Jak islamisté inspirují Evropskou unii
Určitě si pamatujete na chvíle, kdy na zahraničních kolbištích nás reprezentující sportovci, při oslavě dosažených úspěchů po sobě stříkající šampaňské, případně se polévající pivem, si na veřejnosti, před fotoaparáty novinářů a televizními kamerami, nakonec zapálili doutník. Kdy dobrodějové, s davem nad jejich úspěchy jásající, se ještě neozývali, že by snad tímto mládeži, která v nich vidí hrdiny, naši sportovci dávali špatný příklad. Ovšem dnes je jiná doba a pod dohledem Evropské unie a jejích nařízení už nikdo nebude smět na veřejnosti kouřit.
Na zákaz kouření ve vinárnách, barech, pivnicích, restauracích a kavárnách jsme si u nás už zvykli. Kuřáci byli vykázáni na ulice a do předzahrádek otevřených od jara do podzimu. A tak přesto, že se uvnitř kouřit nesmí, jsou v rekreačních střediscích a v centrech velkých měst v době oběda restaurace tak plné, že na uvolněné místo mnohdy musíte čekat. Malé vesnické hospůdky, kam místní (především starší generace… starého psa novým kouskům nenaučíš), zpravidla zašli jen na pivo a kus řeči, náš protikuřácký zákon, jak se hezky česky říká, přivedl na buben. Inu, co je dobrotrusům po nějakých vesnických knajpách, kde měl posedávat jenom plebs.
Ze zprávy Evropské komise (EK) jsme se letos v září dověděli, že hodlá zavádět „přísnější opatření týkající se nekuřáckého prostředí s cílem lépe chránit veřejné zdraví“, přičemž se odvolává na Průzkum Eurobarometru, který měl ukázat, že 79 % občanů EU souhlasí se zákazem kouření v restauracích a 61 % podporuje zákaz kouření v barech a hospodských zařízeních. A doporučuje tak, aby členské státy rozšířily politiky týkající se nekuřáckého prostředí i na venkovní prostory. Komise rovněž přichází s tím, aby členské státy rozšířily politiky týkající se nekuřáckého prostředí „na nově se objevující výrobky jako jsou zahřívané tabákové výrobky a elektronické cigarety, neboť podíl těchto výrobků na trhu se výrazně zvýšil“.
Podle Evropské komise potenciální škodlivé účinky zahřívaného tabáku a elektronických cigaret jsou „závažné a jejich uživatelé si mohou vybudovat závislost na nikotinu a často mohou nakonec používat jak tradiční tabákové výrobky, tak i nově se objevující výrobky.“ Ovšem jejich zákazem Evropská komise s vaničkou vylévá i dítě, neboť zahřívaný tabák a elektronické cigarety sehrávají v řadě případů při odvykání kouření a omezování zápachu v uzavřených prostorech významnou roli. Přičemž tzv. experti z Evropské komise zapomínají na známý fakt, že cigaretový papír, který reguluje rychlost hoření, obsahuje nejvíce chemikálií z celé cigarety.
Naivní je pak představa, že razantním zvyšováním ceny tabákových výrobků nutně ubyde kuřáků, neboť pokud je někdo závislý, drogu si pořídí i za zvýšenou cenu. Což se ukázalo už na sociálně vyloučených lokalitách: když se tam kuřákům nedostává peněz, raději oželí nějaké jídlo, nebo i přijdou o bydlení, než aby omezili kouření. Navíc se mnoha pěstitelům tabáku pro vlastní potřebu daří na mnoha místech naší republiky tabák pěstovat na zahrádkách, v menším i v truhlíku za oknem. V nabídce semen tabáku je dnes na internetu k dispozici obrovský výběr odrůd z celého světa, přičemž pytlíček takových semen lze pořídit řádově za stovku a kuřák-pěstitel tak při téměř nulových nákladech ročně ušetří tisíce korun. Tedy zvyšování ceny tabákových výrobků na eliminaci závislosti na nikotinu hraje jen malou roli, nejúčinnější je zde prevence a psychosociální intervence, tedy odborná pomoc.
