Mimo systém

Byl onehdy zaveden zákon o minimálním pojištění, co musí každá OSVČ zaplatit za rok. Jeden venkovský opravář šicích strojů si za rok přivydělal zhruba právě tolik. Zákon byl doprovozen důvodovou zprávou příslušného státního úředníka, že když si živnostník nevydělá ani na to pojištění, ať tedy nepodniká. A tak byl opravář, téměř fanatik plnění zákonů, příkazů a nařízení (konkrétní osoba, autorovi článku známa), vytěsněn mimo systém a ocitl se v šedé ekonomice.

I kdyby to tehdy ustál, dorazil by ho pozdější zákon o elektronické evidenci tržeb, podle kterého musí každý živnostník oplývat počítačem připojeným k internetu. Tím, že systém rozšiřuje svoje chapadla, zároveň ze sebe vytěsňuje některé dříve legálně zapojené prvky.

Systém je živoucí těleso a mění se s dobou. S lidmi, jejich potřebami, výchovou, zvyky i s postupujícími technologiemi a poznáním světa obecně. Je to přirozené. Části systému jsou postupně kodifikovány do zákonů, pravidel a nařízení. Ne vždy, jiné prvky systému se jen dodržují nebo postupně vžívají. Může nastat vzájemný průnik. Například neexistuje zákon, že každý musí mít doma elektrickou zásuvku. Přesto všechna psaná pravidla počítají s tím, že osoba povinná elektřinou disponuje. Už jen málo nařízení se například týká koňských spřežení, zato máme rozsáhlou legislativu vytvářející systém provozu motorových vozidel na veřejných komunikacích a také systém ochrany zvířat, včetně domácích.

Vžilo se například, že většina domácností a firem má počítač připojený k internetu. Vžil se předpoklad, že jste v sociální síti, firmy a zejména sdělovací prostředky už bez toho prakticky nedokáží fungovat. Ale může nastat kolize, kdy se uzákoní prvek systému, který není zažitý tak, jako elektrická zásuvka. To se stalo právě teď, kdy systém stvořil kodifikovaný postup pro občany, jenž předpokládá, aniž jim to nařizuje nebo zpřístupňuje, mít chytrý telefon, datový tarif a sjednaný roaming. A také to vše prakticky denně používat, aby se občan v pořádku vrátil ze zahraničí do vlasti. V opačném případě se občan ocitá mimo systém se všemi důsledky: zvýšené náklady, neplánovaná zdržení či dokonce v důsledku bezdomovectví.

Ocitnete se nenápadně mimo systém, když uprostřed všeobecného boje proti pandemii covidu potřebujete rychle cévní vyšetření.

Existují lidé a skupiny, které se mimo systém staví úmyslně, programově. Mají k tomu své důvody, a ty často manifestují veřejně. Jako protest. Jiní se do systému snaží vrátit. Opravář šicích strojů si pořídí počítač a internet. Nerad sice, ale z nějakých dobrých důvodů tak učiní. Alespoň než systém v krocích proti němu přitlačí. Dlouhá řada občanů si pořídí chytrý telefon, datový tarif a zahraniční roaming, aby mohli cestovat. Stáhnou si aplikaci, aby mohli ukazovat QR kód a měli od úřadů pokoj.

Takové rozšiřování zákonného systému je ovšem krajně nebezpečné, o čemž se zde na stránkách Světa hospodářství psalo už vícekrát. V principu jde o to, že systém si usnadňuje své fungování a rozšiřuje své pravomoci, sleduje ještě jiné neetické cíle, a to vše na úkor svobody, volby a soukromí občanů.

A pak existují lidé a skupiny, které se do systému naopak snaží proniknout. Například lidé handicapovaní, například paraplegici. Ti ještě celkem nedávno jako by pro systém neexistovali a své problémy ať si řeší sami. Nebylo to dobře a průnik se zdařil. Jsou dnes akceptování jak společensky, tak „systémově“. Byla přijata řada zákonů, například o povinnosti zřizovat bezbariérové přístupy do veřejných budov, či zřizovat nájezdy na chodníky u přechodů pro chodce. Systém je jim přizpůsobil, přičemž úkor stavitelů veřejných budov a opravářů přechodů pro chodce je výrazně zanedbatelný proti tomu, jak se zlepšil život vozíčkářů.

Jinou, dnes velmi populární skupinou, která se tlačí do systému, jsou osoby LGBT. Také jim se to daří. Jsou společensky akceptováni, zákon je chrání, zakazuje jejich diskriminaci i ostrakizaci. Nediskriminace a tolerance je ostatně současnému systému prvkem vlastním. Jejich cílem však je měnit systém. Vyučovat o sobě na školách, provádět osvětu, která už hraničí s naváděním ostatních, vytvářet manželství, mít děti. Daří se jim to do té míry, že když maďarský prezident Viktor Orbán neumožní propagaci LGBT mezi nezletilými, způsobí tím obrovský tlak vyčlenit jej a celé Maďarsko ze systému Evropské unie. V tomto  případě už tlak hraničí s exkomunikací, tedy trestem a tedy s represí systému vůči neposlušnému prvku.

Tento systém se začal měnit a rozšiřovat při ochraně životního prostředí a atmosféry zemské zvláště. Také v tomto případě změny systému dosáhla skupina ekologicky smýšlejících občanů. Ale jsou další skupiny, které s těmito změnami nejsou v souladu a snaží se o další změny systému, a to až do tržních principů, respektive jejich likvidaci v systému, až do myšlení a způsobu života jednotlivců.

Nikdo z nás si teď nemůže být jist, zda je ještě v systému, když třídí odpad a jezdí tramvají, nebo mimo něj, když nemá tepelné čerpadlo a jí maso. To je špatná situace. Ideologie Zeleného údělu jasně směřuje ke změnám systému zásadním, ovšem bez toho, že se změní systém společenský a ekonomický, že se změní dostatečně úroveň technologie a poznání. To je už velmi, velmi špatná situace.

Ocitnout se mimo systém bývá většinou nepříjemné. Opravář šicích strojů by mohl vyprávět. I nadávat. Protestovat nebo se přizpůsobit, což může znamenat, že si buď koupí počítač, nebo si vyjedná sociální dávky. Hranice systému ale častěji bývají nezřetelné a jedinci může chvíli trvat, než zjistí, zda je součástí nebo zda se ocitl mimo.

A velmi často je nutné snahy o průnik do systému a o jeho změny postihnout v zárodku, než ke změnám dojde a člověk, nebo velké skupiny občanů, se ocitnou mimo proti své vůli. Tedy stručně: jakmile odněkud se začne ozývat, že „chybí osvěta“ a že je „nedostatečná legislativa“, je to jasný signál zbystřit pozornost.