Fed nezměnil úrokové sazby, obává se nejistoty v ekonomice

Měnový výbor (FOMC) Federálního rezervního systému (Fed), který funguje jako cedulová banka Spojených států amerických, se na svém minulém zasedání rozhodl nezměnit základní úrokové sazby na dolar. Ty tak zůstávají v rozmezí 4 1/4 až 4 1/2 procenta.

Většinou ekonomů bylo takové rozhodnutí očekáváno. Fed k tomu ve svém prohlášení napsal: „Čerstvé ukazatele naznačují, že ekonomická aktivita nadále roste solidním tempem. Míra nezaměstnanosti se v posledních měsících stabilizovala na nízké úrovni a podmínky na trhu práce zůstávají solidní. Inflace zůstává mírně zvýšená.“ Zároveň ale upozornil, že se zvýšila nejistota ekonomického výhledu.

Počínaje dubnem výbor zpomalí tempo poklesu držených cenných papírů snížením měsíčního výkupního limitu u cenných papírů státní pokladny z 25 miliard USD na 5 miliard dolarů. Výbor zachová měsíční limit pro splácení dluhů agentur a cenných papírů zajištěných hypotékami na úrovni 35 miliard dolarů. „Výbor je pevně odhodlán podporovat maximální zaměstnanost a vrátit inflaci ke svému 2procentnímu cíli,“ stojí v prohlášení.

Fed ujistil, že bude nadále sledovat dopady nových údajů na ekonomický výhled a bude připraven upravit nastavení měnové politiky podle potřeby, pokud by se objevila rizika, která by mohla bránit dosažení cílů cenové stability a zaměstnanosti. Z vyjádření Jeroma H. Powella, předsedy Fedu, na tiskové konferenci vyplývá, že pokles ekonomické aktivity představuje nyní poměrně velké riziko.

„Fed se nachází ve velmi choulostivé situaci, která nemohla být lépe demonstrována než včerejší prezentací nové (tj. březnové) kvartální prognózy. Na ní je zajímavé, že Fed sice provedl poměrně zásadní úpravu růstu a inflace ve stagflačním duchu, avšak nikterak nezasáhl do konsensuální projekce vývoje oficiálních úrokových sazeb pro následující tři roky. To lze v jistém smyslu interpretovat jako holubičí signál, jenž je navíc komunikačně podpořený tím, že v základním scénáři Fedu je pro-inflační šok brán jen jako dočasný s tím, že dlouhodobá inflační očekávání zůstanou ukotvena,“ soudí o rozhodnutí Fedu Jan Čermák, analytik ČSOB.

Druhým lehce holubičím signálem je podle Čermáka reálný zásah do měnové politiky, který spočívá ve zpomalení tempa redukce bilance Fedu (neboli tzv. kvantitativního utahování). Aby Fed předešel možnému napětí na peněžním trhu, centrální banka od dubna hodlá prodávat dluhopisy již “jen” za 40 mld. USD měsíčně, přičemž aktuální prodeje činí 60 miliard dolarů. „Manipulace s bilancí je nyní již vcelku standardní nástroj měnové politiky (kdy její redukce lze považovat za restrikci). Na druhou stranu je ale třeba k tomuto tématu dodat, že podle Powella mezi centrálními bankéři panovala velká shoda ohledně toho, že není třeba tento proces (prodejů dluhopisů) přerušit či dokonce zastavit, jak to bylo popsáno v podrobném zápisu z diskuze z lednového zasedání FOMC,“ píše Čermák.