Euro zatím nebude, rozhodla vláda. Poradci nedali jasná doporučení
Česká vláda na svém zatím posledním zasedání odmítla stanovit termín přijetí jednotné evropské měny do ČR. Nenašla pro to politickou shodu. Našla ji pouze v tom, že euro je především politicko-společenský koncept a bez většinové podpory veřejnosti a politických stran je jeho „protlačení“ příliš riskantní, zda vůbec možné. V tom je zajedno s názorem Národní ekonomické rady vlády (NERV), jenž citoval ministr financí Zbyněk Stanjura: „Plně souhlasím s jedním ze závěrů NERV, aby byla na vstupu do ERM II politická shoda nebo širší podpora veřejnosti. Rozhodnutí o přijetí společné evropské měny by tedy mělo být přijato ideálně na začátku mandátu některé z příštích vlád tak, aby celý proces vedl stejný kabinet.“ Jde o vstup do evropského směnného mechanismu, jakési předsíně eurozóny, kde národní měna po dva roky musí setrvat za dodržování poměrně striktních kritérií stability a odolnosti.
Analýzu, z níž ministr citoval, si vláda objednala u svých poradců letos v únoru, poté, co za přijetí eura plédoval prezident Petr Pavel. Tehdy také ministr pro evropské záležitosti a velký zastánce eura Martin Dvořák nelibě nesl odmítnutí jmenovat vládního koordinátora pro přijetí evropské měny. Vláda tehdy rozhodla, že si napřed nechá zpracovat odbornou analýzu a zadala ji NERV (Na odkazované stránce ministra Stanjury je celá studie NERV k mání).
Experti dospěli k závěru, že pro české národní hospodářství ani pro české obyvatelstvo nemá euro zásadní ani kladné, ani záporné konotace. „Účast v eurozóně nepatří mezi nejzásadnější otázky pro ekonomickou prosperitu. Zásadnější jsou domácí úkoly (strukturální reformy), které by ideálně měly členství v eurozóně předcházet,“ píší poradci. „Důvodem je zejména skutečnost, že centrální banka cílující inflaci při účasti v ERM II de facto sleduje dva cíle (cenovou stabilitu a měnový kurz), ale k jejich naplnění má pouze jeden nástroj, tedy úrokovou sazbu. Druhým závěrem, který s tímto souvisí, je, aby nad takovým krokem buď existovala politická shoda nebo širší společenská podpora. Aktuálně však není naplněn ani jeden předpoklad, a proto jako nutné minimum vzhledem k délce procesu přistoupení k euru (minimálně 3 roky, ale potenciálně i mnohem déle) považujeme, aby padlo takové rozhodnutí na začátku mandátu vlády tak, aby v ideálním případě proces zahajovala i ukončovala totožná vláda.“
Z hlediska doprovodných analýz uvedených v materiálu lze zdůraznit několik skutečností:
- Česká republika v současnosti neplní maastrichtská kritéria, lze však předpokládat, že na konci roku 2024 je již plnit bude (s výjimkou účasti v ERM II a legislativní sladěnosti).
- Vedle plnění maastrichtských kritérií by diskuse o přijetí eura měla zahrnout i „český pohled“ výhodnosti společné měny pro českou ekonomiku (po vzoru britských „pěti kritérií“, jejichž obdoba je v ČR např. v pravidelné analýze sladěnosti české ekonomiky s eurozónou).
- Přijetí eura vede podle zkušeností jiných zemí ke sblížení v případě monetárních veličin (inflace a dlouhodobých úrokových sazeb), obecně ale nevede u všech zemí k větší fiskální odpovědnosti a nemá zásadní dopad na hospodářský růst.
- Přijetí eura nezvyšuje materiálním způsobem inflaci v dané zemi (dopad je maximálně ve výši 0,5 procentního bodu).
- Spontánní přechod na euro je v ČR patrný pouze v podnikové sféře (zde není zřejmé, zda je to dočasný či trvalý jev), a nikoliv u domácností.
- Z hlediska dopadů na jednotlivé segmenty ekonomiky se rizika přijetí eura jeví jako nízká, kromě segmentu nízkopříjmových domácností a finančního sektoru, kde jsou rizika vyhodnocena jako střední.
