Jak říká Habeck: Už to musí skončit!
Tak tedy auta se spalovacími motory se mohou. Během minulého víkendu se „státy EU dohodly“, že i po roce 2035 se budou smět vyrábět a prodávat auta, co vrčí, jen s tou podmínkou, že pojedou na klimaticky neutrální syntetické palivo.
Proces sjednání takové jakože výjimky byl napínavý. Německý ministr průmyslu, za stálé počasí a za Zelené Robert Habeck napadl své vládní kolegy, kteří spalovací motory podpořili, že rozvracejí vládu. „Dochází k poškozování německé politiky a zájmů Německa. A tento stav nemůže trvat dlouho. Už to musí skončit,“ zlobil se Habeck. Zděšeni ještě před koncem týdne byli i poslanci Evropského parlamentu. Už jen z toho, že by někdo k „předběžně“ schválenému návrhu příslušného zákona dodal nějaké připomínky a oni je museli projednávat. To by prý znamenalo zhroucení rozhodovacího procesu celé EU.
Německo k tomu zhroucování našlo spojence v České republice, či spíše ČR se chytla spojenectví s Německem, podobně Slovensko. Změny podpořila také Itálie, když její premiérka Giorgia Meloniová varovala, že pokud EU zakáže spalovací motory a vsadí pouze na elektrická auta, poškodí sama sebe, protože technologii výroby elektrických aut ovládá dnes primárně Čína, která také dominuje trhu s bateriemi. „Upínat se na technologie, ve kterých vedou cizí země, není ku prospěchu konkurenceschopnosti našeho systému,“ prohlásila.
Zatím nejsou k dispozici zprávy, že by ke zhroucení rozhodovacího mechanismu EU došlo, ale pokud ano, byl by to důvod k opulentní oslavě. Protože podobně „předběžně“ nedávno Evropský parlament schválil návrh zákona o povinně klimaticky neutrálních domech, a to sto let nazpátek.
Jestli se však rozhodování nezhroutilo, pak, bohužel, platí slova předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové, že změny v loni dosažené dohodě (o autech) by vyslalo „negativní signály“, protože „firmy v EU potřebují jasnou a ambiciózní legislativu“. Takový výrok z úst předsedkyně nejsilnějšího zákonodárného tělesa na kontinentu, jímž Evropská komise v tom jejich rozhodovacím mechanismu bezesporu je, je prostě skandální. Ne nějakou potřebnou, užitečnou a uskutečnitelnou legislativu, ale ambiciózní. S předběžně navrženou emisní normou Euro7 to teď tedy vidím dosti černě. Je tu však ještě naděje, že PR firmy uvolní budgety na lobbing o něco dříve, než v případě zákona proti spalovacím motorům. A že je také po úspěchu se spalovacími motory navýší, protože Euro7 je poslední zbraň proti automobilismu, úhlavnímu třídnímu nepříteli zelených.
Dodatek o syntetických palivech pravděpodobně zachránil jeden důležitý a ve skutečnosti inovativní a pokrokový průmyslový obor, jenž v Evropě dosahuje rozměrů a hospodářského významu odvětví, před čínskou nadvládou. Vyhráno ale není. Syntetická paliva už existují a fungují, leč zatím jsou velice drahá a testují se v měřítku laboratorním, či nanejvýše poloprovozním. Dočkáme se možná také ambiciózní legislativy, která zařídí, aby se po roce 2035 do nových výbušných aut netankoval benzín ropný. Obávám se, že se toho dá docílit jedině jeho vysokým, hodně vysokým, ambiciózně vysokým zdražením.
Jelikož syntetická paliva musí být v celém výrobním cyklu klimaticky neutrální, na energii vysoce náročná výroba bude sezónního charakteru. Ceny už nebude určovat OPEC ani politická situace na Středním východě, ale předpověď počasí pro Evropu na příští týden. Což zase tak velká změna proti současnosti nebude. Jenže i když smysl celé té štrapáce směřuje k ustálení počasí, postačí jedno deštivé léto a autoprovoz na kontinentu se zastaví. To zase opulentně oslaví zelení, zatímco ministři dopravy budou na infarkt.
A nebo si politici v čele s Leyenovou, ještě než se to všechno stane, vezmou k srdci slova kolegy od Zelených Habecka: „Už to musí skončit!“
