Na programu ocelářského průmyslu je mezinárodní integrace
Krupp a Thyssen jsou připraveni na příští cenovou válku
Spojení s českým hutnictvím není v budoucnu vyloučeno, říká Gerhard Cromme, předseda správní rady koncernu Krupp Group, v rozhovoru, který Světu hospodářství poskytl na Hannoverském veletrhu.
Pane předsedo, co si slibujete od vytvoření společného hutního podniku s Thyssenem?
V Evropě nastane velmi, velmi silná konkurence. Produkt je všude stejný, kvalita je všude stejná, takže nesmírně důležitá je nákladová struktura každého výrobce. Spojení hutních aktivit Thyssenu a Kruppu vytvoří na kontinentu novou důležitou hutní společnost s velmi nízkými náklady. Takže si myslím, že budeme dobře připraveni na příští cenovou válku v oceli a jsem přesvědčen, že získáme velmi pevnou základnu k tomu, abychom vydrželi.
Budou se vztahy mezi Thyssenem a Kruppem mimo ocel vyvíjet spíše jako vztahy konkurenční, nebo kooperační?
Máme teď s Thyssenem společný podnik na výrobu jakostní oceli s podíly 60 procent Thyssen, 40 procent Krupp, již delší dobu pracuje náš společný podnik na nerezovou ocel, kde šedesátiprocentní podíl má Krupp, čtyřicetiprocentní Thyssen. My již nikdy nebudeme arcirivalové v oceli, nýbrž jako kolegové budeme jedním ze soutěžitelů a budeme spolupracovat ve stále více oborech. Domnívám se, že společný podnik v jakostní oceli je dobrý pro Krupp, pro Thyssen i pro německé ocelářství jako celek.
Můžete odkrýt ony další společné plány?
Nyní jednáme pouze o oceli. Nevím, co se vyvine v příštích 18 nebo 24 měsících. Řešíme jednu otázku za druhou, nyní je na řadě ocel.
Někteří průmysloví experti se domnívají, že zanedlouho v Evropě budou fungovat tři čtyři velké hutní společnosti a několik malých firem zaměřených na určitou speciální malou produkci. Sdílíte tyto vize?
Jak jsem již řekl, pouze společnosti s nízkými náklady mají šanci uspět. Když se podíváte na vývoj v posledních dvaceti, třiceti, čtyřiceti letech, uvidíte, že každý rok se spojily nějaké ocelářské firmy a tento proces stále bude pokračovat. Nevím, jak daleko to až dojde, ale jsem si jist, že současná situace v hutním průmyslu není konečná. Myslím si, že na programu je mezinárodní integrace.
Považujete za reálnou integraci českých hutních podniků s některým z partnerů v Evropské unii?
Ano, domnívám se, že je to možné. Pro odvětví hutnictví nejen v České republice, ale i pro západoevropské hutnictví je nutností, abychom pracovali společně. Jsem si jist, že užší vztahy mezi českými a západoevropskými oceláři budou navázány.
Myslíte nyní na nějaké konkrétní kapitálové propojení mezi našimi a západoevropskými podniky?
Nemohu nyní hovořit za novou společnost Thyssen Krupp Stahl, protože v tuto chvíli plníme důležitý domácí úkol. Ale nepochybně si tato firma časem vytvoří njakou mezinárodní strategii. Spolupráce s českými společnostmi v budoucnu není vyloučena, je docela možná.
Mezi hutními společnostmi České republiky, Slovenska a Polska probíhají první pokusy o užší propojení. Sledujete tyto aktivity? Jak je hodnotíte?
Zaznamenali jsme snahu o integraci ocelářství ve střední Evropě, sledujeme tento proces. Je logický a vyplývá ze stejné filosofie: vybudovat nákladově konkurenceschopné odvětví.
Svět hospodářství, květen 1997
Ceny východní a západní oceli se srovnaly
Ceny oceli v západní a východní Evropě se poprvé po válce vyrovnaly. Je to výsledek působení vzájemného obchodu tímto materiálem mezi oběma regiony, ale také výsledek dlouhodobé transformace východoevropských zemí. Zatímco v roce 1995 stály válcované plechy v zemích Evropské unie v průměru 700 DEM (12 600 Kč) za tunu, Česká republika a Polsko si účtovaly mezi 400 a 500 markami. Nyní se ceny ustálily zhruba na 520 markách za tunu. Nárůst cen plechů v tomto regionu se přičítá stoupající vnitřní poptávce, jež se odvíjí od postupujícího hospodářského oživení. Odborníci očekávají, že v budoucnu se ceny východoevropské oceli budou odvíjet v závislosti na cenách běžných na trzích Evropské unie. Východoevropský export oceli do EU v 90. letech prudce stoupal až nad 6 milionů tun v roce 1995, což podnítilo antidumpingová opatření EU. Avšak loni vývoz klesl o čtvrtinu na 4,64 milionu tun. Vývoz oceli ze západoevropských zemí do východní Evropy loni činil 827 tisíc tun a soustředil se na dražší produkty, jako jsou nerezové a vysokojakostní oceli.
Svět hospodářství, květen 1997
Elektrobus
Jako experimentální vozidlo s hybridním pohonem se představil veřejnosti městský elektrobus „Mercedes-Benz OE 302“. Zatím existuje tento elektrobus v jediném provedení – jako prototyp. Smíšený charakter pohonu tkví v tom, že v městské dopravě se energie odebírá z baterií typu Pb, mimo městské centrum slouží jako zdroj energie dieselův motor s generátorem. Nejvyšší přípustná váha elektrobusu i se zatížením činí 16 t, max. jízdní rychlost 70 km/h. Rozjezdové zrychlení je s ohledem na případně stojící cestující omezen na 1 m/s. Pokud jde o provozní náklady, jsou ve srovnání s konvenčním autobusem o 20 – 30 % vyšší.
Svět hospodářství, říjen 1969
