Talíř: Budu se ještě více snažit dávat lidi dohromady

Nejmladší generace nemůže za to, že když se objevila, nikdo jí politiku nepředstavil. Snažím se zvát mladé lidi do politiky, říkat jim, aby přijali odpovědnost za budoucnost. Jestli to necháme běžet samospádem, objeví se extrémisté a populisté, kteří uvolněný prostor zaplní, varuje lidovecká „dvojka“ a koaličně vládní sedmička kandidátky do voleb do Evropského parlamentu, první náměstek jihočeského hejtmana František Talíř.

Ve volbách do Evropského parlamentu jste skončil jako druhý náhradník. Byl jste jím na dobu určitou, nebo po celých pět let?

Po celou dobu. Ale nečekal jsem nějak těžce. Stal jsem se prvním náměstkem jihočeského hejtmana, a kdyby oba naši kolegové rezignovali, tak by na mě došlo. Ale vlastně je dobře, že se to nestalo, protože stabilita je důležitá.

Letos stranická dvojka, na soupisce vládní koalice Spolu sedmička, co vás přimělo kandidovat znovu? Chuť jít do Evropy zůstala, nebo snad i ještě zesílila?

Určitě se prohloubila. A řeknu konkrétní moment v jaké chvíli: když jsem se ocitl v situaci, že jsem za náš kraj navrhoval zrušit spolupráci se Sverdlovskou oblastí v Rusku. To bylo v době, kdy Rusko napadlo Ukrajinu. Potom jsem domlouval partnerství, naopak pozitivní, mezi Jihočeským krajem a ukrajinskou Mykolajivskou oblastí. Jel jsem to tam potvrdit, nabrat živý kontakt – a tam jsem uvědomil, o co se hraje nyní v Evropě. Že tato válka, ať dopadne jak dopadne, ovlivní na desetiletí podobu našeho kontinentu a unie. Že je to nejenom kvůli Ukrajině, ale i kvůli naší vlastní bezpečnosti, stát za Ukrajinou jako za napadeným státem. A říkal jsem si, že tyto evropské volby budou velmi důležité. Jestli to bude pořád jednoznačná většina stojící za tím napadeným státem, anebo jestli se tam dostanou trojské koně Ruska typu Orbána či Salviniho, kteří jsou buď aktivně proruští, anebo jsou takoví umetači cesty. Musím napnout energii tímto směrem. Budu-li zvolen, chci se věnovat nejenom Ukrajině, ale i Moldavsku, a maximálně je podporovat politicky, humanitárně, vojensky, vlivem. Tedy vlivem, jaký europoslanec třeba má.

Může být, že ty letošní volby do Evropského parlamentu mohou být o něco důležitější než ty předchozí, aniž bychom význam předešlým hlasování shazovali? Přece jenom je v sázce opravdu hodně věcí a témat…

Aniž bychom shazovali ty minulé volby, jednoznačně jsme po těch pěti letech úplně jinde. Mezitím přišla pandemie, byla napadená Ukrajina – a najednou bytostně vnímáme, že jako celek, který máme, Evropská unie, je jedinou cestou, jak tyto a další výzvy zvládnout. Myslím, že jsme si nově uvědomili význam, jaký tento politický projekt pro nás má a myslím, že se to posunulo. Od teoretických a někdy ideologicky zabarvených diskuzí k racionalitě a pragmatismu. A to je jen dobře.

Při pohledu na tu vaši agendu na krajském úřadě je jasné, že jste se evropské agendy nevzdal, spíše naopak. Cituji: regionální rozvoj, cestovní ruch, životní prostředí a obecně záležitosti EU… O kterých věcech, nápadech, projektech z této agendy můžete říci, že se vám povedly, že zůstanou spojeny s vaším jménem?

