Dana Drábová zkoumala mírové využití jádra, sama byla jádrem míru.
Dana Drábová podle mých neoficiálních zjištění byla nejdéle sloužícím vysokým státním úředníkem v Česku. Předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) byla 26 let. Svůj úřad opustila náhle, nečekaně a mladá. A s ním také všechny lidi dobré i méně dobré vůle, s nimiž se setkala. S lehce werichovským copywritem si dovolím napsat, že by mohla dalších 26 let předsedat, řídit, přednášet studentům, vysvětlovat a vyprávět, a stále by měla do říci.
Kondolencí a vzkazů jsou plné noviny a weby a sociální sítě. Vyjadřují jen obdiv, poděkování a dílčí charakteristiky Dany Drábové, z nichž každou bych mohl citovat a podepsat, ale nebudu, si je najdete snadno sami. Ale ten hluboký pocit ztráty význačného, vzdělaného, dobrého člověka je ve své shodě mezi politiky, energetiky, aktivisty… zcela ojedinělý.
Já jsem se s Danou Drábovou poprvé setkal jako reportér nedlouho po jejím jmenování předsedkyní SÚJB v roce 1999. Byla to pohnutá doba dostavby jaderné elektrárny Temelín. O její potřebnosti a bezpečnosti mne nemusela přesvědčovat, těmi jsem si byl jist už předtím. Stavbu jsem jako reportér celkem často navštěvoval po celá 90. léta a hovořil s tamními inženýry, strojaři, jadernými experty i stavbaři. Pak jsem se snažil jejich výklady překládat do češtiny a publikovat. Nebylo to vždy snadné. Dalo někdy dost práce přesvědčit experty při autorizacích (ty byly nutné kvůli věcné správnosti), že se musí záležitost popsat tak, aby ji pochopil i jihočeský sedlák hospodařící v kritickém pásmu elektrárny. I těmto lidem ovšem patří můj dík za ona vysvětlování a trpělivost se mnou.
Takto trénován jsem prvně předstoupil před paní Drábovou. A byla to úplně jiná povídka. Nepoučovala, nepřednášela, jen odpovídala na mé otázky, jen vyprávěla. Tak, abych tomu rozuměl. A já chápal a rozuměl. Tu a tam jsem se i zasmál a na Daně Drábové bylo vidět, jak ji potěšilo, že jsem pochopil nejen její bonmot nebo vtip, ale hlavně věcnou souvislost s objasňovaným tématem. Bránil jsem se osobním dojmům, to si přece jako reportér nemohu dovolit. Ale marná snaha. Co mi na první dojem připadlo jako nedbalost, byla ve skutečnosti neokázalost, skromnost a zdrženlivost. Její hlásek, občas skřípající, občas přeskakující, změnil se v pozoruhodný vyprávěčský styl. Byl jsem tou dámou okouzlen. Přiznávám, neboť promlčeno. Mohl jsem pak jen závidět občanům jejích rodných Pyšel, že s touto světem protřelou, totiž proslavenou, nejvyššími státními vyznamenáními obdařenou dámou, se mohou setkávat při procházkách po vsi, v místním krámku nebo na pravidelných schůzích místního zastupitelstva, jehož byla členkou a v obci místostarostkou. I to byl charakteristický rys její osobnosti: být svým blízkým nablízku.
Její profesionální erudice se projevila také před válkou na Ukrajině. V roce 2021 varovala, že jednostranná závislost na energetických surovinách z Ruska je nebezpečná. Že Green Deal je dobrá strategie v získávání energetické nezávislosti, ale zároveň také varovala, že potřebné technologie zatím neexistují a celou strategii je zapotřebí podřídit jejich vývoji a možnostem průmyslového nasazení. A také konstatovala, že doba levné energie prostě končí. Zdůrazňovala, že chudým domácnostem bude nutné adresně pomoci.
Když pak skutečně Rusko napadlo Ukrajinu, bezvýhradně se postavila na stranu napadeného. Pravidelně situaci komentovala, někdy více ze své profesionální pozice, někdy více z pozice vlastní, na Facebooku. Vždy slušně, bez invektiv a s nadhledem. Mírové využití jádra bylo její profesí, mír jejím přesvědčením, aniž se stala „pacifistkou“.
Odchodem Dany Drábové utrpěla ztrátu celá intelektuální elita této země, elita v tom nejlepším smyslu slova. Kéž si na ni „pozůstalí“ vzpomenou vždy, když začnou něco obhajovat, argumentovat, vysvětlovat, oponovat, něčím strašit. Upomínka na ni v takových případech bude její nejsilnější odkaz.
Radiační situace na Ukrajině zůstává normální.