Zahájení festivalu Jeden svět a udělení ceny Homo Homini

Ve středu 22. března 2023 začíná v Praze 25. ročník mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět na téma Cena bezpečí. V rámci jeho zahájení bude za celoživotní podporu lidských práv udělena cena Homo Homini Javieru Tarazonovi z Venezuely, který momentálně čelí falešnému obvinění ze zrady, podněcování k nenávisti a terorismu. Cenu Homo Homini uděluje Člověk v tísni již od roku 1994.

Festival bude zahájen v 19:00 a potrvá do 30. března. Více na www.jedensvet.cz

Festival Jeden svět

Festival Jeden svět je už více než dvě desetiletí jednou z neodmyslitelných součástí působení společnosti Člověk v tísni. Od svého vzniku v roce 1999 přináší domácímu publiku dokumentární filmy o lidských právech z celého světa, které se promítají v desítkách měst po celé republice a také na českých základních a středních školách. Jeden svět získal čestné uznání organizace UNESCO za výchovu k lidským právům.

Jeden svět je dnes největším festivalem svého druhu na světě.

Cena Homo Homini

Od roku 1994 Člověk v tísni uděluje cenu Homo Homini lidem a skupinám, které se významně zasloužily o obranu lidských práv, demokracii a nenásilné řešení politických konfliktů. Mezi dosavadní laureáty a laureátky patří například ruský politik Alexej Kovalev, čínský literární kritik a disident Liou Siao-po, ázerbájdžánský právník Intiqam Alijev, známá vietnamská disidentka Pham Doan Trang či nikaragujská farmářka Francisca Ramírez. V roce 2020 byla cena udělena čtyřem zadrženým členům běloruské lidskoprávní organizace Viasna.

O laureátovi

Javier Tarazona se od mládí věnuje osvětě a podpoře ohrožených a perzekvovaných osob. Na střední škole pořádal pro své spolužáky kurzy první pomoci a vzdělával je v problematice prevence HIV či antikoncepce. Byl i součástí organizace, která pomáhala lidem ve vězení.

V 17 letech založil organizaci Fundabrisetu, později přejmenovanou na FundaRedes. I ta nejprve začala jako mládežnická organizace, kde se děti a mládež formou hry učily demokratický principům a hodnotám.

Po studiu učitelství na univerzitě pracoval jako pedagog. Čím dál tím více se ale začal věnovat práci ve FundaRedes: povzbuzoval občany v různých komunitách, zejména v pohraničních státech Venezuely, aby bránili svá práva. Vytvořil stálé buňky monitorující lidská práva v šesti venezuelských hraničních státech Amazonas, Apure, Bolivar, Falcón, Táchira a Zulia. Organizoval pravidelná školení s cílem naučit místní obyvatele monitorovat a hodnotit stav lidských práv.

Jako ředitel FundaRedes proškolil v pohraničních státech Venezuely více než 8000 občanů a hlasitě odsuzoval porušování lidských práv ze strany státu a neregulérních ozbrojených skupin. Odhaduje se, že jeho činnost přinesla užitek více než 43.000 obyvatelům. Z FundaRedes vytvořil místa pro veřejná setkání, které v době ozbrojených konfliktů využívali k setkáváni i členové znepřátelených skupin ELN Guerilla, FARC a venezuelské vlády.

Kvůli svým činům byl pod neustálým dohledem Bolívarské národní zpravodajské služby (SEBIN). Před svým zatčením Javier odvážně odsoudil aktivity nelegálních skupin operujících v pohraničních oblastech Venezuely se souhlasem režimu.

Javier Tarazona byl spolu se svým bratrem Rafaelem Tarazonou a aktivistou Omarem Garcíou zatčen 2. července 2021 cestou na úřad generálního prokurátora, kde chtěl podal stížnost na obtěžování a pronásledování ze strany tajné služby SEBIN. Javier čelí obvinění ze zrady, podněcování k nenávisti a terorismu. Omar García a Rafael Tarazona byli následně z vazby propuštěni, ale zůstávají v domácím vězení.

K dnešnímu dni je Javier Tarazona ve vězení již 600 dní. Je zadržován přímo v sídle zpravodajské služby SEBIN a soud je kvůli neustálým průtahům neustále odkládán. V listopadu 2022 Inter-American Commission on Human Rights (IACHR) žádala o možnost přezkoumat podmínky jeho zadržování. Důvodem žádosti bylo opakovaná obvinění z mučení a špatného zacházení. Delegace Evropské unie ve Venezuele ve svém prohlášení rovněž zmiňuje Javierův případ a požaduje, aby vzhledem k jeho zdravotnímu stavu měl Úřad vysokého komisaře OSN k Javierovi přístup.