Mám velkou radost ze sedmnácti nových, zvlášť chráněných území, které jsme tady vyhlásili za dobu mého působení. Třeba Klokočínské louky nebo další lokality, to je za životní prostředí. Za cestovní ruch mám velkou radost, že se nám po covidu podařilo vrátit na dřívější a čísla a hlavně změnit strategii. Přišli jsme s vizí nevracet se k těm minulým způsobům zvládání cestovního ruchu, kdy byl Český Krumlov už trochu na úrovni Benátek. Místo kvantity jsme se zaměřili na kvalitu, na domácí a evropskou klientelu. Na to, aby pro turisty, kteří k nám přicházejí, byly jižní Čechy cílovou destinací, ne pouze krajem, kterým projíždějí. Když tady zůstanou, tak v průměru na tři noci, což je super. To znamená, že zaplatí třikrát za ubytování, k tomu jídlo, suvenýry, podpoří více lokální ekonomiku. A z toho, že se nám daří prodlužovat délku pobytu návštěvníků a současně se vracet na předkovidová čísla, z toho mám také velkou radost. A ještě mě těší konkrétní projekty, jako jsou třeba „svatby na jihu“. Kdy přijede na víkend 200 lidí, objedná si hudbu, koláčky, nějaké další služby, to rovněž prospívá místní ekonomice. Ještě bych zmínil průběžnou výstavbu Vltavské cyklistický cesty, kdy chceme od pramene Vltavy de facto až po Prahu postavit cyklostezku a propojit ty stávající.

Platí, že právě komunální politika může úspěšně naplňovat evropské cíle, jakou jsou rozvoj regionů, odstraňování rozdílu mezi nimi a napomáhat prosperitě celé EU?

Budu úplně konkrétní. Jsme kraj rybníků, a to, že jde Evropa zeleným směrem, je podepřeno financemi, je velmi dobré v tom, že já tady jako tu koncovku vidím, k čemu ty prostředky můžeme použít. Odbahnění velkého rybníka stojí klidně 100 milionů korun, protože se tam otočí tisíce tatrovek. Jako kraj na to sto milionů nemáme. Když nám ale Evropa pošle devadesát milionů, tak my těch deset doplníme a můžeme odbahnit rybník, na který se 200 let nesáhlo. Okamžitě vidíme, jak má ta čistší voda pozitivní vliv na ryby a celý okolní ekosystém. Je to úplně praktický projekt, který dává smysl. Kdybych byl zvolen europoslancem, rád bych byl buď ve výboru pro životní prostředí, anebo pro zemědělství.

Budete se nadále držet kréda po vaší babičce „dávat lidi dohromady“?

Chci mu zůstat věrný. Myslím, že to je i úkol pro nás, křesťanské demokraty. Lidovci jsou největší frakcí v Evropském parlamentu. A velmi pravděpodobně jí i zůstanou. Jsou těmi, kdo vyvažují ty extrémy, hledají česky řečeno zlatou střední cestu. A ta vlastnost, to krédo dávat lidi dohromady, znamená být schopný hledat s ostatními řešení. Třebaže kompromisní, a to nejlepší pro všechny potom prosadit. To je něco, co je v parlamentu velmi potřeba. Takže tomu krédu chci nejenom zůstat věrný, a chci ho pořád posilovat.

Dávat lidi dohromady předpokládá s nimi správně komunikovat. Co je špatně na komunikaci s mladou generací, která by se možná o evropská témata zajímala, ale z průzkumů vychází jako ta, která se spíše otáčí k EU zády, nebo ji považuje v lepším případě za samozřejmost?

Já se vždycky v těchto věcech ptám, zda když je něco špatně, tak co pro to můžu udělat. Byl jsme v tomto předvolebním období na pětapadesáti besedách. Řada z nich byla právě s tou nejmladší generací, která nemůže za to, že když se objevila, nikdo jí tu politiku nepředstavil. Pro mě je to velké téma. My jsme nemuseli cinkat klíči, nemuseli jsme vybojovat vstup do Evropské unie a do NATO. Ale je potřeba přijímat odpovědnost za budoucnost, protože jestli to necháme běžet samospádem, objeví se extrémisté a populisté, kteří touží po moci. Pak se budeme divit. Když všichni prostor vyklidí, chopí se toho někdo jiný, kdo ho zaplní a nebudeme mít konkurenci. Snažím se zvát mladší generaci do politiky a věci vysvětlovat. Jestli to pozvání někdo přijme, je to na každém z nich.