Hospodářsky zaostalé Španělsko, Portugalsko a Řecko zatíží Evropskou investiční banku

Činnost Evropské investiční banky

Evropská investiční banka, založená spolu s EHS podle Římských dohod z r. 1958, rozšířila v průběhu dvou desetiletí existence svou činnost. Geograficky zahrnuje její působnost nejenom členské země EHS, ale snaží se pokrýt i území dalších asi 70 států, s kterými uzavřelo EHS dohody o přidružení a spolupráci.

K těmto zemím patří nejen budoucí členové Společného trhu, jako je Portugalsko, Španělsko, Řecko a Turecko, ale i např. Jugoslávie a podle tzv. Loméské dohody i roku 1975 i dalších 56 rozvojových zemí Afriky, Karibské oblasti a Tichomoří. Podle zvláštního ujednání je banka činná i na území Maghrebu a Kypru.

Za účelem rychlé realizace cílů EHS byla vytvořena celá řada institucí, např. tzv. Evropský sociální fond, Evropský rozvojový fond, ale pouze Evropská investiční banka má jak právní, tak i faktickou samostatnost. K prosazení jednotlivých cílů však banka spolupracuje s ostatními účelovými zařízeními, protože podle své úvěrové politiky nikdy nefinancuje sama celkové náklady jednotlivých projektů.

Celková suma disponibilních finančních prostředků se od rozšíření EHS v roce 1973 zdvojnásobila a do konce roku 1977 činila výše poskytnutých půjček téměř 5,7 mld zúčtovacích jednotek (1 zúčt. jednotka je cca 2,50 DM).

Podle statutu má banka ve své činnosti klást prioritu rozvoji zaostalých zemí. Z toho vyplynulo, že z 645 financovaných projektů v průběhu 20 let své činnosti 50 % připadalo na Itálii. Další místo zaujímá Francie se 17 %, Velká Británie spolu s NSR s 12 resp. 11 %.

Okruh financování je široký, od vytváření nových pracovních příležitostí investováním v průmyslu surovin, přes budování infrastruktury, modernizaci některých průmyslových odvětví, rozšiřování surovinové základny až k elektrizaci odlehlých oblastí a investic do zemědělství.

Přestože se banka snaží vyjít vstříc požadavkům co do druhu měny, většinou se půjčky poskytují v různých měnách podle platností předcházejících pohledávek. Podle podmínek banky musí pak být půjčka splacena v téže měně a ve stejných kvótách, za jakých byla poskytnuta. Protože dlužník nese kursové riziko mezi evropskou zúčtovací jednotkou (ve které je půjčka nominálně poskytována) a konkrétní čerpanou měnou, profitují dlužníci se závazků ve zhodnocujících se měnách (DM). V tomto případě do určité míry diskriminační systém pro věřitele se dosud nepodařilo změnit. Vedle půjček banka poskytuje též záruky, jejich objem je však dosud omezený.

Půjčky se poskytují na různě dlouhou dobu a v zásadě jejich doba není omezena. Půjčka pro průmyslové účely je většinou splatná do 8 let, zatímco splatnost půjčky do infrastruktury může být prodloužena až na 20 let. Jestliže se bance podaří sehnat odpovídající refinancování. Půjčky jsou poskytovány za pevnou úrokovu sazbu a protože zisk není pro banku hlavním motivem, nesou převážně běžnou úrokovou sazbu kapitálových trhů. 

Vlastní upsaný kapitál banky činí 7 mld. zúčtovacích jednotek a za dobu činnosti vzrostl více než sedmkrát. Vlastní prostředky nejsou přesto dostačující a banka musí sama vypisovat půjčky na mezinárodním kapitálovém trhu, aby mohla dostát svým úkolům. Tak jen za 1. pololetí 1978 si vypůjčila 800 mil. zúčtovacích jednotek a celkovým objemem 7,4 mld zúčt. jednotek za celou dobu své činnosti je největším příjemcem půjček ze všech účelových zařízení EHS. Měny zemí EHS však představují pouze menšinovou část vypůjčených prostředků. V loňském roce sestávaly půjčky bank z 12 různých měn, z nichž největší podíl tvořil americký dolar – 44 %, DM – 21 % a Sfrs – 9 %.

Nové problémy při vytváření hospodářských a strukturálních podmínek pro plánované rozšíření Společného trhu přinese vstup nových členů – Španělska, Portugalska a Řecka. Tyto ve srovnání s ostatními členy hospodářsky zaostalé země podstatně zvýší potřebu volných finančních prostředků. K tomu přistoupí i požadavky přidružených rozvojových zemí.

Svět hospodářství, červenec 1979

TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY VŘSR uvedou do provozu začátkem příštího roku mlýnici ocelárenské strusky, která bude při plném rovozu v roce 1983 vyrábět asi 440 tisíc tun vápenatohořečnatého hnojiva. Již nyní jsou však požadavky zemědělských podniků vyšší, než je předpokládaná výroba. Třinečtí proto začnou ve svém pobočném závodě Lom a Vápenka Varin se zpracováváním odpadového vápence na vápenatohořečnaté směsi. Od roku 1983 jich budou ročně dodávat slovenským zemědělským podnikům 150 až 200 tisíc tun. 

Svět hospodářství, červenec 1979