Blues o ukradených slovech
Pan Jiří Žáček snad promine tu zápůjčku v titulku, v jeho originále jsou to spolykaná slova a to krásné blues zpívá Michal Prokop. Zpívá o slovech, která nezazněla, ač měla. Ale pak jsou ještě slova, která zaznívají tam, kde by neměla.
Například extrémní. To se v posledních několika měsících v politice ozývá hodně často. Znamená to výstřednost, přepjatost, krajnost. Nebo také krajní. Je-li cosi krajní, tak to ještě patří k jakémusi uvnitř. Co je za krajem, to už je mimo, v prázdnotě. Ale oni ti politici ty extrémisty izolují, kriminalizují, vylučují z politického života i diskuse. Čímž je vrhají do té nicoty za krajem. Podle tohoto vzoru bychom mohli středové politiky, případně strany, hnutí a koalice označované „catch-all-parties“, tedy politiky pro všechny, označit za extrémní střed. Na kterýžto pojem si Svět hospodářství nárokuje copyright.
Dalším slovem je deficit. Podle slovníku současné češtiny jde o rozdíl, o který výdaje převyšují příjmy. Ale také o neuspokojivé množství zdrojů vůči potřebám. Vláda Petra Fialy se nyní honosí prohlášením, že snížila deficit státních financí. Bohužel, podle ministerstva financí loňské neuspokojivé množství zdrojů vůči potřebám dosáhlo 271,4 miliardy korun. Příjmy státního rozpočtu se v minulém roce zvýšily o 2,7 procenta, v podstatě díky zvýšení všelikých daní, které vláda slibovala nezvyšovat. Ale výdaje stouply o 1,6 %, což je více, než o kolik se zlepšil výkon národního hospodářství, tedy hrubý domácí produkt, bude to tak tak o jedno procento. Ekonom České spořitelny a předseda Výboru pro rozpočtové prognózy Michal Skořepa ve své analýze pro deník Mladá fronta Dnes připomíná, že loňský rozpočet byl zvýšen o 30 mld. Kč na krytí povodňových škod, z nichž bylo čerpáno jen 15 miliard korun. „Nebýt povodní, byl by schodek nikoliv pod původním plánem, nýbrž 4 miliardy korun nad ním,“ píše Skořepa. A dalšími 16 miliardami korun rozpočtu pomohl původně neplánovaný převis příjmu z Evropské unie nad odpovídajícími výdaji. Při započtení těchto peněz už rozpočtový schodek převyšuje plánovaný a sněmovnou schválený o 20 miliard korun. Kromě toho vláda Petra Fialy za dobu svého vládnutí hospodařila s rozpočty, jejichž příjmy byly v průměru o 70 % vyšší než za dob Andreje Babiše. Ani s tím nedokázala vystačit, diví se Petr Těthal ve svém blogu na iDnes.
Rozpočet na příští rok akceptoval, navzdory námitkám ekonomů, vládních i hradních poradců i prezident Petr Pavel s tím, že Petr Fiala za jeho dodržení ponese morální a politickou odpovědnost. Jak se to dělá, ta morální a politická odpovědnost, to už jsme se nedověděli. Ale pojem odpovědnost už cosi znamená, respektive znamenal: být odpovědným vůči celku či skupině, nadřízenému, případně nést trestní odpovědnost. O morální a politické se ve slovníku nedočteme nic.
Přes fondy EU se dostáváme ke slůvku dotace. Označuje peněžní prostředky z veřejných zdrojů, poskytované podnikům institucím ap. na rozvoj nebo úhradu některých nákladů. Dnes se jím označují kapacitní platby majitelům a provozovatelům stabilních a regulovaných zdrojů energie za udržování jejich schopnosti tyto zdroje zapojit do elektroenergetické soustavy, když je potřeba, ale také je z té soustavy odstavit. Tyto služby, zvané podpůrné, začal poptávat ČEPS už krátce po svém vzniku na počátku tohoto století. Pořádal na ně aukce a šlo o to, že jejich poskytovatel byl schopen na žádost centrálního dispečinku ČEPS zvýšit výkon, respektive jej snížit či odstavit. Tato služba měla svou cenu a ČEPS tak platil nejen za dodatečně zvýšený či připojený výkon do určitého limitu (plus k tomu tržní cenu dodané elektřiny), ale i za snížení či odstavení výkonu (zápornou cenu elektřiny). Nikoho tehdy nenapadlo říkat tomu dotace. Dokonce ani v podmínkách, kdy povolávány do práce byly dispečinkem zdroje podle jejich proměnných nákladů na výrobu elektřiny. Nejprve ty nejlevnější, ty nejdražší nakonec. Nebylo to tržní v podmínkách téměř monopolu, ale bylo to funkční a levné. V první polovině desátých let mnohé teplárny a podnikové výtopny zbudovaly také elektrárenské turbíny s tím, že vydělávat budou ne na stálých dodávkách elektřiny, ale na systémových službách.
Pak přišla podpora obnovitelných zdrojů a nejen jejich bezuzdné dotování, ale i povinnosti jejich výkon vykupovat a platit za něj i v sezóně, kdy je nepotřebně vysoký. Potřeba záložního výkonu, tedy systémové služby dodat výkon chybějící, ale nezanikla. Jen se potkala se zákazem provozu uhelných a plynových elektráren v letní sezóně a s požadavkem ho na podzim zase zapnout. Není ale možné vypnout fixní náklady na tyto zdroje. Platby za danou službu byly Evropskou komisí prohlášeny za dotace (kapacitní platby) a jako takové proklety. Protože slova nejen že popisují jevy a události, ale také mají schopnost události vytvářet. Jakmile byla systémová služba prohlášena za dotace, začalo být v národě utrpením tyto dotace snášet a zvykem progresivním je nesnášet. Lze se dočíst, mj. třeba na síti X, že občané dotují nejbohatší uhlobarony, a to je ostuda a škoda a útlak a proti tomu se musí bojovat. Že je jejich služba potřebná a nepostradatelná, proto se nakupuje a prodává, už pojem dotace nezahrnuje. I kdyby v říjnu uhelnou elektrárnu roztopil ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček, uhlí mu do ní ve dvojkoláku z Německa vozil ministr pro Evropu Martin Dvořák a emisní povolenky na trakaři ministr financí Zbyněk Stanjura, nějaké peníze to bude stát a zadarmo to jako melouch ke svému ministrování a poslancování určitě dělat nebudou. Ani není jisté, zda by takový melouch ze dne na den podepsali na dobu neurčitou, než začnou elektřinu zase vyrábět živly.
Záložní výkony bez protestů akceptujeme v řadě jiných profesí a činností. Lékaři, policisté, pošťáci, řidiči i učitelé (tak namátkou) by mohli vyprávět, jak drží pohotovost, když někdo z kolegů vypadne, nebo když se práce nakupí přespříliš. Hasiči, nebo i vojáci, drží pohotovost a disponují velice drahou technikou dokonce jen pro případ, že se vůbec nějaká práce vyskytne. Jsme za to rádi, v případě hasičů, záchranářů a vojska jsme dokonce rádi i za to, když se práce nevyskytne. Jejich platy, resp. příplatky za pohotovost, nikdo za dotace nepovažuje. Možná proto, že nejsou bohatí, nejsou to ohňobaroni. Nebo proto, že je zatím nikdo slovem dotace neoznačil. Nebo, konec konců, možná i za to, že je potřebujeme.
Takový ty slova jako čmeláčci
Huňatý a milý s kapkou jedu
Stokrát ti je v duchu šeptám do ucha…
Podruhé se omlouvám, pane Žáčku, má tam být „medu“, já vím.
