Starostové obcí v národních parcích volají po rozumném přístupu a smysluplné ochraně životního prostředí
Modrava (Klatovsko) 30. června 2022 (PROTEXT) – Na 23 starostů a starostek obcí se v druhé polovině června sešlo na šumavské Modravě, aby sdíleli zkušenosti s řízením obcí ležících v sousedství národních parků nebo jsou jeho součástí. Smyslem setkání bylo zahájit užší spolupráci a začít domlouvat společný postup směrem k úřadům. Problémem pro obce přitom není jen mediálně známý kůrovec, ale obecně obtížná komunikace mezi municipalitami, správou parků a ministerstvem životního prostředí. Setkání se kromě Šumavanů účastnili zástupci obcí z národních parků Podyjí, České Švýcarsko a plánovaného NP Křivoklátsko.
„Je to velice romantická představa, že v národním parku by mělo zůstat vše bez zásahu a že příroda si poradí, ale tady reálně existují obce, které jsou tu staletí a jejichž obyvatelé tu vždy žili v úzkém kontaktu s přírodou a uměli v sousedství divoké přírody hospodařit. V současnosti je to tak, že pokud má obec část katastru na území národního parku, má prakticky znemožněno nakládat se svým majetkem a zajistit svůj přiměřený rozvoj,“ říká Jiřina Kraliková, předsedkyně Svazu šumavských obcí a starostka městyse Strážný, která byla jednou z iniciátorek setkání.
Ochrana životního prostředí je podle Kralikové i dalších starostů prioritou a všichni ji na území svých obcí podporují. „Nemáme nic proti rozumným pravidlům, nikdo z nás tady nechce stavět obří resorty, pouštět sem těžaře nebo něco podobného. Potíž je v tom, že komunikace ze strany správy parku je direktivní, pomalá a často nepochopitelná,“ tvrdí Jana Hrazánková, starostka další šumavské obce Borová Lada. Své tvrzení dokládá čerstvou zkušeností, kdy správa parku neumožnila na rozdíl od předcházejících let vjezd účastníkům každoroční mše na starém německém hřbitově v katastru její obce. „Je to jeden den v roce, sbližuje to národy, jezdí sem Češi i Němci, většinou starší lidé. Z parkoviště v obci je to pět kilometrů. Vždycky v den mše byl pro její účastníky vjezd volný, najednou to z české strany nejde. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale působí to jako naschvál,“ říká Hrazánková.
Součástí setkání starostů byla i diskuze o aktuálních strategiích ochrany životního prostředí. Na přednášku o úloze vegetace v oběhu vody a lokálním klimatu přizvali organizátoři doc. RNDr. Jana Pokorného, CSc., rostlinného fyziologa, který se touto problematikou zabývá na mezinárodní úrovni dlouhodobě. Velké plochy zničené kůrovcem, u nichž se v bezzásahových zónách čeká na dorůstání křovin a další zeleně, se za slunného počasí přehřívají a mění se zde proudění vzduchu. „Dříve byly informace o roli stromů v koloběhu vody a ochlazování vzduchu součástí znalostní výbavy každého školáka, dnes se o nich téměř nemluví,“ konstatoval docent Pokorný a doporučil nově vytvářené Metodiky výuky pro školy a státní správu volně dostupné na stránkách Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity, které jsou výsledkem grantu TACR, a upozornil na mezinárodní projekt Erasmus+ s názvem „Plant Literacy“.
Přednášku docenta Pokorného kvitovali mnozí ze starostů, kteří jsou nespokojeni s tím, jak správy parků zvládají kůrovcovou kalamitu. „U nás to došlo tak daleko, že máme kvůli přístupu správy parku zničených mnoho hektarů našeho hospodářského lesa. Došlo ke škodě na našem majetku, zvažujeme další kroky,“ říká František Moravec, starosta obce Staré Křečany, která leží v oblasti NP České Švýcarsko. „Správa NPČŠ neplní své původní přísliby. Nevytvořila tzv. pufrační zóny pro ochranu lesů sousedních vlastníků. Neprovádí slíbené bezpečnostní těžby kolem turistických tras. Naopak řadu z nich uzavírá, včetně cyklotras a hipotras. Desítky kilometrů nelze využívat. Obáváme se dopadu na cestovní ruch. Estetika a průchodnost krajiny dramaticky utrpěla,“ doplňuje Jan Kolář, starosta Krásné Lípy, kde sídlí Správa NP České Švýcarsko.
Také zúčastnění starostové z Podyjí přispěli do diskuze svými zkušenostmi. „Můžu jenom potvrdit, že komunikace se správou parku a ministerstvem je obtížná. Musíme plnit spoustu podmínek a povinností, děláme to poctivě, ale domluvit se s úředníky je často nad síly obce,“ tvrdí Libor Jurka, starosta obce Mašovice.
Setkání se účastnili i starostové a starostky některých obcí z Křivoklátska, kde má být národní park teprve vyhlášen. I oni si stěžují na obtížnou komunikaci s vládními a ministerskými úředníky. „Každý pokus o diskuzi zatím skončil jednostrannou deklarací, že park bude, protože je to v programovém prohlášení vlády. Území zamýšlené jako národní park se prezentuje jako původní neobydlená divočina, nicméně její části byly obydlené už ve středověku. Většina lesů je v důsledku historického vývoje hospodářská, s mnohasetletou tradicí citlivého lesního hospodářství, která zahrnuje aktivní prvky ochrany přírody. Od konce 70. let minulého století tu máme chráněnou krajinnou oblast. Dotčené obce nemají žádné podrobnější informace o plánech parku, komunikace je nedostatečná až neexistující. Jsme přesvědčeni, že stávající ochrana formou chráněné krajinné oblasti je vzhledem k situaci jediná vhodná,“ shrnuje v krátkosti Iveta Kohoutová, starostka obce Karlova Ves. Setkání se starosty obcí z již existujících národních parků ji dle jejích slov utvrdilo v tom, že dosavadní postoje mnohých starostů z Křivoklátska i petice Nesouhlas se zřízením Národního parku Křivoklátsko mají smysl.
Setkání na Modravě bylo dle vyjádření zúčastněných starostů důležitým prvním krokem spolupráce a vzájemné podpory mezi obcemi. „Dohodli jsme se, že se chceme propojovat dále, jak mezi sebou, tak s odborníky na životní prostředí. Je nás i s našimi obyvateli sice méně než lidí ve městech, ke kterým se zatím dostávaly jednostranné informace o tom, jak správně chránit životní prostředí, ale jsme to my, na jejichž životy mají nedomyšlené koncepce přímý dopad. A chceme být a budeme slyšet,“ uzavírá Jiřina Kraliková ze Svazu šumavských obcí.
.
