Evropa zpřísňuje posuzování obalů

TIlustrační foto: Brian Yurasits na Unsplash

Je obal recyklovatelný jen proto, že je vyrobený z papíru nebo jiného běžně recyklovaného materiálu? Nová evropská pravidla ukazují, že odpověď není tak jednoduchá. Stále větší roli bude hrát nejen samotný materiál, ale také konstrukce obalu, jeho jednotlivé součásti nebo to, zda jej lze po použití skutečně vytřídit a zpracovat. Evropské nařízení o obalech a obalových odpadech PPWR tak mění způsob, jakým budou firmy o obalech přemýšlet od jejich prvního návrhu až po okamžik, kdy se stanou odpadem.

Evropské nařízení PPWR (Packaging and Packaging Waste Regulation) se začalo postupně uplatňovat od 12. srpna 2026 a další požadavky budou nabíhat v následujících letech. Jedním z hlavních milníků bude rok 2030, od kterého mají obaly splňovat nová kritéria recyklovatelnosti. Cílem je, aby nebylo možné za recyklovatelný automaticky označit obal jen na základě materiálu, ze kterého je vyrobený.  Do popředí se proto dostává princip označovaný jako „design for recycling“. Zjednodušeně řečeno-o tom, jak dobře půjde obal na konci jeho životnosti recyklovat, se rozhoduje už při jeho návrhu. Roli může hrát kombinace použitých materiálů, možnost jejich oddělení nebo to, zda lze obal jednoduše vytřídit do odpovídajícího odpadového toku.

Právě konstrukce obalu tak bude stále důležitější. Obal musí výrobek dostatečně chránit a být vhodný pro přepravu a skladování. Současně by měl využívat materiál co nejefektivněji a být navržený s ohledem na to, co se s ním stane po použití.

PPWR počítá s tím, že se recyklovatelnost obalů bude vyjadřovat prostřednictvím výkonnostních tříd A, B a C. Podle současného znění nařízení odpovídá třída A recyklovatelnosti alespoň 95 % hmotnosti obalu, třída B alespoň 80 % a třída C alespoň 70 %. Obal pod hranicí 70 % má být považován za technicky nerecyklovatelný.

Od roku 2030 má hodnocení vycházet z kritérií designu pro recyklaci. Další zpřísnění přijde později. Od roku 2035 má do hodnocení vstoupit také takzvaná recyklace ve velkém měřítku. Jinými slovy, postupně nebude stačit pouze teoretická možnost obal recyklovat. Důležité bude také to, zda se daná kategorie obalů v praxi skutečně sbírá, třídí a recykluje v dostatečném rozsahu.

papír zůstane papírem

Při posuzování obalů nebude důležitý pouze materiál, ale také to, co se s ním děje po použití. I teoreticky recyklovatelný materiál se totiž nemusí vždy dostat do systému sběru a dalšího zpracování. „Papír je sice leckdy dražší než plast, ale když se například plastový pytlík nedostane do systému sběru a třeba někde propadne, protože je roztrhaný na kousky, tak se ten materiál ve finále nezrecykluje. Podobně je to s polystyreny. I když jde z použitého polystyrenu udělat lavičku, mikinu a podobně, už nikdy nebude polystyrenem. Papír zase bude papírem,“ říká Jan Kaprhál ze společnosti Smurfit Westrock.

PPWR proto postupně počítá nejen s návrhem obalů pro recyklaci, ale také s tím, zda se skutečně recyklují ve velkém měřítku.

Pro firmy ale redesign obalů nemusí představovat pouze splnění legislativní povinnosti. Vhodně navržený obal může spotřebovat méně materiálu, zabírat méně prostoru při skladování a přepravě nebo umožnit efektivnější využití palet a nákladních vozidel. Příkladem je např. oceněný obal Hol(e)y tray. „Ročně pomáhá snížit uhlíkovou stopu o 43 tun CO₂, zákazníkovi ušetří 600 000 Kč a díky úspoře místa vyjede méně kamionů na silnice. Navíc se zvýšila stabilita i pevnost palet,“ říká Jan Kaprhál. Odolnost a funkčnost tohoto obalového řešení potvrzuje i Rostislav Hrbáček mladší ze společnosti Avena, která jej používá pro balení potravinářských olejů: „Kromě úspory financí, papíru, obalových materiálů a celkové ‚zelenosti‘ je výrazně pevnější. Co se týče balení a převozu, tak nám prakticky zmizely reklamace.“

Obalový design se tak postupně stává nejen otázkou ochrany produktu nebo marketingu, ale také logistiky, nákladů, využití materiálů a schopnosti firmy reagovat na nové regulatorní požadavky.

PPWR bude jednotlivé požadavky zavádět postupně a konkrétní metodiky se dále doplňují. Směr, kterým se evropský obalový trh vydává, je ale zřejmý. Firmy budou muset stále více přemýšlet nejen nad tím, z čeho je jejich obal vyrobený, ale také jak snadno jej lze vytřídit, zpracovat a jeho materiál znovu využít.

O tom, zda bude obal na konci svého života skutečně dobře recyklovatelný, se tak nerozhoduje až u kontejneru. Ve velké míře je o tom rozhodnuto už mnohem dříve-při jeho návrhu.