Každý kuřák, který se dosud nedokázal s tabákem rozloučit, je totiž narkoman závislý na jedu zvaném nikotin, inhalovaném pro jeho stimulační a uvolňující účinky. I na WikiSkriptech je uvedeno, že nikotin sám o sobě je prudký jed, jehož letální dávky však nelze kouřením dosáhnout. Navzdory své jedovatosti nepůsobí kuřákům závažnější zdravotní problémy, neboť ty jim způsobují především karcinogenní látky obsažené v tabákovém kouři. Avšak vyvolává silnou závislost. Asi nikdo nebude tvrdit, že kouření může být prospěšné lidskému zdraví, i když některé novější studie publikované ve vědeckých časopisech dokumentují negativní korelaci mezi kouřením tabáku a Alzheimerovou nemocí, Parkinsonovou nemocí a Ulcerózní kolitidou. To ale neznamená, že je třeba zavádět metody sociálního inženýrství, kdy věrchuška nejlépe ví co je správné a hodlá k tomu občany donutit.
V minulém článku byla řeč o Sýrii a tamějším problému s Captagonem, drogou džihádu, k čemuž si můžeme přidat i něco o závislosti na nikotinu. I u nás se psalo o tom, jak Islámský stát (IS), který byl na vrcholu moci před deseti lety, striktně zakazoval na území samozvaného chalífátu na základě vlastní interpretace islámského práva šaría nejen alkohol, ale i tabák. V létě roku 2016 džihádisté z IS tak v Sýrii zatkli více než 50 civilistů za kouření na veřejnosti, které na jihu od Damašku za tento prohřešek čekalo veřejné bičování. Toho roku také představitelka Světové zdravotnické organizace (WHO) v Sýrii doktorka Elizabeth Hoffová přišla s tím, že tabák a vodní dýmky ohrožují zdraví i životy svých uživatelů. Prohlásila, že vodní dýmky zvané shisha (hookah, narghile), kterým se v tomto regionu holduje po celá staletí, jsou 20x nebezpečnější než kouření cigaret a požadovala důsledný zásah proti kouření. Kupodivu však nakonec nikoli proti dýmkám, ale proti dvacetkrát bezpečnějším cigaretám, pokud vyjdeme z jejího prohlášení, neboť syrské úřady nabádala, aby přijaly “plain packaging”, tedy aby sjednotily krabičky cigaret a opatřily je zdravotním varováním, což mělo snížit jejich atraktivitu.
V syrské válce, jak tehdy připomínala agentura AP, bylo zabito několik stovek tisíc lidí, které měl na svědomí jak Islámský stát, tak syrský prezident Bašár Asad s jeho kumpány. Přesto doktor Ahmad Khlefawy, náměstek syrského ministra zdravotnictví, prohlašoval, že válka nemůže omluvit Syřany z toho, že ohrožují své životy konzumací tabáku. A hned také připomínal, že Sýrie byla jednou z prvních zemí, která podepsala rámcovou úmluvu WHO pro kontrolu tabáku. Tedy že od roku 2010 dekretem diktátora Asada bylo v Sýrii zakázáno kouřit na veřejnosti. Ovšem zde soudruzi ze Sýrie udělali chybu, neboť inhalace tabákového kouře je součástí kultury mnoha muslimských zemí.
Podle statistik v době, kdy Elizabeth Hoffová v Sýrii požadovala důsledný zásah proti tabáku, mělo v Jordánsku kouřit zhruba 63 % mužů, v Tunisku 49 %, v Sýrii 42 %, na palestinských územích 38 % a v Libanonu a v Maroku 28 procent mužské populace. Naproti tomu muslimských žen, vzhledem ke kulturnímu tabu, kouřilo velmi málo. Ve skutečnosti totiž islám kouření nezakazuje jako alkohol, protože tabák (natož cigarety) v době proroka Mohameda v 7. století ještě muslimové neznali. Zákaz kouření se tedy všech pravověrných muslimů týká jen o Ramadánu, kdy od východu do západu Slunce drží přísný půst. I když je nejznámějším rysem tohoto půstu zákaz přijímání potravy a tekutin v denní době, týká se i zákazu kouření a sexuálních aktivit. Pro řadu muslimů je tak v ostatním čase kouření jediným povoleným hříchem, takže zpravidla začnou proti zavádění pravidel se striktním zákazem kouření protestovat.
