Pro polovinu lidí je současnost lepší, pro třetinu horší než komunismus

Třicet pět let po revoluci považuje 48 % české populace současný režim za lepší než ten před rokem 1989, zatímco 31 % jej hodnotí jako horší. S rostoucím odstupem od roku 1989 se do srovnání režimů stále více promítají osobní zkušenosti a hodnocení současné situace. To je základní zjištění z průzkumu, který provedla agentura STEM.

S časem tedy posiluje současná perspektiva a vnitřní prožitek z toho, zda mi současný režim dává dostatek příležitostí uspět a vést kvalitní život, případně zda se o mě režim, resp. stát dokáže postarat, vysvětluje agentura.

Mladší generace, která nezažila minulý režim, si více cení otevřených možností současné doby. Naopak starší občané, kteří mají přímé zkušenosti s režimem před rokem 1989, vyjadřují častěji nostalgii po větší stabilitě, kterou tehdejší systém zajišťoval. Tato kontrastní hodnocení vytvářejí hlubší propast mezi generacemi a sociálními vrstvami. Platí také, že lidé s vyšším vzděláním a lepším finančním zajištěním častěji hodnotí současný režim pozitivně, oceňují možnosti a šance, které jim nabízí.

Navzdory uvedeným kritikám panuje v české společnosti silná shoda na důležitosti individuální svobody. Možnost svobodně cestovat, studovat, pracovat nebo podnikat, možnost volby mezi různými politickými stranami, vytvářet spolky, sdružení, to vše jsou hodnoty, které lidé vyzdvihují jako jednoznačné úspěchy polistopadového vývoje. Občané si cení také otevřenosti hranic a možnosti svobodného projevu.

V porovnání s rokem 2009, resp. 2019, vidíme negativní posuny v hodnocených oblastech především u hodnocení svobody projevu, jak u možnosti projevovat vlastní názor, tak u svobody médií. Méně pozitivně je hodnoceno také otevření hranic a členství v Evropské unii – roli zde jistě sehrály obavy v souvislosti s migrační krizí.

Zatímco důvěra v demokratické principy jako takové je zachována, mnoho občanů vyjadřuje zklamání z toho, jak je demokracie v praxi realizována. S fungováním demokracie v České republice je dlouhodobě nespokojeno přibližně 60 % veřejnosti. Tento pocit se projevuje především frustrací z aktuální politické situace a ztrátou důvěry ve schopnost politiků, politických stran zajišťovat demokratické hodnoty.

Svoboda je pro českou společnost klíčová především v individuálním pojetí, kdy lidé nejčastěji zdůrazňují možnost svobodně cestovat, pracovat a studovat, dále také svobodu projevu.

„Více než čtyři miliony. Celá generace. Tolik obyvatel naší země prožilo celý svůj život v demokracii. Její role se ovšem proměnila. Nadšení na začátku 90. let rychle vystřídala období, kdy demokracie nevzkvétala, kdy jsme k ní byli kritičtí, přestože se jí dařilo, kdy procházela obdobím nejistoty, co vlastně demokracie znamená a zda jí nemusíme dávat nějaké přívlastky, až k době, kdy se globálně hovoří o krizi demokracie a tímto slovem se zaštiťují různé podoby vládnutí. Až z toho jde někdy hlava kolem,“ komentuje výsledky vlastního výzkumu STEM.

„Je možná až banální konstatovat, že demokracie sama o sobě není nic neměnného, že se musí neustále rozvíjet s tím, jak se proměňuje naše společnost. Umět si poradit s výzvami, kterých zejména v posledních pěti letech není, alespoň opticky, málo. Až to často působí, že dřív byla tráva tak nějak zelenější: lidé si víc rozuměli, měli jsme méně problémů, politici problémy lidí řešili spíš, než že by je vytvářeli, a vůbec jsme se měli lépe a ta demokracie byla lepší. Jak ale ukazují data, je to spíš vzpomínkový optimismus spojený s tím, že současné problémy vnímáme naléhavěji. K demokracii a jejímu fungování jsme byli kritičtí vždy, i když důvody se bezesporu proměňovaly. V tomto smyslu je opravdu demokracie spíš proces, který je třeba stále opečovávat, než stav, se kterým někdy budeme spokojení, zavřeme ho do vitríny a budeme se na něj chodit zálibně dívat.“

Dlouhodobě tu máme poměrně velký rozdíl mezi étosem demokracie a jejím praktickým prožíváním, pokračuje STEM. To se v Česku hodně soustředí z jedné strany na instrumentální znaky, jako je možnost volit z více politických subjektů, a z druhé strany na individuální možnosti jak třeba v cestování, tak především z pohledu nakupování rozmanitých druhů zboží a služeb. „Velké myšlenky, jako je spravedlivá správa věcí veřejných, nezávislost justice, nebo sdílení společných hodnot, zůstávají zpravidla v pozadí a většina z nás jimi nežije. Nezapomínáme na ně úplně, ale v zásadě tvoří až určitou nadstavbu nad praktickými ohledy.“

Pokud nemohu cestovat, na konci měsíce mi nezbývají žádné peníze, pak je také pravděpodobnější, že nebudu chodit k volbám a že nejsem spokojený s tím, kam se naše země, a s ní i naše demokracie, ubírá. I proto v posledních letech přibývá lidí, kteří hodnotí vývoj kriticky a deklarují, že režim před rokem 1989 byl lepší, než je ten současný. „Z mnoha našich výzkumů ale vidíme, že v tom není příliš nostalgie po reálném socialismu, jako spíše zklamání, naštvání a vztek z toho, jak vidím současnou situaci, potažmo politickou scénu. Nepřehlednou, složitou, konfliktní, zahleděnou sama do sebe a neschopnou řešit problémy běžných lidí,“ uzavírá svůj komentář STEM.