Stavební firmy nově ručí za mzdy zaměstnanců i u svých subdodavatelů
Stavební podnikatelé (typicky se živností Provádění staveb, jejich změn a odstraňování) podle Stavebního zákona od 1. ledna 2024 ručí za výplatu mzdy zaměstnanců svých subdodavatelů, na které vznikl nárok po tomto datu, a to až do výše minimální mzdy. Upozornil na to Adam Hussein, advokátní koncipient z BDO Legal.
„Změna prošla tak trochu ve stínu velké Novely zákoníku práce, která se týkala zejména změn u dohod mimo pracovní poměr. Těsně před koncem minulého roku totiž představilo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (MPSV) Zákon č. 408/2023 Sb., který mění Zákon o zaměstnanosti, nicméně v důsledku pozměňovacích návrhů se část zákona dotýká i Zákoníku práce,“ píše Hussein.
Směrnice, ze které tato úprava vychází, primárně míří na ochranu vyslaných zaměstnanců. Pro ty je totiž obtížnější domoci se v hostitelském státě svých práv. Nicméně MPSV využilo možnost aplikovat „Zákon“ paušálně i na domácí subjekty, a to s odkazem na statistiky Evropské komise, které mají indikovat největší podíl nevyplacených mezd právě ve stavebnictví. Cílem má být motivace dodavatelů k výběru seriózních subdodavatelů. Dodejme ještě, že ve smluvním řetězci o více subdodavatelích ručí s dodavatelem společně a nerozdílně rovněž dodavatel na nejvyšším stupni smluvního řetězce (generální dodavatel).
Důvodová zpráva demonstruje novou úpravu na následujícím schématu: Pokud zaměstnavatel (Poddodavatel C) nevyplatí svému zaměstnanci (Zaměstnanec Z) mzdu do konce období její splatnosti, může se tento zaměstnanec obrátit na subjekt, pro kterého zaměstnavatel vykonává poddodávku (Poddodavatel B) a tento subjekt se stává ručitelem za výplatu mzdy, a to do výše minimální mzdy. Zároveň je ručitelem i Hlavní dodavatel (zhotovitel). Obdobně může postupovat Zaměstnanec Y (ručiteli jsou Poddodavatel A a Hlavní dodavatel). V případě, že by Poddodavatel A nevyplatil svému zaměstnanci mzdu (Zaměstnanec X), může se tento zaměstnanec pouze obrátit na Hlavního dodavatele.
V případě nevyplacení mzdy zaměstnavatelem v období splatnosti může zaměstnanec písemně vyzvat ručitele k jejímu vyplacení. Výzva zaměstnance vůči ručiteli musí obsahovat stanovený výčet údajů tak, aby bylo možné splnit ručitelský závazek. Tyto údaje zahrnují např. označení zaměstnance a zaměstnavatele, druh vykonávané práce, období, za které uplatňuje mzdové nároky nebo i údaje potřebné pro výpočet odvodů.
Zároveň je povinností ručitele uhradit mzdové nároky do 10 dnů od obdržení výzvy, včetně odvodů a taktéž informovat zaměstnavatele o výši vyplacených částek. Jestliže dotčený zaměstnanec neučiní výzvu do 3 měsíců od splatnosti, právo uplatnit nárok u ručitele zaniká. Prakticky tak zaměstnanec subdodavatele může dodavatele vyzvat k uhrazení nevyplacené mzdy i 4 měsíce po dokončení příslušné subdodávky.
„Nelze pochybovat o tom, že novela s sebou přináší do praxe řadu nových administrativních povinností. Zároveň, čím širší bude ručení, tím větší bude tlak na jeho promítnutí do ceny jako tzv. rizikovou přirážku. Zdražit by tak mohly zejména velké stavby, kde jsou komplikované subdodavatelské řetězce. Pak si lze pokládat otázku, zda zákon přijatý bez širší diskuse jako pozměňovací návrh, na který jsme se mohli po vyhlášení ve Sbírce zákonů připravovat pouze 4 dny, opravdu bude účinným nástrojem vymáhání práv pro ty, které má chránit. Nebo spíše přinese novou administrativu, náklady a zpomalí procesy ve stavebnictví,“ uzavírá Adam Hussein.