Nový prezident Nixon hrozí zvýšením cel
Elektrospotřebiče v belgické domácnosti
Radiopřijímač vlastní v Belgii každá domácnost, každá pátá má radiopřijímače dva. Podle ankety belgického úřadu pro spotřebu elektrické energie připadá na 100 domácností 119 radiopřijímačů (z toho je 32 přenosných), elektrickou žehličku má 92 domácností ze sta a mlýnků na kávu 72 domácností. Tyto tři elektrospotřebiče jsou v Belgii nejrozšířenější.
Na dalších místech jsou elektrické pračky – 66 (61 domácností má elektrickou pračku, 5 dalších ze sta má pračku automatickou), televizní přijímače – 64, elektrické holicí strojky – 60, vysavače – 57, mixéry – 53, elektrické ledničky – 45 atd.
Od poslední ankety v roce 1961 stoupla vybavenost belgických domácností elektrickými spotřebiči ve všech sledovaných položkách – nejvíce se zvýšil nákup televizorů. Těmi bylo v roce 1961 vybaveno 30 domácností ze sta (nyní 64), elektrické mlýnky na kávu stouply v tomto srovnání ze 42 na 72, elektrické holicí strojky ze 37 na 60, mixery ze 30 na 53.
Žebříček vybavenosti belgických domácností elektrospotřebiči sleduje třicet předmětů, které se v Belgii používají. Poslední místa zaujímají předměty, které se počátkem šedesátých let ještě nevyskytovaly, nebo které byly teprve ve vývoji, jež však nyní začínají do belgických domácností pronikat. Tak 0,04 ze sta domácností má myčku na nádobí, jedna domácnost sušičku prádla, 1,4 elektrický grill atd.
Na spotřebitelském trhu jsou stále více žádány spotřebiče, které usnadňují přípravu specialit belgické kuchyně. Tak 7 belgických domácností ze sta má speciální elektrický vařič na pommes-frites, 23 opékač topinek a dokonce 34 domácnosti ze sta vlastní elektrickou formu na výrobu gaufre, což je pečivo vzdáleně podobné našim lívancům.
Světové hospodářství, leden 1969
Nová obchodní politika USA
V souvislosti s nástupem nové vlády ve Spojených státech amerických přibývá úvah také o příští obchodní politice USA. Vcelku se má za to, že alespoň v prvním roce Nixonovy vlády nedojde k převratným změnám.
Všeobecně se soudí, že není důvodu, proč by nový prezident USA měl zvrátit hlavní linii americké obchodní politiky v posledních 35 letech – to znamená postupné uvolňování administrativních překážek ve světovém obchodě.
Tento názor se udržuje přes nepříznivý vývoj amerického zahraničního obchodu v loňském roce. Ačkoli vývoz USA se zvýšil asi o 9 %, byla by obchodní bilance Spojených států amerických za rok 1968 deficitní, kdyby se odečetly dodávky v rámci pomoci rozvojovým zemím. Tato skutečnost je důsledkem ohromného vzestupu dovozu, jehož hodnota (kolem 32,7 mld. dolarů) bude asi o 22 % vyšší než za rok 1967. Proto také bude přebytek obchodní bilance za uplynulý rok činit podle předběžného odhadu pouze 1 mld dolarů ve srovnání se 4,1 mld dolarů předloni.
Během volební kampaně sliboval president Nixon podniknout v případě svého zvolení něco proti nevítané konkurenci zahraničních výrobků na úseku textilu a oceli.
Pokud jde o ocel, došlo v mezidobí již k určitému řešení, totiž k jednání o systému dobrovolného omezení dodávek na americký trh ze strany Japonska a západoevropských států; ministerstvo zahraničních věcí USA v něm figuruje jako prostředník. Jestliže zamýšlené dohody bude dosaženo, lze předpokládat, že nová vláda vyčká s eventuálními dalšími kroky (například se zavedením autonomních importních kvót), dokud nebude jasno, jak se osvědčí omezení sjednaná mezistátně.