O tom se ostatně v Sýrii přesvědčil i Abú Muhammad Džulání, vůdce uskupení Haját Tahrír aš-Šám (HTS), vlastním jménem Ahmad Husajn Šará, který se dnes prezentuje už jen jako umírněný politik, i když v minulosti patřil mezi stoupence Islámského státu. Neboť HTS si vybudovalo mocenskou základnu v severozápadní provincii Idlib, kde funguje jako místní správa vládnoucí regionu pevnou rukou. Podle jejich vůdce usiluje HTS o režim založený na islámu, ale „ne podle standardů Islámského státu, a dokonce ani Saúdské Arábie“, citoval jeho slova server New Arab. Přesto řada odpůrců této vlády skončila ve věznicích. A kolik z nich bylo v Idlibu islamisty z HTS za kritiku jimi interpretovaného islámského práva šaría potrestáno, se asi nikdy nedozvíme. Po zdejších nepokojích však přestala v roce 2022 v ulicích Idlibu hlídkovat mravnostní policie, ženy již nebyly nuceny si zahalovat tváře a muži na veřejnosti znovu začali kouřit.
v této zemi existuje kultura, kterou musí zákon uznat,
Na otázku týkající se práv žen v rozhovoru pro BBC vůdce polepšených islamistů Ahmad Husajn Šaráprohlásil: „Máme v Idlibu už více než osm let univerzity. Myslím, že ženy tvoří přes šedesát procent studentů univerzit.“ U dotazu na alkohol byl ale vyhýbavější: „Je mnoho věcí, o nichž nemám právo hovořit, protože jde o právní záležitosti. Vznikne syrská komise právních expertů, která napíše ústavu. Oni rozhodnou a jakýkoliv vládce nebo prezident bude muset zákon dodržovat.“ O fotografii, na níž byl v minulých dnech zachycen s mladou ženou Liou Chairalláhovou, která měla na hlavě kapuci, řekl, že ji nenutil, aby si zakryla vlasy: „Ale je to moje osobní rozhodnutí. Chci se fotit tak, jak mi to vyhovuje. Nenutil jsem ji. To není totéž, jako když o tom existuje zákon, který platí v celé zemi. Ale v této zemi existuje kultura, kterou musí zákon uznat,“ prohlásil v rozhovoru pro BBC.
Inu, i v Evropské unii se již objevila kultura, kterou musí zákon uznat. Ne že by naši zákonodárci požadovali zahalování žen. Ale na veřejnosti, tedy i na předzahrádkách a jiných venkovních prostorech před podniky, ve kterých se dříve holdovalo nikotinu, zákonodárci budou trestat každého, kdo by se tam dopouštěl prohřešku kouřením dýmky, doutníčku nebo cigarety, či jenom konopí. Neboť ani ta legalizace marihuany, po které u nás volají Piráti, jim na veřejnosti kouřit „trávu“ neumožní. Tedy s určitou nadsázkou lze prohlásit, že v případě prosazování nové kultury, kterou musí zákon uznat, se chystané pravidlo Evropské unie podobá pravidlům Islámského státu, přestože zákazem kouření hodlá „lépe chránit veřejné zdraví“, podobně jako zákazem spalovacích motorů hodlá chránit klima. Přičemž v současné situaci platí, co říkával Jára Cimrman: „Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.“
Pravda, za kouření na veřejnosti u nás nikoho bičování nečeká. Ale k radosti dobrotrusů nejen pro běžné kuřáky cigaret a uživatele jejich elektronických náhražek, nebo doutníčků zvaných cigarillos, ale i pro kuřáky dýmek z řad intelektuálů, patřičné postihy dozajista přijdou.
