Ocení Johnny globální vzestup Británie? Tváří tvář prázdné nádrži?
Trošku to připomíná totáčovou ideologii. Podle ní úprava cen neznamenala zdražení, protože sice zdražilo mléko, ale zlevnily lokomotivy. Velké Británii se povedl obrovský zářez v mezinárodní politice. Ale lidé se bojí, že v zimě nebudou mít čím topit, co tankovat do aut a kde si nakoupit potraviny.
Když zdražují potraviny, je vám k ničemu, že zlevňuje vysokopecní plyn. Když stojíte ve frontě u benzínky, kde není co tankovat, je vám k prdu, že jste právě natrhli pr… Francii.
Ve Spojeném království (abychom mluvili chvilku přesně) to začalo výpadky s dodávkami některých piv do hospod. Pokračovalo to zúženou nabídkou v obchodech. Teď se řidiči perou o benzín a naftu, kvůli cenám plynu krachují energetické firmy a lidé se obávají, zda bude v zimě dost tepla pro domácnosti.
Média i politici přiznávají, že jednou z klíčových příčin tohoto stavu je Brexit, který vyhnal ze země spoustu řidičů nákladních vozů. Jak to vlastně všechno začalo?
Kampaň za Brexit byla agresivní
Když země vyhlásila referendum o vystoupení z EU, Evropa se začala třást. Kupodivu podle mnohých účastníků na místě (rozuměj v UK) chtěl premiér David Cameron lidovým hlasováním spíš utnout debaty o možném vystoupení a zavřít ústa euro kritikům. Jenže to dopadlo jinak, než nepředpokládal.
Kampaň proti setrvání v unii byla nesmírně agresivní a účinná. Zatímco vláda a zastánci integrace se drželi zpátky. Za nejtvrdší vyhlášení šlo asi považovat článek v Guardianu, který otevřel otázku: „Kde seženete instalatéra, až se Lešek vrátí do Polska?“ Se satirickým dovětkem, ať si lidé vzpomenou, jak to dopadlo, když naposledy vodovod spravoval Johnny (nebo Jack, kdo si to má pamatovat). Jak vizionářské!
Ten samý list následně vyjádřil domněnku, že mnozí hlasovali pro vystoupení z EU a až následně se dozvěděli, pro co vlastně ten lístek do urny vhodili. Tony Blair volal po opakování referenda. Hlavně s tím, že zastánci odchodu z EU lhali, kolik že země do společného rozpočtu odvádí a že by tyto peníze šlo investovat do chřadnoucího zdravotnictví. Nová premiérka Theresa Mayová se octila před úkolem vyjednat Brexit tak, aby vlastně nebyl. Což se nepovedlo.
Británie se zase vzdálila pevnině
Borisi Johnsonovi se ale povedl jiný kousek – pakt s USA a Austrálií. Země, která jen vzpomíná na svoji minulou velikost, se tak dostala do mezinárodně politické hry daleko od svých břehů. Vytlačila Francii a od Evropy se odvrátila směrem k USA.
Už když se mocní Spojených států rozhodli zaútočit na Irák, byl to právě Londýn, kdo je bezmezně podpořil. A George Bush nad Temží prohlásil, že USA nikdy neměly a nemají většího spojence než Spojené království (zapomněl sice zmínit, že se od něj kdysi osvobodily, za druhé světové války jej připravily o pár námořních základen, ale to jsou detaily).
Teď Británie znovu vyráží na mezinárodní pole tak, že zmenšuje Atlantik a rozšiřuje kanál La Manche. Zdá se býti silnějším hráčem než doposud. Zvlášť, když ještě před uzavřením nového paktu přesunula pár plavidel blíž k čínským břehům, aby vyslala jasný signál nesouhlasu s dračí rozpínavostí.
Je otázka, nakolik to John, Susann, Frank, Steward, Helen či Mary (abychom byli genderově vyvážení) ocení. Zda je spíš nezajímá, jestli bude v obchodech chleba, sýr a párky, co si natankují do nádrže a nakolik budou letos ve svých domácnostech mrznout.
Nedostatek řidičů a závislost na plynu
K problému s nedostatkem řidičů, kteří se kvůli Brexitu vrátili do svých vlastí (a rozvrátili tak systém zásobování), se přidal prudce zdražující plyn. Zvlášť ve chvíli, kdy země opravuje zastaralé jaderné elektrárny, ze zelených důvodů nefandí těm uhelným, zatíženým stále dražšími emisními povolenkami, intenzita větru je letos nižší, a ještě přišla o energetickou spolupráci s pevninou.
nespokojených je dost a násilí z jejich středu je velkým problémem
Nějak se to tak sesypalo. Příčin je hromada, každopádně to ale vypadá, jako kdyby Londýn víc řešil, jak vypadá ve světě, než co má za problémy doma. Přitom nespokojených je dost a násilí z jejich středu je velkým problémem zvláště v Anglii. Před pár lety o tom šly děsivé zprávy především z Londýna, ale i Birminghamu, Manchesteru… Tak snad se nám v té velmoci moc nepoperou. Ještě že tam na rozdíl do nás aspoň nemají rasismus. Ten totiž v krizích taky zpravidla sílí. Leda snad, že by se do něj překlopila tamní pokrytecká hyperkorektnost. Nebo už se to stalo? Akorát s jiným terčem?