O opatřeních proti lavinovitému dovozu zahraničního textilu mluvil zatím president Nixon celkem jen všeobecně, až na to, že se vyslovil pro zákrok, kterým by byly dány jisté meze dovozu textilních výrobků z vlny, umělých vláken a směsí. Prakticky by šlo pravděpodobně o podobné omezení, jak se již provádí v případě bavlněných textilií.
Považuje se proto za možné, že president Nixon vysloví souhlas se zákonem o omezení dovozu textilu formou kvót, který má v kongresu mnoho příznivců. Zároveň se však vyskytují obavy, že tento zákon nebude nakonec omezen pouze na textil, ale budou do něho pojaty i předpisy o restrikcích dovozu dalšího zboží , jak to požadují představitelé různých výrobních odvětví.
Z předcházejícího období se přesouvá do doby nové americké vlády také zatím nevyřešená otázka zrušení předpisů o celním projednávání některých dovážených výrobků – především dehtových barviv – na podkladě americké prodejní ceny srovnatelného zboží místo na podkladě ceny fakturované zahraničním dodavatelem. Tento ochranářský systém, pro který jinde ve světě není obdoby, byl předmětem zdlouhavého jednání smluvních stran Všeobecné dohody clech a obchodu (GATT) na celně obchodní konferenci a poskytnutí některých celních slev dohodnutých v rámci tzv. Kennedyho kola bylo nakonec podmíněno jeho anulováním. K zrušení příslušných předpisů, které tvoří součást amerického celního kodexu, je však třeba schválení Kongresu, a k tomu zatím nedošlo.
Dosud není jasno, jakou iniciativu projeví v této věci Nixonova vláda, považuje se však za jisté, že jinak bude vyvíjet maximální úsilí k snížení netarifních překážek (jež se po velké redukci celních sazeb v Kennedyho kole dostaly všeobecně do ostřejšího světla). Zároveň nejsou žádné pochyby o tom, že ještě více než dosud bude sledovat obchodní politiku svých partnerů a že se bude odvetnými opatřeními bránit proti případně zavedeným subvencím nebo jiným akcím, jež podle názoru USA by nebyly slučitelné s přijatelnými konkurenčními podmínkami.
Protekcionářské tendence v americké obchodní politice může však podstatně oslabit vývoj zahraničního obchodu. Očekává se totiž, že horečná ekonomická aktivita, která charakterizovala minulý rok a měla za následek nepřiměřený vzestup dovozu, v letošním roce ochabne. Podle četných prognóz má zvýšení hrubého národního produktu v tomto roce činit pouze 6,5 % (při vzestupu cen o 3,5 %), zatímco loni to bylo podle předběžných údajů 9 % (z čehož zhruba polovina připadala na zvýšení cen). Toto uklidnění ve vnitřní ekonomice země by působilo i na růst exportu, který by mohly příznivě ovlivňovat i dobré odbytové podmínky v odběratelských zemích, zejména v Německé spolkové republice.
Na podkladě těchto úvah, které mají na zřeteli i některé dílčí skutečnosti (sjednané omezení dovozu oceli, vlastní výroba malých automobilů aj.), se považuje za pravděpodobné, že by se přebytek obchodní bilance v letošním roce mohl proti loňsku zdvojnásobit. Některé prognózy připouštějí dokonce jeho zvýšení na troj- a čtyřnásobek. Ačkoli tyto poslední předpovědi jsou asi již motivovány více přáním než reálnými možnostmi, je faktem, že Spojené státy americké by takové přebytky potřebovaly, aby se pozice amerického dolaru zpevnila.
Posílení amerického dolaru není jen v zájmu USA, neboť tato rezervní měna je v současné době páteří celého kapitalistického měnového systému. Proto je závažné, jakým způsobem k tomu dojde. Jestliže by ochranářské kruhy ve Spojených státech amerických opanovaly pole a americký import byl uměle brzděn, mohlo by dojít k utlumení hospodářské aktivity v řadě zemí, které jsou s americkou ekonomikou úzce spjaty a řetězovou reakcí by se tento útlum pak šířil dále.
Světové hospodářství, leden 1969
Index cenných papírů
| Datum | Dow Jones (prům. pap. USA) |
| 10. ledna 1969 | 925,53 |
| 8. ledna 1969 | 927,46 |
| Před měsícem | – |
| Před rokem | 903,95 |
