Česko překonalo svou závislost na ruském plynu, bezpečno ale ještě není

Premiér Petr Fiala ze své návštěvy na ministerstvu průmyslu a obchodu přinesl senzační zprávu. Česká republika v loňském roce snížila svou závislost na ruském plynu z původních 97 procent na aktuální maximálně 4 procenta. Plyn z Ruska stát nahradil dovozem plynu z Norska a zkapalněným plynem LNG ze zámoří, sdělil včera předseda vlády novinářům.

Je to výborná zpráva v tom smyslu, že co se ještě před půl rokem zdálo nemožné, kvůli čemu se jezdilo do Bruselu a stále dokola jednalo i v Praze při českém předsednictví EU, je skutečností.

Další zprávy už je ale nutné hodnotit s větší opatrností. Podle Fialy Česká republika i celá Evropa zažehnaly hrozbu nedostatku plynu. Důsledkem či důkazem je podle něj i to, že ceny energie klesají. „Přesvědčili jsme trh, že zimu zvládneme, a proto klesají ceny energií,“ řekl Fiala.

Se získanou nezávislostí se v projevech politiků rýmuje také získání energetické bezpečnosti. V tomto případě už ale není ta přímočarost na místě. Hrozba nedostatku zažehnána zdaleka není. Podle informací ministra Josefa Síkely se zatím podařilo ušetřit  19 % plynu proti loňsku, v kubických metrech to představuje dvouměsíční spotřebu. Mělo by se děkovat vlídnému počasí. Ta úspora se za příští dva měsíce může zase rozplynout. Nezpochybňujme, že došlo k úsporám zcela reálným. Drahou energií šetřil kde kdo. Energií tak drahou, že to některé podniky, podnikatele a skoro třetinu domácností přivedlo na buben. Ekonomika je v recesi. Sice mírné, ale pokles hospodářské aktivity je nepopiratelný. A také za ní se skrývají „úspory“ plynu. Řada spotřebitelů přešla na jiná energetická média. Například některé teplárny, pokud jim to dovolily technologie, se vrátily k uhlí nebo mazutu, jiné přešly na biomasu. Některé další, jako třeba ta v Mělníce, která posílá teplo do Prahy, pokračuje v retrofitu na plyn. Dříve nebo později se tedy stane jeho novým spotřebitelem, a ne malým. Nicméně, úspora zemního plynu není totožná s úsporou spotřeby energie jako celku.

Síkela rovněž informoval premiéra, že zásobníky jsou naplněné ze 74 procent, nejvíce ve srovnání s předchozími roky. Dlužno však dodat, že nemálo tohoto plynu pochází ještě z Ruska. Norské a zámořské zdroje LNG nyní zásobují naši zemi, ale patrně nepokrývají celý objem spotřeby, plynu ze zásobníků stále ubývá. V zimě je to běžný jev. Ale ten „cash-flow“ by byla také důležitá informace.

Obrat od ruského plynu je zprávou hodnou uznání. Ale k dosažení energetické bezpečnosti to samo o sobě nestačí. Vláda je si toho snad dobře vědoma, když nyní připravuje změnu svého prohlášení a vedle podpory obnovitelných zdrojů více tlačí jadernou energetiku. Druhé „ale“ se týká důsledků tohoto obratu: vysoké ceny energie, prudká inflace, pokles ekonomické aktivity a růst energetické chudoby obyvatelstva. Vypořádat se s těmito věcmi možná potrvá déle, než vypořádat se s Ruskem.