Nápad na důchody od 73 let je asi mimo realitu. Ale ukazuje vážnost situace
Skoro bez povšimnutí u nás proletěla zpráva, že němečtí experti radí zvýšit důchodový věk až na 73 let. Má to vůbec ekonomickou logiku?
Novináři, kteří se necítí být politicky angažovanými, upozorňují na problém s důchody a stárnutí populace už léta. Já sám jsem o nich ještě spolu se svojí tehdejší kolegyní Martinou začal psát už v 90. letech. Popírat tenhle problém může snad jen naprostý ekonomický diletant. Bytostný optimista pak může vidět řešení v imigraci. Což sice má logiku, ale naráží na špatnou zkušenost evropských zemí s tímto fenoménem.
Nejde o žádné nové úvahy. Už někdy v 90. letech napsal Peter Peterson, že dřív či později bude třeba v Mnichově jen zhruba polovina obyvatelů tvořena Němci. Svou knihu nazval příznačně Gray Down. Jenže tehdy asi nikdo netušil, kolik nově příchozích bude spíš než platit daně zatěžovat sociální systém. A po pravdě třeba i náklady na vězeňství. V roce 2022 se už podíl cizinců na počtu lidí v českých věznicích přibližoval osmi procentům. Nepočítaje ty s občanstvím ale náležejícím do nějaké ne zrovna české enklávy.
Stárnutí Evropanů je smutným faktem. Navíc se k němu přidává obava o budoucí výkon ekonomiky. Proto se objevila slova, že bude třeba pracovat déle, nejen kvůli demografii, ale i produktivitě. A připojil se k ní i německý kancléř Friedrich Merz.
Jelikož čas na penzijní reformu s větším zapojením soukromých úspor jsme už prošvihli, nezbývá buďto než omezovat relaci penzí ke mzdám, omezit jiné výdaje státního rozpočtu, nebo zvyšovat věk odchodu do penze. Odcházející česká vláda sáhla ke dvěma z těchto tří opatření a ta nastupující (která se zatím jen rýsuje, avšak o premiérovi diskutovat netřeba) to hodlá zrušit.
Bývalý premiér Vladimír Špidla kdysi před novináři ještě jako ministr prohlásil: „Nebudeme stavět obří paláce, ale budeme mít peníze na důchody.“ To je sice hezká myšlenka, zobrazující priority (a řekněme si, že sympatické a z hlediska funkce státu asi správné), ale neřeší, jaké ty důchody budou. Jak by řekl poručík Hamáček „nižší, kur… nižší“.
Lidské životy se v průměru prodlužují. Sice s tím možná klesá jejich kvalita v oněch posledních letech, nicméně člověk v 65 letech je dnes v průměru zdatnější než před dvaceti, nebo dokonce padesáti lety. O dobách dřívějších nemluvě. Vždyť Jaroslava Vrchlického na začátku dvacátého století oslovovali na oslavě jeho padesátin „Ctihodný kmete.“ A Josef Kemr hrál ve stejném věku dědu Komárka ve filmu Na samotě u lesa.
Úvahy o prodlužování věkové hranice pro odchod do penze jsou logické a bohužel správné. Jenže 73, jak doporučují němečtí experti? I když se návrh expertní skupiny, která radí vládě a kancléři, zmiňuje o roce 2060, tedy období za 35 let. Ta hranice by měla růst postupně i během této doby. Dánsko ji nedávno zvýšilo na 70 let a určitě bude čas nervózně vyčkávat na zkušenosti. Ne za rok či dva, ale třeba za pět let.
Kolik starších penzistů skutečně pracuje? Kolik z nich je na úřadu práce? Kolik z nich čerpá nemocenskou? Kolik je v invalidní důchodu? V roce 2023 trpělo v Česku Alzheimerovou chorobou přibližně 80 tisíc lidí. Tedy podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky. Jasně je to okolo jednoho procenta populace. Ale koncentrace je samozřejmě ve vyšších až nejvyšších věkových skupinách. Různé prognózy navíc říkají, že tyto počty prudce porostou.
Prevalence navíc prudce stoupá po 65. a hlavně 70. roku života. Vysoká čísla, jen o něco nižší, než u Alzheimerovy choroby připadají na nedořešené případy stařecké demence. A teď si vezměme kardiovaskulární choroby, nádorová onemocnění, nemoci pohybového aparátu…
Aby se z toho někde před sedmdesátkou nestala nedůstojná loterie, kdy jeden vyhraje peníze od státu a druhý bude muset makat a platit. Inu, každý posun správným směrem je správný jen do určité míry. Nejcennější se tak na celém návrhu zdá, že ukazuje, jak vážná ta situace ve státních rozpočtech je. A to je řeč o Německu, nikoliv třeba Francii, Itálii, Portugalsku, Španělsku nebo stále ještě i Řecku.