Na úspory energie se musí vědeckotechnicky
Společný program úspor energetických zdrojů
Vzhledem ke zhoršení podmínek těžby a dopravy surovin na území SSSR, který je největším dodavatelem energetických zdrojů do členských států RVHP, se v programu rozvoje energetického průmyslu členských států RVHP jako s nutným předpokladem počítá s úsporami těchto zdrojů.
V rámci rozvoje vědeckotechnické spolupráce již byl stanoven společný program úspor energetických zdrojů na období 1981 – 1985 a do roku 1990. Má se stát součástí komplexního program vědeckotechnického rozvoje, který se nyní připravuje na zákoně usnesení ekonomické porady členských států RVHP na nejvyšší úrovni. Kromě toho byly téměř ve všech členských státech RVHP schváleny samostatné cílové programy úspor energetických zdrojů. Například v NDR má v roce 1985 úspora energie v porovnání s rokem 1980 dosáhnout v přepočtu na hnědé uhlí přes 20 % jeho roční těžby, tj. kolem 70 milionů tun. Celkově se ve státech RVHP (kromě SSSR) počítá do roku 2000 s úsporou 100 – 150 mil. tun měrného paliva ročně.
Stejné množství energetických zdrojů by se mělo ušetřit náhradou drahých organických paliv levnějšími druhy. Například jen využití druhotných surovin by mohlo v roce 2000 přinést úsporu zhruba ve výši 170 mil. tmp, jak uvedl na nedávné tiskové konferenci v Moskvě pracovník Státního výboru SSSR pro vědu a techniku D. Volfberg.
V letech 1976 – 1980 stouplo využívání druhotných surovin ve státech RVHP zhruba o 60 %, což představuje přibližně 40 % veškerého paliva vytěženého v členských státech RVHP (kromě SSSR) v roce 1980.
-čí-
Svět hospodářství, srpen 1984
Itálie připravuje denominaci
Odborníci italského ministerstva financí a ústřední banky nyní studují návrh, podle něho má být v Itálii zavedena v příštím roce nová měnová jednotka v hodnotě dosavadních 1000 lir. Oznámil to italský premiér Craxi, který podmínil uskutečnění této měnové reformy dalším zmírňováním inflace.
O denominaci, která by po dlouhodobém inflačním znehodnocování papírových peněz měla přispět k stabilizaci a hlavně usnadnit účetní a pokladní úkony, se začalo v Itálii uvažovat již v roce 1978. Avšak uskutečnění reformy zabránil prudký vzestup cen. Do roku 1969, kdy byla vydána a zavedena do oběhu stotisícová lirová bankovka, se v oběhu všech papírových peněz ještě z 86 % podílela bankovka 10 000 Lit. Dnes představují zhruba polovinu papírových peněz, které jsou v oběhu (51,4 %, neboli 19 748 mld Lit), stotisícilirové bankovky.
Činitelé ministerstva financí a ústřední banky nedávno předložili návrh na emisi nových bankovek s nominální hodnotou 500 000 a 1 mil. Lit, jejichž vydáním by se měly zabezpečit potřeby peněžního trhu. Návrh vyvolal ve vládních kruzích obnovenou diskusi o nutnosti měnové reformy. Italský ústřední emisní ústav přitom vzhledem k současné míře inflace odmítl vydat bankovky 1 mil. Lit a zbyde tedy možnost změnit jednotku v poměru 1000:1.
Zatímco vláda premiéra Craxiho si od uplatnění tohoto zásahu slibuje příznivé účinky ve smyslu své protiinflační politiky, ekonomové zdůrazňují, že reformě by muselo předcházet podstatné snížení inflace z její nejvyšší úrovně. Shodují se přitom v názoru, že míra inflace v Itálii by musela klesnout asi na 7 %, takže s denominací lze stěží počítat dříve než na konci roku 1985.
Podle nových údajů italského statistického ústavu byly spotřebitelské ceny v září o 10,2 % vyšší než před rokem. I když se inflace proti předchozím létům zmírnila, její míra letos v prvních třech čtvrtletích přesahovala hranici deseti procent.
-mi-
Svět hospodářství, říjen 1984