Klimatický panel IPCC by bylo lepší rozpustit
V pondělí 9. srpna vydal mezivládní panel OSN pro klimatické změny IPCC svou nejnovější zprávu. Sdělil v ní poznatek, že letošní záplavy v Německu a Belgii jsou důsledkem spalování aromatických uhlovodíků. Jestli se do 10 let nestane něco hodně ambiciózního, a jestli celá planeta nebude v roce 2040 uhlíkově neutrální, v roce 2100 se oteplí o 5,7°C (před pár lety čeští vědci předpovídali 10 °C – pozn. aut.) a nastanou katastrofy nevídané. Pod vodou se ocitnou mnohé ostrovy a celé zeměpásy (i ty, co měly být pod hladinou už v roce 2008 – pozn. aut.). Na jakékoliv změny v běhu světa a životě lidí máme nanejvýše příští desetiletí.
V podstatě nic nového zpráva nepřináší. Jen opět nekompromisní prohlášení, že probíhající oteplování, cudně přezvané na změnu klimatu, je lidským dílem a opět jen lidé mohou celý tento proces zvrátit. Poznámky v závorkách nejsou ironií. Jen mají připomenout, že rezolutnost a jednoznačnost závěrů zpráv IPCC není na místě. Vliv člověka na klimatické změny nebyl vědecky prokázán. A pokud jej lidé skutečně mají, je otázkou, do jaké míry a také do jaké míry mohou proces ovlivnit či dokonce zvrátit.
Panel nepřinesl výsledky, jen proklamace
Poslední dvě generace udělaly pro ochranu přírody více, než celé lidstvo kdykoliv předtím. Jak ve vědeckém a technickém pokroku, tak v politických rozhodnutích. Pro ilustraci, o čem je řeč: v prvním případě např. jaderná energie, náhrada freonů v chladicích zařízeních, bezolovnatý benzín, odsíření kouřových spalin, zvýšení účinnosti spalovacích motorů, ale také tepelných elektráren z 25 % na více než 40 procent, čištění vod, snížení chudoby, atd… V tom druhém případě např. zřizování rezervací a chráněných krajinných oblastí, ochrana jednotlivých druhů ohrožených živočichů, environmentální výchova ve školách, třídění odpadů a zákaz skládkování, omezení používání plastů, zákaz používání různých zemědělských chemikálií, atd…
Stejně tak ale není pochyb o tom, že poslední dvě generace dávají planetě Zemi docela zabrat. Mnohé činnosti, postupy a návyky skutečně životnímu prostředí škodí. Jejich změny, a to dosti podstatné, jsou nutné.
Potíž je v tom, že způsob práce IPCC a prezentace jeho výsledků jsou na hony vzdáleny vědeckým postupům. Vedou jen k překotným, aktivistickým rozhodnutím vyděšených politiků. Stanoví cíl, metodu, termín a dotace. Bez analýz sociálních, ekonomických a dokonce environmentálních dopadů. Bez jakékoliv vědecké oponentury. Výsledkem je řada nákladných a neefektivních pokusů. Biopalivy počínaje přes elektrárny na dřevo a elektromobily a nekonče emisními povolenkami. Neefektivních jak ekonomicky, tak ve vlivu na vývoj klimatu. Od roku 1992, kdy byl přijat Kjótský protokol, se navzdory nevyčíslitelným miliardám nákladů a dotací s vývojem klimatu nepodařilo lidským úsilím pohnout ani o píď. Pro přesnost opakuji: s vývojem klimatu, ne s ochranou životního prostředí.
Výsledky práce panelu IPCC, měřené dopadem na klima, jsou tak po 33 letech jeho existence mizivé a nebylo by od věci toto těleso rozpustit. Když už ne přímo jeho „vědecké“ závěry, tedy jeho vliv a metody na ozdravění životního prostředí se ukázaly jako neúčinné, v mnoha případech dokonce jako kontraproduktivní.
Vyplatí se zkoušet i slepé uličky
Pro lepší budoucnost by bylo vhodnější vrátit se k seriózní vědecké práci a důrazně ji podporovat. Otevřít se všem vědeckým poznatkům a názorům a hledat a zkoušet všechny cesty ke zlepšení stavu ovzduší a planety. Jistě, mnoho těch cest bude slepých. Ale najde se i mnoho správných. Narozdíl od dosavadní praxe, kdy těch slepých je většina, zato mohutně propagovaná.
Nevěřím jednomu ze závěrů aktuální zprávy IPCC, jak se rychlé akce ohromně vyplatí. Věřím tomu, že se vyplatí utratit obrovské peníze za zkoušení i slepých cest za cenu, že budou nalezeny ty správné.
