Bitva o rozpočet: proč zrovna podpora v nezaměstnanosti?
Asi to nebylo zrovna očekávané: ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka uvažuje o zkrácení doby, po níž se vyplácí podpora v nezaměstnanosti. Jde to dohromady s tím, k čemu vlastně podpora slouží?
Že se s rozpočtem musí něco udělat, je jasné. Vedle ekonomů na to upozorňují už i ratingové agentury. Ty nám hrozí snížením svých hodnocení, což by bylo hodně nepříjemné pro financování státního dluhu i náklady firem vydávajících standardní dluhopisy.
NERV jako neustále se obnovující ekonomický poradní orgán vlády nabídl kabinetu celou řadu námětů. Jeden z jeho členů Dominik Stroukal na vlnách Radiožurnálu už dopředu avizoval, že bude nutné škrtat, řekněme po drobných, ve velkém množství výdajů. Protože žádná jedna zázračná operace, která vše vyřeší, se vymyslet nedá.
A poměrně citlivě dodal, že i když půjde o miliardové, možná i jen stamilionové položky, vždy se najde nějaká skupina, kterou to poškodí.
Samozřejmě, že vše je relativní. Kdyby se zvedl věk odchodu do důchodu skokově třeba o pět let (mimochodem němečtí experti radí zvednou jej rovnou na sedmdesátku), tak by to skokově přineslo úsporu penzijních výdajů řekněme v hodně hrubém výpočtu kolem stovky miliard. A vrácení se ke konceptu superhrubé mzdy pak další stovku.
Jó, zrušit tak zrušení…
Jenže – to zrušení superhrubé mzdy protlačila i ODS. Takže… Navíc zvyšovat daně v době, kdy má čím dál víc lidí hluboko do kapsy, není asi nejlepší. A s tou věkovou hranicí si nenalhávejme aspoň tři věci: 1. že tohle by lidi do ulic nevyhnalo, 2. že by to nebyl pro osoby před penzí opravdový šok, 3. že se můžeme spolehnout na dlouhdobě trvající hlad po pracovních silách, takže se práce najde opravdu pro každého a v každém věku. Kromě toho, i tady by byla nějaká náběhová křivka, protože vrátit současné penzisty do pracovního procesu by si asi nedovolil nikdo.
Takže zpátky, bude se asi hledat. Řada nápadů již pronikla na veřejnost. Asi nikoho nepřekvapí, že na nějaké posunutí či posouvání oné hranice pro odchod od penze dojít má. Navíc se má napříště svázat s délkou dožití. Znovu se objevil návrh na snížení slev na jízdném i zrušení dotací ke stavebnímu spoření. Tradičně přichází na řadu majetkové daně (jejichž samotná filosofie je ale pro mnohé sporná, byť leckde existují a vyšší než u nás) a dokonce i další navýšení spotřebních daní u alkoholu a cigaret.
To všechno jsou dávno známé věci. Informace, že se má omezit podpora v nezaměstnanosti, ale přišla dost překvapivě. Hlavně pak, že na ní ministr slyší natolik, že podle ČTK ministerstvo na snížení a úpravě podpory dokonce už pracuje.
Celá myšlenka se opírá o argument, že u nás máme extrémně nízkou nezaměstnanost. Takže nová podoba podpory má lidi motivovat, aby si rychle hledali práci. Je pravda, že ta nejdelší variantu pro lidi nad 55 let po dobu 11 měsíců je už hodně štědrá.
Celá myšlenka se opírá o argument, že u nás máme extrémně nízkou nezaměstnanost
Na druhou stranu je třeba si položit otázku, zda chceme lidi motivovat k tomu, aby co nejrychleji vzali jakoukoliv práci. Tedy aby například univerzitní profesor šel dělat pomocného dělníka. Nebo aby dostal čas najít si takovou práci, která bude aspoň částečně korespondovat s jeho kvalifikací a zajistí mu alespoň relativní uspokojení. Samozřejmě odcamcaď po camcaď. Protože když bude zle, tak prostě bude zle a řešit to jen dojením státu nepůjde.
A to je ta druhá věc. Dnes máme jednu nejnižších nezaměstnaností v Evropě, ale taky recesi za humny. Systémy by se přitom měly nastavovat dlouhodobě. Ne podle aktuální situace.
systémy by se měly nastavovat dlouhodobě. Ne podle aktuální situace
Nic to nemění na faktu, že stát bude muset přestat být tak štědrým jako doposud. Protože to neutáhne. Rozhodně ne bez dalšího podporování inflace, růstu úrokových sazeb, snížení ratingu a narůstání dluhu principem nabalující se sněhové koule. Ale jestli v zemi, kde většinu lidí živí státní kasa, sahat zrovna na podporu těch, kteří dočasně přijdou o práci, toť otázka… Aby pak ještě víc obyvatel netoužilo po definitivě.
