Má stát nabízet dotace na energie?
Nejdřív to vypadalo, že stát bude dotovat energie nejchudším domácnostem. Pak se proslýchalo, že všem uhradí „základní“ spotřebu. Teď to vypadá, že ji bude přece jen dotovat. Nezapomínejme prosím, že to půjde nám všem z peněz nás všech.
Ačkoliv nejeden volič dotace a rozdávání peněz ocení jako krok hodných ministrů, je docela dobré si připomenout, že skoro všichni platí daně, aby pak skoro všichni dostali dotaci na energie. Ať už přímo, nebo třeba tím, že žijí u někoho, kdo bude těmito penězi obšťastněn.
Takže jakoby nula od nuly pojde. Ovšem ne tak docela. Stát totiž hospodaří s deficitem, takže jakékoliv nové výdaje znamenají také náklady na financování v podobě úroků placených ze státních obligací.
Otázka, kterou si ale nyní možná někdo položí, zní: jak může stát nabízet lidem z jejich společné kasy, když to půjde zase všem? Kde je tedy nějaká externalita nebo solidarita?
Státní rozpočet se plní z relativně široké základny. Nejvíce se vybere na daních, z čehož připadá největší podíl na DPH. Ještě více než na této dani se vybere na sociálním pojistném. Na dotaci tak přispěje široká skupina fyzických i právnických osob.
Ač se to nemusí zdát, svým způsobem přichází i solidarita mezigenerační. Jsme tu dnes a jsme postiženi vývojem. Tak jako po válce musela společnost hradit náklady obnovy, příští generace budou zatíženy státním dluhem i proto, že dnes neseme důsledky minulých politik a války.
Přesto bychom měli být opatrní. Stále platí, že se rozdává téměř všem z účtu vytvořeného téměř všemi. A co víc, že to budou platit, ať už doslova nebo v přeneseném významu, další generace. Opatření musí být dočasná a vláda především musí dělat vše pro to, aby se do budoucna vypořádala s příčinami šoku.
A neměla by se tvářit, že rozdává ze svého. Jsou to pořád peníze nás všech a dluhy budeme platit také všichni, včetně našich dětí. Ale to se samozřejmě z hlediska propagace připomínat nehodí.
