Přínos vědy se musí hodnotit vědecky

Lze měřit přínos vědy a techniky?

Běžně hovoříme o přínosu vědy a techniky našemu národnímu hospodářství, o růstu efektivnosti jako důsledku VTR, ale málokdy přijde na přetřes otázka, v čem konkrétně takový přínos spočívá, jak jej objektivně měřit a vykazovat. Vždyť je známo, že „přínos“ vědeckotechnických inovací k rozvoji výroby si leckterý řídící pracovník vykládá subjektivně, po svém, a v řadě případů až v příliš širokém významu slova.

Při měření přínosů vědy a techniky by se tedy mělo postupovat krajně opatrně, střízlivě, a hlavně z jednotných objektivně průkazných hledisek. Otázka je to ovšem dost složitá, uvážíme-li, že vědeckotechnický rozvoj zahrnuje tak široké komponenty jako jsou nejen vlastní realizační výstupy (resp. přínosy z nich), ale i nepřímé přínosy z titulu využití licencí, zlepšovacích námětů apod. Pochopitelně se jednotlivé zdrojové složky mohou projevit nejen aktivně, tedy přínosově, ale i pasivně, v podobě ztráty.

Podstatou jakéhokoliv měření přínosů vědy a techniky bude bezpochyby porovnání rozdílu mezi stavem na konci sledovaného období a stavem na počátku, přičemž rozdíl lze považovat za hrubý efekt vědeckotechnického pokroku – po odečtení záporných vlivů jako jsou nehospodárnost, nedostatek racionálního řízení, dopad zahraničních vlivů nebo ztráta trhu v důsledku nekvality. Někteří naši vědečtí pracovníci, zabývající se teorií měření přínosu vědy a techniky pro rozvoj výroby, berou všechny tyto okolnosti v úvahu při konstrukci příslušných modelů. Tak například ing. V. Abrahámová, CSc. (VÚSEI Praha) doporučuje model, kde základem je kvantifikace vlivů, jež nejsou důsledkem VTR, a jejich odpočet od celkové změny. Tím se lze maximálně přiblížit „čistému“ přínosu vědy a techniky.

Doporučený model, vyjádřený matematicky, je podle navrhovatelky použitelný na všech úrovních řízení; pro každou úroveň je ovšem nutné určit, co se zahrne do vstupů, a dále jak vyjádřit objem výstupů. Existují i jiné modely či návrhy, jak měřit přínos vědy a techniky po očištění od průvodních vlivů – některé jednoduché a jen orientační povahy, jiné složité a náročné na údajovou základnu. Skutečností je, že kvalifikovaný pracovník by se měl nad metodami měření přínosů zamyslet a neodbýt je mávnutím ruky, neboť i ony jsou dnes už neoddělitelnou součástí moderního ekonomického řízení.

MILOŠ HLAVSA

Svět hospodářství, srpen 1984