Britové budou vyšetřovat centrální banku. Veřejně a nahlas
Britští zákonodárci zahájili vyšetřování centrální banky, zda se při svých rozhodnutích nenechává politicky ovlivňovat. Na jednu stranu může jít o záslužný čin. Padni, komu padni. Na druhou, zpochybňovat instituce podobného typu není legrace. Jestli se Bank of England (BoE) nechává ovlivňovat politicky, pak by mě zajímalo, co si autoři takových myšlenek myslí o Evropské centrální bance. Další rozměr celé události (který ale nad Temží asi neřeší) dodává fakt, že přišla pár dnů před inaugurací nového českého prezidenta. Ten se totiž bude muset nějak postavit ke stále nedokončené prověrce na přísně tajné pro guvernéra ČNB.
Zprávy z parlamentu jsou kusé. Některé zmiňují pochybnosti vůči jednání BoE během krátkého premiérování Liz Truss. Objevují se ale i pochybnosti o příliš ochotném vykupování státního dluhu během tzv. pandemie covidu.
Paradoxní je, že to byla právě Liz Trussová, která chtěla nezávislost centrální banky prošetřit a zvážit, zda se na jejím fungování nemá něco změnit. Mimo jiné i proto, že pochybnosti o příliš ochotném vykupování dluhů vznesl v roce 2021 hospodářský výbor Sněmovny lordů.
Ovšem právě ona jí nakonec asi mohla být vděčná za podporu poté, co se jí oznámeným plánem na razantní snížení daní podařilo sejmout libru. Centrální banka začala sice krátkodobě, ale o to masivněji znovu dělat právě to, co jí dříve vyčítala. Ceny vládních dluhopisů totiž začaly padat a penzijní fondy, u nichž tyto cenné papíry tvoří základ portfolia, začaly zmiňovat možnost vyhlášení bankrotů. Nakonec padla premiérka, po 44 dnech v úřadu.
Po této „epizodě“ vyjádřila důvěru ve svoji centrální banku více než polovina obyvatel Spojeného království. (Pro srovnání – České národní bance podle aktuálního průzkumu CVVM věří 65 % lidí v Česku, což je těsně pod historickými maximy.) Třetina nedůvěřovala, zbytek řekl, že neví.
BoE byla ještě po válce soukromá
Bank of England je zvláštní úkaz. Jde o druhou nejstarší centrální banku na světě, a to po švédské. Až do roku 1946 ji vlastnily soukromé subjekty. Poté ji království zestátnilo a vlastní ji formálně vláda. Sama banka na svých stránkách zdůrazňuje, že i přesto jedná na kabinetu nezávisle, ale více to nerozvádí.
K její cti z posledního období určitě patří, že jako jedna z prvních začala zvyšovat úrokové sazby při nástupu současné inflace. A to ve velkém předstihu před americkým Fedem i evropskou ECB. Při loňském otřesu sice naopak inflaci podpořila tím, že při nákupu dluhopisů pustila do oběhu velké množství peněz. Ale co měla dělat? Tímto krokem se jí podařilo podpořit libru a možná i zachránit penzijní systém.
O ECB se nediskutuje
Teď se o ní bude diskutovat. Je zajímavé, že o takové ECB se nijak podobně nediskutuje. Přitom fakt, že udržuje dlouhodobě nízké úroky nikoliv kvůli inflačnímu cíli, ale kvůli státním dluhům, snad nezpochybňuje nikdo, kdo by na ní nebo na evropskou politiku nebyl napojen. Loni dokonce její představitelé řešili, jak to, že si trh dovolil chtít u italských dluhopisů vyšší výnos než u německých. Vždyť je to skoro biblický hřích. A zatraceně tržní chování, fuj. Navíc se už v roce 2021 přihlásila k tomu, že bude dlužníky selektovat podle jejich ESG profilu. Což nemá s jejím mandátem společného vůbec nic. Zato s evropskou politikou ano.
Mám takové podezření, že důvěra je v případě ECB už dávno prázdné slovo. Že ji většina zainteresovaných bere jako instituci v politicko-marketingovém evropském mixu a na její odbornost spoléhá méně než socialističtí politici i ekonomové kdysi na Státní banku československou.
Mám takové podezření, že důvěra je v případě ECB už dávno prázdné slovo
Je otázkou, zda to Britové myslí vážněji, nebo jde o nějakou politickou hru. Každopádně veřejnému propírání centrální banky by vždycky měla předcházet debata, nakolik je to prospěšné a nakolik rizikové. Vybavují se mi slova zkušeného bankéře Josefa Taubera z dob intenzivních diskusí, jak na tom která banka je a kolik kdo má v portfoliu toxických aktiv: „To je na intimní debatu mezi bankou a regulátorem,“ pravil Tauber.
To není o mlčení, zatajování a lhaní. To je o riziku vyvolání, či spíše prohloubení krize důvěry. Protože ta je v ekonomice a peněžnictví zvlášť neskutečně devastující. Podle měnových trhů se zatím libra v důsledku konání politiků nikam neřítí. Ani firmy neprchají a obyvatelé se nevrhají z oken.
To tak bývá, že když lítá inflace, najednou se o centrálních bankách mluví a kdekdo je napadá. Jde o rámec diskuse a zpochybňování jejich pozice. Možná nás něco podobného čeká i v Česku. Petr Pavel se ústy své mluvčí již přihlásil k tomu, že po inauguraci se bude zabývat stále ještě neudělenou prověrkou na přísně tajné pro guvernéra ČNB Aleše Michla. Podle bývalých guvernérů ji prakticky nepotřebuje. Ale je otázka, proč ji stále nemá a co to znamená. Vzduchem, tedy spíš médii dokonce létají úvahy o jeho odvolání. To jsme tu ještě neměli.
Přichází nová doba… Na tu krizi důvěry, ale prosím fakt bacha. Ono už tak to není nic moc.
