Macron hladí Pandořinu skříňku. Zavadí o zámek a bude zle
Slova francouzského prezidenta, že jeho země možná bude muset vést operace na Ukrajině ještě nic neznamenají. Avšak pozor, neříká to poprvé.
Sociální konstruktivisté říkají, že realita se tvoří v řeči. Je to trochu složité, avšak… jak se o něčem začne mluvit, jak se něco pojmenovává, jak něčemu začneme přiřazovat význam, začíná to skutečně reálně existovat.
Emanuel Macron nehovořil tento víkend o variantě zapojení vojáků své země, a tedy i země NATO na Ukrajině poprvé. Zatímco v západní části Evropy to spíše vyvolalo neklid a odmítnutí, část východu ho podpořila. V sobotu zdůraznil, že si nic takového nepřeje, ale může se stát, že nic jiného nezbyde. A že to chce vzkázat Rusku, které se jinak před ničím nezastaví.
Prý si své vojáky na Ukrajině nepřeje, ale možná nic jiného nezbyde
Jenže když před ničím, tak před ničím. Těžko říct, nakolik jsou hlavně vyjádření bývalého prezidenta a Putinova souputníka Medveděva jen rétorikou pro posílení domácí nálady a nakolik vážnými vzkazy pro svět. Začalo to tvrzením, že se Rusko zastaví až v Lisabonu, pokračuje přes výhružky jaderným arsenálem, aby to momentálně končilo slovy o „mírovém“ urovnání sporu. Ovšem spočívajícím v bezpodmínečné kapitulaci Ukrajiny a ideálně i jejím zániku.
Řeči se vedou a voda teče, říká staré rčení. Jenže taky naopak slova dokážou vytvořit dojem, který pak může žít vlastním životem. Vystrašit, namotivovat, vyprovokovat… a už to jede. Jak říká jeden zkušený lobbyista: „Když o někom rozšíříš, že končí, tak se to většinou samo naplní.“
Když Svět hospodářství začínal, napsali jsme ke krizi kolem čipů: „Ale mnohem víc šokují spekulace, že Čína kvůli nim zvažuje – obsazení Tchaj-wanu. Těžko říci, zda to má reálné základy, nebo se někdo honí za senzací. Ještě před pár lety by nám ale podobné tvrzení asi přišlo rovnou jako nesmysl. Možná by vůbec nezaznělo. Že to dnes někdo myslí vážně, je významným signálem o ‚mezinárodní situaci‘.“
Sice dodnes Čína nezaútočila, nicméně s Ukrajinou se zase válka vrátila jako součást mezinárodní politiky do míst, kde bychom ji nečekali. A v USA se velmi vážně diskutuje (ne v bulváru, ale na stránkách prestižních médií) o tom, že právě mezi Čínou a USA dřív či později dojde k ozbrojenému konfliktu. Protože tak vždy vyvrcholily snahy některých států vyrůst do pozice velmoci.
Jestliže přinejmenším v prvním desetiletí po startu milénia byl svět mimořádně bezpečným místem, kde ve válečných konfliktech umíralo asi nejméně lidí v dějinách, dnes to neplatí. Kvůli útoku na Ukrajinu, válce mezi Hamásem a Izraelem, ale i bojům uvnitř Afriky a v jihoamerických státech. (V mezidobí tu také byly Sýrie a Islámský stát.) A leckde ještě vzrůstá napětí. Přičemž slova o možném zapojení armád (vojáci tam už jsou, ale jako jednotlivci) z třetích zemí na Ukrajině tomu ještě mohou dál napomoci.
Těžko říct, co Macron sleduje. To ví jen on sám.
Těžko říct, co Macron sleduje. To ví jen on sám. I když trochu to zapadá do historie. Francie bývala velmocí a jako všichni bývalí hegemoni to potřebuje občas připomenout. Skutečnost, že USA si tak nějak osedlaly NATO vedla kdysi de Gaulla k tomu, že Francii z toho spolku téměř odvedl. Nynější prezident od počátku vedl vlastní neúspěšné vyjednávání s Putinem a teď zase jede specifickou notu.
Nelze ani přehlédnout, že doma má starostí nad hlavu. Francie je zadlužená. Lidé odmítají penzijní reformu, energetika je zdevastovaná ideovými plány… Může to spolu souviset nebo nemusí.
Každopádně jsme v situaci, kdy na jedné straně podpora Ukrajiny dostává vážné trhliny, hlavně v USA. A na druhé významný evropský politik za podpory některých dalších otevírá otázku zapojení se přímo do vojenských operací. Ve stejné době německá ministryně školství za FDP Bettina Stark Watzingerová vyzvala k tomu, aby se školáci připravovali na krizové situace včetně možnosti války. Její prohlášení je střízlivé, nejde o žádnou vojenskou přípravu, spíš o něco jako brannou výchovu.
Spojíme-li si to trendem narůstající poptávky po dozbrojení armád, máme tu obrázek světa, kde se zase začíná počítat s variantou války. Tak, jako bylo před pár lety nepředstavitelné, co všechno se dělo během covidu… tak jako bylo nepředstavitelné, že by Rusko napadlo suverénní stát, a ještě na evropském kontinentu… tak se nám pořád zdá nepředstavitelné, že by se nás ta válka týkala víc než přes naše rozpočty. Ovšem v řeči už se taková eventualita tvoří.
