Kdo je tu nemocný? Jen Česko nebo i Německo?

Automobilový průmysl patří určitě k chloubám nejsilnější evropské ekonomiky. Otázkou je, kam teď míří. Foto: Samuele Errico Piccarini na Unsplash
Audioverzi článku si můžete poslechnout zde.

Na sociálních sítích vyvolala ohlas zpráva o článku z Die Welt, že Česko je nemocným mužem Evropy. Není na tom ale Německo podobně?

Die Welt totiž nabízí ještě jeden titulek, a sice: „Chycená průměrností – Česká republika ukazuje, co ohrožuje Německo.“ V samotném textu pak připomíná to, o čem je řeč všude. Že zdejší model ekonomiky založený na levné pracovní síle se už překonal. Že proti jiným zemím jsme drazí a do těch špičkových nám zase něco chybí. A taky, že zdejší ekonomika je energeticky náročná.

Hm… jen tam mimochodem, to o energetické náročnosti napsal v létě The Economist v souvislosti… s Německem. Ale nevykrádejme jen velká média.

Země válčí s recesí

Německo podobně jak my letos válčí s recesí. Taky má na evropské poměry velký podíl průmyslu na HDP (okolo 27 %), i když pořád ještě menší než my (necelých 31 %). Přitom je ale tahounem devastace evropské energetiky. Zatímco po útoku na Ukrajinu se dobře polovina evropských států přihlásila k renesanci jádra, Německo se rozhodlo zavřít své jaderné elektrárny, a také tak učinilo. Spolu se zaostáváním stejných zařízení ve Francii je tak lídrem v likvidaci evropské energetické báze.

Německo je lídrem v likvidaci evropské energetické báze

I když je evropská energetika propojená, přece jen to – jak připomínají odborníci – má své limity. Navíc se při přenosu energie ztrácí, to ví každý, kdo kdo na gymnáziu či průmyslovce prolezl aspoň jeden ročník. Takže nakonec to odnese celý kontinent, ale Němci v první řadě.

Ponecháme-li stranou dopad na Evropu, samo se rozhodlo své problémy s drahými zdroji řešit masivními dotacemi. Na 350 vybraných firem dostalo státní podpory a tento program bude pokračovat. Přidá se k němu bezprecedentní snížení daně z elektřiny o zhruba 97 % (to není překlep).

Bude to stačit? Jednou z velkých bolestí Německa musí být nutně automobilový průmysl. Často čteme, jak ho válcuje ten čínský. Čísla tomu zatím nenapovídají, ale…

Mezi největšími automobilkami světa najdeme na prvních pěti místech hned tři německé, Mercedes Benz, BMW a úplně největší Volskwagen. Ten sice má řadu aktiv v zahraničí, nicméně stále lze považovat za automobilový průmysl pro našeho západního souseda za velmi důležitý. Často zmiňovaná čínská konkurence se sice krčí v uctivé vzdálenosti, ale důležitý je trend. Roste a sílí na trhu elektromobilů. Evropští giganti jako Stellantis hledají cesty ke spolupráci.

Konec konců, nebylo to Německo, kdo se postavil k iniciativě ke změkčení normy Euro7 ve snaze zachránit, co se dá. Ale i z jeho řad se ozývala kritika a možná jsou hoši z Berlína rádi, že to dopadlo, jak dopadlo.

Světová média kritizují zemi za málo investic do infrastruktury a nedostatek inovativních mozků. No, nejvíc patentů z celé Evropy sice tradičně úspěšně registruje Siemens, ale budiž.

Vysoké ceny energie dopadají hlavně na chemický průmysl a potíže má například i světový ocelářský gigant Thyssen-Krupp. Němci se rozhodli, že to vše teď zadotují a nacpou do ekonomiky, co se dá. Rozpočet mají přece jen v lepším stavu než Francie či Itálie. (Za což je někteří ekonomové paradoxně kritizují – prý se bojí dluhů a málo investují. Tak třeba Itále se fakt nebojí…)

Jenže – jim do toho hodil vidle ústavní soud. Už jsme o tom psali dvakrát, tak jen stručně: peníze, které si původně půjčili na boj s covidem a nečerpali, převedli na klimatické investice. A to prý bylo špatně. Nemohou tak disponovat 60 miliardami eur, které měli pomoct především, aby splnili z vlastních hlav prosazované klimatické cíle a taky dali dohromady své chřadnoucí dráhy.

V minulém týdnu se začaly v tamním tisku objevovat zprávy, že by tento problém – protože politici teď nemají kde vzít na řadu svých slibů – mohl i shodit vládu. V pátek jednal o situaci Bundestag, ale zatím je ticho po pěšině. Nicméně ministerstvo financí oznámilo, že zmrazí veškeré nové výdaje. V praxi to znamená, že nebudou moci vznikat žádné nové finanční závazky, plnit se budou jen ty stávající. Ale také pomalu leze na povrch, že ve světle soudního verdiktu se jeví jako nezákonná i řada dalších dřívějších výdajů. „Po rozhodnutí Spolkového ústavního soudu je rozpočtová krize spolkové vlády stále dramatičtější,“ napsal k tomu Handelsblatt. Bylo by zajímavé, co si myslí o dalších státech v Evropě, protože německý rozpočet není příkladný, ale taky ne ten nejhorší.

kdo pracuje, nemá být za hlupáka

Opozice (hlavně CSU) využívá situace k volání po reformách. Jedním z cílů je, aby ten, kdo pracuje, nebyl v Německu za hlupáka. Protože průzkumy ukazují, že vysoké procento lidí považuje práci za nevýhodnou ve srovnání s inkasováním dávek.

Kancléř Olaf Scholz chce vsadit na dovoz pracovníků z Afriky s tím, že ty neúspěšné hned pošle domů. Takové ode zdi ke zdi poté, co se projevily problémy s nelegální migrací. Od otevřené náruče až k poněkud nedůstojným prohlášením.

A za dveřmi čeká na svou šanci AfD. Strana, která například plánuje znárodnit média. To zatím nenapadlo ani Roberta Fica. Zatím. Jestli Německo není nemocné, tak jedině, že by někdo změnil definici nemoci.