Než se pustíte do daňového přiznání, poraďte se s Vybíralem

Na Svět hospodářství se obrátil jeden z našich čtenářů – daňový poradce: že když už daně a daňovou politiku komentujeme, měli bychom ji také vysvětlovat. Což prý není jen jeho názor, ale také názor řady jeho kolegů, kteří SH také čítávají. Oslovili jsme tedy za tím účelem osobu povolanější, možná snad nejpovolanější: JUDr. Romana Vybírala, spoluautora Daňových zákonů 2023 a tajemníka působícího na katedře finančního práva a finanční vědy Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Z konzultace s ním vznikl následující rozhovor.

Pane Vybírale, paušální daň pro podnikatele je rozvržena do tří pásem. Jak by se řešilo, kdyby během jednoho účetního období podnikatel svými příjmy přestoupil z jednoho pásma do jiného (ať už vyššího, nebo nižšího)? Bude dále platit v příslušném účetním období to původní pásmo a přestup se pořeší až v období následujícím, nebo může migrovat během účetního období?

Dá se předpokládat, že některé situace, na které normotvůrce kazuisticky nepamatoval, se budou výkladově řešit až za pochodu. Zrovna otázka migrace mezi pásmy v průběhu zdaňovacího období se k nim však neřadí, neboť zákon o daních z příjmů žádnou takovouto migraci nepřipouští. Je to dáno tím, že pro druh a výši rozhodného příjmu (což je jeden z parametrů klíčový pro vstup do paušálního režimu) jsou zásadně rozhodující údaje za předchozí zdaňovací období. Případný přestup mezi pásmy se tedy může projevit až v následujícím zdaňovacím období. Zákon o daních z příjmů přitom ve svém § 2a odst. 4 rozlišuje dvě hlavní skupiny případů, kdy k tomuto přestupu může dojít.

Podnikatelé uplatňují výdajové paušály. Někteří ale mají více podnikatelských aktivit, a to také v různých oborech, které spadají pod různé paušály. Mají vykazovat každý obor a výdajový paušál zvlášť?

Přesně tak. Pokud poplatník vykonává více podnikatelských aktivit, které spadají pod různé sazby paušálních výdajů, musí své příjmy sledovat a vykazovat odděleně. Ostatně i v případě uplatňování skutečných výdajů je potřeba dodržovat zásadu věcné souvislosti mezi příjmy a výdaji a důsledně jednotlivé režimy oddělovat. V daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob (konkrétně v příloze č. 1) jsou jednotlivé druhy činností rovněž uváděny odděleně.

Stále více případů přibývá v bankovní kriminalitě. Útočníci přes internet nebo falešné platební karty vykradou klientovi účet. Podléhají i tyto ukradené peníze zdanění? Zejména v případě, kdy na účtu nebyly peníze již zdaněné (typicky výplaty od zaměstnavatele nebo honoráře), ale tržby z podnikatelské činnosti?

V případě této skupiny trestných činů se typicky nejedná o krádež, nýbrž o jiné skutkové podstaty. Společné přitom tyto situace mají obvykle to, že k trestnému činu došlo rovněž v důsledku přičinění poškozeného (který např. poskytl pachateli údaje k platebnímu prostředku). Dopady těchto situací řeší mimochodem rovněž zákon o platebním styku, kdy v některých případech lze vzniklou škodu převážně zhojit. V dotazovaných případech však obvykle hovoříme o tzv. hrubé nedbalosti uživatele platebního prostředku, která vede k tomu, že banka (resp. jiná instituce) takto vzniklou škodu sanovat nebude. Pak tedy vzniká přímý odpovědnostní vztah mezi poškozeným a pachatelem. Ustanovení § 24 odst. 2 písm. l) zákona o daních z příjmů sice na první pohled umožňuje uplatnit jako daňově uznatelný výdaj škodu způsobenou podle potvrzení policie neznámým pachatelem, avšak toto řešení v kontextu souvisejících ustanovení na popisované situace bohužel nedopadá. I tyto příjmy tak budou podléhat standardnímu zdanění. Pokud by platba daně měla výrazně negativní dopad do majetkové sféry poplatníka, určitým dočasným řešením může být podání žádosti o posečkání daně, případně o rozložení úhrady daně na splátky.