Hlavními přínosy přijetí eura jsou: větší zapojení do vnitřního trhu EU, snazší plánování zejména pro firmy, odstranění kurzového rizika, nižší transakční náklady, impulz pro zahraniční obchod, levnější a dostupnější financování investic a zjednodušení řízení fondů EU.
Hlavními riziky přijetí eura jsou: Nízká podpora obyvatelstva, zdroj politického napětí (v ČR není na přijetí eura politická shoda), riziko odlišné struktury české ekonomiky od eurozóny (dopady asymetrických šoků), ztráta nezávislé monetární politiky, ztráta autonomního bankovního dohledu, riziko morálního hazardu veřejných financí a finanční závazky vůči eurozóně.
Průzkumy veřejného mínění se významně liší: podle domácích průzkumů je podpora podstatně nižší (STEM květen 2024: 23 %, CVVM červen 2023: 22 %) než podle průzkumů Eurobarometru (červen 2024: 49 %). „Příčinou je odlišná metodologie. U obou průzkumů lze nicméně pozorovat stoupající podporu přijetí eura v posledních letech,“ připouští NERV.
Česká republika v současné době neplní všechna kritéria pro vstup do eurozóny, zakotvená v Maastrichtské smlouvě. To ale není zásadní problém, k jejich plnění se blížíme. NERV naopak zdůrazňuje riziko ztráty národní suverenity v řízení měny a cenové stability a zdůrazňuje riziko morálního hazardu při zadlužování státního rozpočtu. „Šedesátiprocentní dluhové kritérium několik zemí platících eurem neplnilo během 25 let existence eura nikdy. I nyní je průměrný veřejný dluh eurozóny okolo 90 % HDP, tedy vysoko nad hranicí 60 % HDP a asi 10 procentních bodů nad průměrem celé Unie,“ píší experti ve své analýze. Poznamenávají, že důvěryhodnost Evropské měnové unie (EMU) podkopává nedodržování jejích vlastních pravidel. Například zásada, že za své státní cenné papíry si každý člen ručí sám a nelze ručení převádět na jiný stát eurozóny, byla obejita při řešení řecké dluhové krize a později popřena vytvořením společného dluhu 800 mld. EUR v reakci na covid-19 (vytvoření fondu tzv. Next Generation EU). Další nevyjasněnou otázkou je zavedení elektronického eura. Evropská centrální banka tento krok chystá, pro ni je to hotová věc. Česká národní banka vývoj elektronických měn ve světě sice sleduje, ale o elektronické koruně zatím neuvažuje.
Česká republika je k morálnímu hazardu zvláště náchylná
Česká republika je propadnutí morálnímu hazardu zvláště náchylná vzhledem k úkolům, které si vláda vytyčila: dokončení dopravní infrastruktury a budování vysokorychlostních železnic, stavba jaderných elektráren, zvýšení zbrojních výdajů, reorganizace zdravotnictví, důchodová reforma, aj. To vyvolává značné tlaky na rozpočtové zdroje.
Mezi výhody společné měny NERV počítá usnadnění a tedy také zvýšení obchodní výměny s ostatními členy EMU. To se ale neprokázalo v případě nedávno nově vstoupivších zemí a například i Německu podíl eurozóny na jeho zahraničním obchodě klesá. Naopak to vypadá, že potíže nastávají v obchodování s Čínou a hrozí nastat ve vztazích s USA.
A pak jsou tu rizika, která NERV nezmiňuje. Jedním z nich jsou politické vlivy na nezávislou Evropskou centrální banku. Ta nutí ostatní cedulové banky i komerční banky v eurozóně, aby pravidelná povinná hlášení o pokroku v ochraně přírody a menšin (ESG) zahrnula do hodnocení rizikovosti úvěrových klientů. Tím druhým je ústup průmyslových podniků z EU a tedy také z eurozóny, hospodářská stagnace EU a oslabení jejího ekonomického i politického významu ve světě. Což může podstatně oslabit také euro, jak ve směnném kursu, tak v jeho postavení ve světovém měnovém systému.
