Instantní rozkoše
Další víkend a další nápory vodáků na české řeky. Lze očekávat další tragické zprávy o zraněných a utonulých vodních turistech, protože na řekách je zvýšený vodní stav. Lidé už většinou jaksi tuší, že výška hladiny a velikost průtoku mění výrazně obtížnost splutí. Ale když už si na to vzali dovolenou, když už mají „zarezervované“ lodě, vybavení a ubytování a když už zaplatili tu zálohu, tak to teď přece nevzdají. Rafty, plovací vesty a přilby a co se nám může stát. Zpráva v tisku pak začíná slovy „Vodní turisté…přecenili své síly“. Nepřecenili. Oni je ani neznají.
Starší z nás pamatují, jak se stavěly lodě z laminátu, ty staré se před sezónou opravovaly. Někde se musely skladovat. Pak dovléci na nádraží a z cílové stanice zase k řece. Vědí, co je to náklon, odlomení, přitažení, výleh na pádlo a závěs do vracáku. Uměli číst vodu, věděli, která vlnka zrychluje, která převrací a pod kterou je šutr. Co je a co dovede kohout, jak nebezpečný je válec, že jez se chová jinak než stupeň a že sodovka žádnou oporu pádlu neskýtá.
Současný turistický průmysl ostře rozdělil národ na ty, kteří se starají, a ty, kteří užívají. Půjčovny lodí a vybavení a provozovatelé tábořišť se postarají. Vodáci už jen plují. Vlastnit chalupu už netáhne, ale pobýt na ní je pořád báječné. Tak jsou chalupáři, kteří chtějí bydlet na venkově, starat se o dům a zahradu, a pak ji pronajmou těm, kdo chtějí pobýt. Nebo si chcete užít volný pád? Kdepak trénink. Kupte si seskok s instruktorem na zádech, teď hned.
Můžeme tomu říkat trochu pejorativně „demokratizace zážitků“. V zásadě ale nejde o nic špatného. Tak funguje ekonomika, poptávka a nabídka. Každý máme jiné preference, jak užít volný čas a peníze, každý máme jiné žebříčky životních hodnot. Někdo se chce na kole nebo motocyklu prohánět po horách a v lese, někoho baví hrát fotbal v zimě a v noci. Ekonomicky vzato se zde vytvořila velká masa nových pracovních a podnikatelských příležitostí, které navíc mnoha lidem umožňuje styl života a obživy, po jakém sami toužili.
Zároveň ale tušíme, že získávat zážitky dříve exkluzivní jen za peníze, bez vlastního úsilí, bez tréninku, bez exkluzivních znalostí a bez chápání souvislostí nemusí být úplně dobře. Spolu s tím totiž podvědomě, ale velmi často i po právní stránce ti, kteří užívají, přenášejí na ty, kteří se starají, také odpovědnost za zdraví a životy.
Smyslem práce a úsilí je poznání, jak věci fungují, v jaké souvislosti, a kde mezi nimi je moje místo, abych si té rozkoše nakonec užil. Zbývá tedy otázka filosofická: jak hluboký zážitek skýtá za peníze koupená rozkoš?
Autor této glosy byl postaven před nutnost zavést si do chalupy, dřepící v hlubokém skalnatém údolí na Vysočině, kam ani telefonní signál nedopadne, internet. Bez něj by jako vydavatel internetového deníku, uznejte, byl trochu směšný. Podařilo se najít obětavou, ochotnou internetovou firmu, pár detailů probrat s místním starostou a pak dorazil technik, aby prověřil situaci na místě. Vylezl v chalupě na půdu, otevřel dveře a zůstal stát. Dál se přes strašlivý nepořádek nedostal. Ale zítra přijde instalovat anténu. Vyklízeli jsme tu půdu se ženou celý den, večer všechen odpad a haraburdí naskládali do vozíků, druhý den ráno vyvezli do sběrného dvora a zametli a vytřeli celou chalupu. Pak přišel technik, instaloval internetovou anténku a my se přes počítače „vrátili mezi lidi“. Utahaní, splavení, ale spokojení. Celé dopoledne jsme si pak ukazovali, co kdo na tom internetu zase „chytil“.
Moje žena zachytila zprávu: Cyklisté a hlavně majitelé elektrokol na hřebenech hor přeceňují své síly. „Do kopce jim pomůže elektromotor, z kopce si pak rozbijou…“ řekl jeden ze záchranářů. Vlastně ne, to řekla manželka, pardon.
