Kdo prodává na internetovém tržišti? Problém může nastat při problému

Internetová tržiště jsou platformy, které umožňují nakoupit na jednom místě od více prodávajících. Těch může být několik desítek, stovek i tisíců. Fungují jako tržnice dostupné na každém počítači či chytrém telefonu. Pokud se něco pokazí, často nás odkáží přímo na zahraničního prodávajícího, se kterým se ale v některých případech problém nepodaří vůbec vyřešit. Je takový postup v pořádku? Odpověď hledá spotřebitelská organizace dTest.

V případě, že spotřebitel nakupuje na online tržišti, musí o tom být zřetelně informován. K tomu by mělo dojít nejpozději při prvním kontaktu spotřebitele s nabídkou. Tedy ve chvíli, kdy si spotřebitel otevře detail produktu, mělo by být zřejmé, že je prodávajícím jiná osoba. U ní by měly být dostupné funkční kontaktní údaje, pomocí kterých lze s prodávajícím komunikovat. Tyto informace by zároveň měly být viditelné okamžitě a po spotřebitelích by neměl být vyžadován žádný další aktivní krok. „Setkáváme se s případy, kdy je informace o prodávajícím schována pod různé kolonky, které si spotřebitel musí rozkliknout. Takové informování není pro spotřebitele dostatečné,“ upozorňuje Eduarda Hekšová, ředitelka dTestu.

Pokud online tržiště řádně neinformuje o tom, že není prodávajícím, může se spotřebitel oprávněně domnívat, že se nejedná o online tržiště, ale o běžný e-shop. „Spotřebitel se tak v případě problémů se zbožím může obrátit přímo na tržiště, které se chovalo jako prodávající, a přebírá tak jeho zákonné povinnosti. Mezi ně se řadí například vyřízení reklamace do 30 dnů nebo vrácení peněz v případě odstoupení od smlouvy spotřebitelem,“vysvětluje Hekšová.

Online tržiště se v takových případech často brání konstatováním, že je tato informace v obchodních podmínkách nebo na dalších záložkách webu (například v sekci O nás či podobných). Protože však spotřebitel není povinen jiné části webu navštěvovat a ustanovení obchodních podmínek o takové skutečnosti je pro spotřebitele překvapivé, nemá vůči spotřebiteli žádné účinky.

Jestliže online tržiště splňuje informační povinnost a uvádí prodávající řádně, včetně funkčních kontaktních údajů, musí se spotřebitel v případě problémů se zbožím obracet přímo na prodávajícího. Online tržiště je totiž v těchto případech pouze zprostředkovatelem prodeje, a tak zpravidla neodpovídá za kvalitu doručovaného zboží. Pro spotřebitele to však může znamenat nutnost kontaktovat prodávajícího ze zahraničí, v některých případech ze zemí mimo EU, kdy je případná vymahatelnost práva podstatně ztížena.

Určitá online tržiště však nabízejí ochranu kupujících, kdy například zadržují platbu až do obdržení zboží kupujícím, případně nabízejí možnost řešení sporů přímo pomocí jejich platformy. „K poskytování nadstandardní ochrany nejsou online tržiště povinná, nicméně ve chvíli, kdy takovou ochranu deklarují, zavazují se tím spotřebiteli a musejí mu ji poskytnout,“ upozorňuje Hekšová.

Online tržiště nejsou sama o sobě žádným problémem, důležitá je však jejich transparentnost vůči spotřebitelům. Pokud se někdo za online tržiště pouze skrytě vydává, aby nemusel plnit zákonné povinnosti, je takové jednání v rozporu se zákonem a dTest doporučuje spotřebitelům se takovým podnikatelům vyhýbat.

dTest, o.p.s., je největší českou spotřebitelskou organizací, která v ČR působí od roku 1992. Je vydavatelem spotřebitelského časopisu dTest, na jehož stránkách jsou publikovány výsledky nezávislých a objektivních testů produktů, varování před nebezpečnými a zdravotně závadnými výrobky, informace o spotřebitelských právech a rady, jak tato práva účinně uplatňovat. dTest je součástí mezinárodní organizace International Consumer Research and Testing (ICRT) a evropské spotřebitelské organizace BEUC.