Co povzbudí českou ekonomiku? Úrokové sazby sotva
Včerejší jen velmi mírné snížení základní úrokové sazby České národní banky (ČNB) později odpoledne guvernér Aleš Michl odůvodňoval a vysvětloval na pravidelné tiskové konferenci. Odmítal přitom naznačit, jak se bude měnová politika cedulové banky odvíjet dál. Banka bude rozhodovat podle průběžných ekonomických dat. Je tedy otevřená možnost, že ve snižování sazeb, které trvá 6 měsíců v řadě, si ČNB možná udělá pauzu. Zda měsíc či déle, zůstává nejisté. Ekonomičtí analytici v tomto smyslu hovoří o jemném ladění měnové politiky. Avšak může to být také bezradnost.
Guvernér Michl při tiskové konferenci sdělil, že ekonomika je podle analýz ČNB stále pod svým potenciálem a domácí i zahraniční poptávka zůstávají slabé. Proti jejímu výraznějšímu oživení působí zejména utlumená důvěra domácností a firem v ekonomický vývoj. Inflace je sice nízká, ale stále výrazně rostou ceny služeb a míra inflace se ke konci roku může opticky zvýšit vzhledem k loňské srovnávací základně. Z tohoto pohledu dvouprocentní inflační cíl zůstává ještě trochu varchlatý. ČNB k tomu poznamenala, že napětí na trhu práce se mírně snižuje, ale nezaměstnanost zůstává nízká. „Růst průměrné mzdy v prvním čtvrtletí dosáhl 7 procent. Z historického pohledu zůstává mírně zvýšený. Tento růst je prozatím absorbován ziskovými maržemi a nevyvolává další zvýšení cen. K materializaci rizika vzniku mzdově-inflační spirály tak zřejmě nedochází,“ říká Michl.
Inflační rizika tedy hodnotí bankovní rada nově jako vyrovnaná – na proinflační straně jde o zvýšenou mzdovou dynamiku, setrvačnou inflaci ve službách, v delším horizontu vyšší úvěrovou aktivitu na realitním trhu. „Proinflačními riziky je především slabší výkon tuzemské a německé ekonomiky,“ všímá si Dominik Rusinko, analytik ČSOB.
Výsledkem je nicméně snížení výhledu na růst hrubého domácího produktu v nové bankovní prognóze. Letos na 1,2 % z dřívějších 1,4 procenta. Pro příští rok banka naopak přidává desetinku procentního bodu na 2,8 procenta. Předpověď inflace naopak snižuje na 2,2 % proti předcházející prognóze 2,3 procenta. Koruna má letos zůstat na 25,1 EUR/CZK, příští rok ale posílí jen mírně na 25 korun proti předchozí prognóze 24,8 koruny za euro.
„Nová makroekonomická prognóza naznačuje, že do konce roku by úroková sazba mohla klesnout nejvýše o 25 bazických bodů. Tedy na třech zbývajících zasedáních v letošním roce (září, listopad, prosinec) by sazby alespoň dvakrát zůstaly beze změny. Součástí jemného ladění úrokových sazeb by mohla být i pauza ve snižování. Jedním z argumentů je pokračující zvýšená inflace ve službách a také, že kvůli bazickému efektu se inflace na přelomu roku pravděpodobně dostane nad 3 procenta,“ hodnotí Petr Sklenář, hlavní ekonom J&T Banky. „Na dalším zasedání 25. září už může ČNB řešit dilema, zda sazby ještě mírně snížit o 25 bazických bodů, nebo je nechat beze změny. Větší šance dáváme tomu, že sazby už zůstanou beze změny (4,50 %) a další snížení sazeb přijde případně až na konci roku. Tehdy čekáme repo sazbu ČNB na úrovni 4,25 procenta.“
Kde se v rozhodování ČNB skrývá ta bezradnost? V růstu hrubého domácího produktu (HDP). I revidovaný odhad je velmi optimistický. Kromě domácí poptávky, a to zejména spotřebitelské, domácí hospodářství mnoho důvodů k růstu už nemá. Průmysl slábne, investiční aktivita podniků je mizivá, zahraniční poptávka neslibuje nějaké výraznější posílení. Ekonomika Evropské unie, našeho největšího obchodního partnera, ve 2. letošním čtvrtletí posílila proti 1. kvartálu o slabé 0,3 procenta, meziročně o 0,7 procenta. To je stále ještě balancování na hraně stagnace. Německé hospodářství mezičtvrtletně kleslo o 0,1 procenta a klesá už rok a čtvrt. „Bez růstu Německa to nepůjde ani v Česku,“ podotkl k tomu Tomáš Volf, hlavní analytik společnosti Citfin. Český statistický úřad k aktuálnímu vývoji tuzemského HDP lakonicky praví, že negativní vliv měla zahraniční poptávka. Aktuální prognóza ČNB sice zvýšila odhad růstu HDP eurozóny z dřívějších 0,5 na 0,7 %, ale až v roce 2026 na stále slabé 1,6 procenta.
K tomu další nepříjemnost: pokles důvěry. Český statistický úřad oznámil, že souhrnný indikátor důvěry se v červenci snížil o 2,9 bodu na hodnotu 95,1 bodu. Důvěra podnikatelů poklesla o 2,9 bodu na hodnotu 94,5 a důvěra spotřebitelů se snížila o 2,6 na hodnotu 98,4 bodu. Důvěra podnikatelů se snížila zejména v průmyslu a službách.
„To, že se ekonomické podmínky rapidně zhoršují, nepotvrzují jen dotazníkové průzkumy, ale i tvrdá data. Podle nich se podmínky v českém zpracovatelském průmyslu v červenci opět zhoršily, a to nejrychlejším tempem od ledna. Index nákupních manažerů (PMI) klesl v červenci na 43,8 bodu z červnových 45,3 bodu, přičemž úroveň 50 bodů v indexu je předělem mezi růstem a poklesem sektoru. Aktuální zmenšování zpracovatelského průmyslu trvá už 26 měsíců v kuse,“ říká Markéta Šichtařová, ředitelka poradenské společnosti Citfin. „Ubývání průmyslu trvající déle než rok – to opravdu není nějaká běžná cyklická recese. To je uměle vyvolaný úpadek daný uměle omezovanou konkurenceschopností. Greendealovské zásahy do ekonomiky činí výrobu a zboží přesně opačné, než jaké by je činil volný trh: totiž dražší, méně uživatelsky příjemné, tedy méně schopné obstát ve srovnání se zahraničními výrobky. Světlo na konci tunelu není vidět. Spotřebitelé zatím sice stále ještě mají nějaké peníze naspořené, ale úspory ubývají a průmysl nic pěkného pod taktovkou Green Dealu a ESG požadavků nečeká. Nevidím na obzoru nic, co by rozpad evropského průmyslu do konce tohoto roku dokázalo zastavit.“
