
Stonásobný nárůst ceny bydlení je čistě inflační záležitost. Platí korelace, že čím déle potrvají schodkové státní rozpočty, tím déle a silněji potrvá inflace a tím dražší bude bydlení. Čili deficitních 7 mld. Kč ani nepohne s trhem, ani nezpůsobí dostupné bydlení, ale právě naopak. Možná by to ministru Bartošovi došlo, kdyby se podíval na statistiku ministerstva práce a sociálních věcí, jak rostou výdaje na příspěvky na bydlení.
Snad si najde chvilku… až mu poběží ten digitální systém stavebního řízení. Další termín má k poslednímu září, pak musí ukončit smlouvy s jeho dodavatelem, potvrdil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.
Podle vlastních slov na tom Ivan Bartoš pracuje dnem i nocí. „Ministr Bartoš nás ubezpečuje, že se ten systém den ode dne zlepšuje, a já mu držím palce,“ vzkázal jeho kolega, ministr zemědělství Marek Výborný. Jako lidovec by se ještě mohl pomodlit za tu nebydlící střední třídu.
