České firmy hledají nové trhy mimo Evropu
Do Evropské unie směřují 93 % českého exportu. Přesto firmy stále více hledají nové příležitosti mimo Evropu. Přehodnocují své exportní strategie v reakci na geopolitický vývoj, regulatorní změny a proměnlivou situaci na globálních trzích. Vychází to z aktuálního průzkumu agentury CzechTrade, do kterého se zapojilo 132 vrcholných zástupců českých firem.
Největší zájem mají o USA, země východní a jižní Asie, Blízký východ a Latinskou Ameriku. Růst exportu do těchto regionů potvrzuje nejen trend, ale i nutnost diverzifikace, kterou aktuálně zvažuje nebo realizuje 47 % respondentů. Největší překážky přitom vidí v teritoriálních rizicích, právních a regulatorních překážkách a komerčních nejistotách.
Diverzifikace je podle průzkumu agentury CzechTrade klíčovým směrem, který exportéři volí k posílení stability svého obchodu. Český export nadále zůstává silně orientovaný na evropské trhy, nicméně podíl vývozu mimo EU roste. Například do Severní Ameriky prodává 35 % firem, do Asie 32 %, na Blízký východ 30 %, do Latinské Ameriky 26 % a do Afriky 22 % firem.
„Český export je stále silně orientovaný na evropské trhy, nicméně sledujeme, že dochází k postupné změně trendu. Vývoz roste i mimo EU, čímž se přibližuje k diverzifikovanějším exportním modelům ostatních zemí. To, že firmy nespoléhají jen na evropské trhy, zvyšuje odolnost české ekonomiky,“ vysvětluje Radomil Doležal, generální ředitel CzechTrade. „Aktivní hledání nových příležitostí je rozhodně efektivnější než pasivní čekání na další vývoj. Velmi perspektivní jsou dynamicky rostoucí trhy, které v současnosti sledujeme v Asii, Latinské Americe a Africe. Zvláště zajímavá jsou teritoria, kde roste poptávka po kvalitním evropském zboží, jako například Indie nebo země regionu ASEAN.“
Důležitým zjištěním je, že 63 % firem žádný trh neopouštějí a spíše posilují svou přítomnost tam, kde má vybudované obchodní vztahy. „To ukazuje na obezřetný přístup českých exportérů, kteří kombinují stabilitu s hledáním nových příležitostí,“ říká Doležal. Za pozitivní trend lze považovat i to, že více než 30 % firem nepovažuje žádnou zemi za vyloženě rizikovou a spoléhá na vlastní schopnosti a znalost trhu. I přesto na otázku nejrizikovějších oblastí firmy nejčastěji uváděly Rusko, země Blízkého východu a Afriky.
Rizika spojená s exportem se liší jak podle teritorií, tak podle povahy hrozeb. Více než polovina firem vnímá největší rizika právě v teritoriálních faktorech, jako jsou makroekonomická nestabilita, politické změny nebo bezpečnostní situace. Necelých 40 % poukazuje na právní a regulatorní překážky, stejně tak jako komerční nejistoty, včetně nespolehlivosti partnerů. Mezi další často zmiňované hrozby patří i měnová a ekonomická rizika, například kolísání směnných kurzů, inflace či omezení převodu zisků do zahraničí. Tato rizika podle 26 % firem mohou výrazně ovlivnit ziskovost vývozu, zejména v důsledku posilování koruny nebo změn úrokových sazeb. Jen 11 % exportérů označilo kulturní a jazykové bariéry za výraznou překážku a logistické komplikace, jako je poškození či ztráta zboží při přepravě, představují zásadní problém pro pouhých 7,6 % respondentů.
Zajímavým poznatkem je, že 34,9 % firem využívá k minimalizaci rizik také platební a finanční nástroje, jako jsou dokumentární akreditivy nebo bankovní záruky. Překvapivě málo exportérů však sahá po exportním pojištění, které může být v řadě situací klíčovým nástrojem pro zajištění obchodních transakcí. Kromě nástrojů na řízení rizik firmy očekávají také větší podporu od státu – a to zejména lepší dostupnost informací o rizicích na jednotlivých trzích (48 %), kvalitní právní poradenství (31 %) či usnadnění financování exportních aktivit (30 %).