Evropská hospodářská a měnová unie je složitější, než vypadá

Má-li někdo dojem, že Evropská unie je organizace složitá, není to tak docela pravda. Ona je ještě složitější. S vysoce ocenitelnou snahou jednotlivé instituce a orgány EU popsat, vysvětlit a informovat o jejich fungování, přišel Luboš Fleischmann, lektor působící na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde přednáší témata týkající se bankovnictví a regulace finančních trhů, a na základních školách, kde vyučuje finanční gramotnost a fungování Evropské unie. A především autor knihy Evropská hospodářská a měnová unie v souvislostech.

„Cílem knihy je poskytnout čtenáři ucelený obraz měnové a hospodářské unie od jejího vzniku, přes teoretické souvislosti až po současné fungování unie,“ píše autor v předmluvě.

Hodnocení, jak se autorovi podařilo dosáhnou vytyčeného cíle, není zcela jednoznačné. Například v úvodní kapitole o historii vzniku EU je podrobně popsán vznik Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), ale zcela opominut vznik a úloha Eropského společenství volného obchodu (ESVO), které zpočátku tvořilo protipól vznikajícímu Evropskému společenství, nicméně později většina členů ESVO do Evropského společenství vstoupila.

Ale to je jen drobnost. Úvodní kapitola velmi užitečně vyjmenovává jiné měnové unie, okolnosti jejich vzniku a jejich fungování, případně i jejich zániku. Co je důležité: jsou zde popsány docela přesně podmínky, za kterých měnové unie mohou fungovat. Je pak na čtenáři, aby si z dalších kapitol odvodil, jak životaschopná je Evropská měnová unie (EMU). Poučenému ekonomovi neujde, že některé z teoretických východisek pro fungování měnové unie současná EMU nesplňuje…

Autor k tomuto názoru poskytne čtenáři bohatý historický a teoretický výklad. Obohatí jej soupisem orgánů a organizací v EU a v EMU fungujících. Leč výpis jejich činností a pravomocí se místy nebezpečně blíží „eurospeaku“ a jasné vymezení pravomocí a vzájemné koordinace jednotlivých institucí jsou v textu mnohdy nedohledatelné.

Velmi užitečné je vysvětlení vzniku a úlohy bankovní unie v reakci na krizové roky 2008 až 2012. I když i v těchto pasážích je zapotřebí „vytrpět“ teoretická vysvětlení, která text vzdalují poučenému laickému čtenáři.

Ale vydržme. Alespoň do kapitoly sedmé, nazvané Nové výzvy v hospodářské a měnové unii. Zabývá zavedením digitálního eura. „Digitální euro by lidem zajistilo přístup k bezpečnému a všeobecně přijímanému platebnímu prostředku použitelnému i v digitální ekonomice. Představovalo by elektronickou formu peněz vydávaných Eurosystémem, které by byly bezrizikové a dostupné všem občanům pro každodenní platby. Doplňovalo by hotovost, ale nebylo by její náhradou,“ píše Fleischmann. Zřejmě snad jako bitcoin či jiné virtuální měny, ovšem s tím rozdílem, že by je emitovala cedulová banka ECB. Tato měna již má název: stablecoin. V dalším textu není jinak podrobněji vysvětleno, jak by digitální euro vlastně fungovalo, a především, jaké zásadní výhody proti současnému systému bezhotovostních plateb s eurem (bankovní převody, platby kartou, mobilním telefonem, hodinkami a kdoví čím ještě) by uživatelům přineslo. Autor se omezuje na popis, nikoliv na hodnocení této aktivity Eurosystému.

Ve stejné kapitole se kniha věnuje úloze ECB při boji proti změnám klimatu. „V souladu se svým sekundárním cílem je Eurosystém rovněž povinen podporovat obecné hospodářské politiky v Evropské unii, aniž by byl dotčen cíl cenové stability. Vzhledem ke svému významu pro měnovou politiku hrála změna klimatu významnou roli v revizi strategie měnové politiky ECB v letech 2020 –  2021,“ píše autor. Jak se obě strategie, zavedení digitálního eura (stabilcoinu) a boje proti změnám klimatu projevuje ve strategii ECB a jak se odráží v plnění jejího hlavního úkolu, kterým je zajištění stability měny, to nechť se zvídavý čtenář dopátrá sám.

Další zajímavou podkapitolou jsou Aspekty změny klimatu začleněné do operací měnové politiky ECB. Popsán je mechanismus a kritéria, podle kterých bude ECB vykupovat např. podnikové obligace. Chybí ale přesnější definice klíčového pojmu „klimatická finanční rizika“. Je zde zdůrazňováno, že jde o druhotnou funkci ECB, resp. Eurosystému, že prvotní je dohled nad měnovou stabilitou eurozóny. Ale popis vzájemné provázanosti zde chybí.

Podobně autor postupuje i při popisu makroekonomické nerovnováhy zemí EU, daňové politiky EU či v analýze makroekonomických ukazatelů v zemí EMU. Pečlivě cituje teoretická východiska, popíše situaci, ale nečekejme nějakou pointu v podobě analýzy příčin a nástinu východisek.

Což zde píšeme jako varování pro ty, kteří by podobná očekávání do publikace vkládali. Neboť to evidentně nebylo cílem autora ani nakladatele, jímž je vydavatelství Grada Publishing. Kniha velice dobře poslouží studentům ekonomie, publicistům a novinářům, i třeba mnohým praktickým ekonomům či politikům v orientaci v historii vzniku, teoretických základů a fungování současné Evropské hospodářské a Evropské měnové unie. Poskytuje ucelený přehled, což není málo. Kdo se těmito věcmi zabývá, rozhodně by mu Evropská hospodářská a měnová unie v souvislostech od Luboše Fleischmanna neměla v knihovně chybět. Kdyby už jen proto, že pomůže formulovat velmi naléhavé otázky.