Nepotřebujeme projekty, potřebujeme vodu
Titulek je samozřejmě tak trochu provokací. Protože k dostatku vody se nedopracujeme bez změn, a když chcete něco změnit, potřebujete pro to zpravidla vyvinout nějakou aktivitu. Na úrovni obce, kraje, státu, občanských seskupení. Je tedy na místě mluvit o projektu. Jenže jde o to, o jakém. Zatím se asi nejintenzivněji hovoří o přehradách a dílčích změnách.
Byla by to nespravedlnost, kdyby někdo tvrdil, že se u nás vlády nikdy nestaraly o návrat vody do krajiny. Existují, a dokonce se už nějaký čas realizují projekty na obnovování mokřadů, tůní, malých rybníčků apod. Pořád je na místě otázka, zda 8,6 miliardy korun vynaložených z Operačního programu Životní prostředí během posledních pěti let je dost. Zvláště pokud vezmeme v úvahu, o jak rozsáhlý problém se jedná a že výdaje českých státních rozpočtů už dávno překročily dva biliony korun a blíží se 2,5 bil. Kč.
Je pravda, že nejde o tak nákladné projekty, jako je budování přehrad. Poměrně velká a rozsáhlá akce na řece Moravě, kdy šlo o rozbití dřívějšího betonového opevnění břehů, aby se řeka mohla rozlévat a tvořit meandry, vyšla na desítky milionů korun. Menší akce, které rovněž měly za cíl obnovit přirozené chování vodních toků, zpravidla přijdou na jednotky milionů nebo nižší desítky milionů.
Bez hodnocení každého jednotlivého projektu jako takového jde bezesporu o kroky správným směrem. Jenže nestačí. Člověk nemusí být ani vodohospodář, ani ekolog, ba ani lesník či zemědělec, aby věděl, že o (ne)zadržování vody v krajině rozhoduje obrovské množství faktorů. Od těch obecně známých, jakými jsou betonování (úbytek zelených ploch), sekání trávníků nakrátko, likvidace remízků, narovnávání vodních toků či přibývání širokořádkových plodin, až po způsoby orby (po vrstevnici nebo napříč). A samozřejmě nedostatek hnoje, protože živočišná výroba je jinde, než byla dřív.
Trocha dříví do lesa: často se objevuje tvrzení, že u nás prší méně než dřív. Ano, je tomu tak. Nicméně v průměrných číslech, třeba klouzavých průměrech za více let, nejde o takový propad, abychom se z vodního blahobytu přesunuli do drastického sucha.
Mnohem větším problémem je, že se deště koncentrují stále více do určitých míst a období, takže se přívalové lijáky střídají s obdobími, kdy dlouho nezaprší a nezaprší. Lijáky přitom vodu do krajiny nedoplní, protože po vyprahlé a mnohde erozní půdě prostě velmi rychle stečou do odpadů, řek atd.
Aby se to změnilo, muselo by dojít k tolika úpravám, že si je lze jen těžko představit. Možná odborník, hydrolog či hydrogeolog by nesouhlasil. Protože část věcí lze udělat relativně rychleji. Ucpat meliorační odvody vody, nechat některá místa zatravnit, změnit způsob orby, nechat více dřeva zetlít v lesích…
Jenže to je jen část a navíc vyžaduje změnu myšlení lidí. Zatím to vypadá, že se spíš vlády a Unie orientují na protilehlé konce. Snaží se poručit větru a dešti a chtějí propojovat vodovodní soustavy či stavět nové přehrady. V některých místech nic než propojování soustav asi nepomůže, protože leží ve srážkovém stínu a vážně už je tam zle.
Je ale asi legitimní se obávat, že ani jinde. Ne proto, že je to nejrychlejší a nejúčinnější. Stavba přehrady trvá léta, je drahá a řada odborníků přehradám například vyčítá větší odpar vody. Ale protože ta změna myšlení není na pořadu dne. Leda by ji stát zase motivoval penězi. Na něco už přispívá. Rozšíří motivace ve chvíli, kdy mnohé užitečné výdaje škrtá?