Pojišťovny se zajímají o ESG

Pojistitele stále více zajímá, jestli firma zná svá klimatická, provozní, odpovědnostní a reputační rizika a jestli je dokáže řídit. Pro české podniky to může mít přímý vliv na dostupnost pojištění, rozsah krytí i cenu pojistného. Nefinanční zpráva ESG, spojovaná dosud hlavně s regulací a administrativou, vstoupila do pojišťovnictví a může zásadně ovlivnit výši pojistného. Upozorňuje na to společnost OK Group.

Nejde jen o to, zda má společnost udržitelně znějící strategii nebo kapitolu ve výroční zprávě. Důležité je, zda dokáže věrohodně ukázat, jaká rizika jsou s jejím podnikáním spojená a co konkrétně dělá pro jejich snížení.

„Firmy často řeší, jestli se na ně vztahuje povinnost ESG reportingu. Z pohledu pojištění je ale stejně důležitá jiná otázka: umí firma popsat svá rizika a doložit, že je skutečně řídí? Právě to dnes může rozhodovat o tom, jak se na ni pojistný trh bude dívat,“ říká Ing. Jan Šeda, ředitel oddělení likvidace pojistných událostí a risk managementu OK Group.

Pojistitelé nehodnotí ESG z aktivismu. Hodnotí ho proto, že jim pomáhá lépe rozumět budoucím škodám. U průmyslového podniku může jít o rizika povodně, požáru, sucha, výpadku dodávek energie, závislosti na jednom dodavateli, ekologické havárie, pracovního úrazu nebo špatně nastaveného řízení společnosti.

To vše má přímou vazbu na pojistitelnost. Firma, která má zmapovaná fyzická rizika svých provozů, pravidelně aktualizuje krizové plány, pracuje s prevencí a umí doložit bezpečnostní opatření, vstupuje do jednání s pojišťovnou v jiné pozici než firma, která předloží pouze obecné prohlášení o udržitelnosti.

Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění EIOPA dlouhodobě upozorňuje, že klimatická rizika už nelze posuzovat jen podle historických dat. Podle EIOPA je v Evropě pojištěna pouze přibližně čtvrtina ztrát způsobených přírodními katastrofami a trh se pohybuje v novém rizikovém prostředí, kde minulost nemusí být spolehlivým vodítkem pro budoucnost.

Pro firmy to znamená jednoduchou věc: klimatické riziko už není abstraktní téma pro velké korporace. Je to otázka, jestli je konkrétní výrobní hala v záplavovém území, jestli je provoz závislý na vodě, zda má podnik plán pro výpadek dodávek, jestli umí chránit zásoby před extrémním počasím a zda má realisticky nastavené pojištění přerušení provozu.

V některých oborech se zároveň mění samotná ochota pojistitelů poskytovat kapacitu. Uhlí, fosilní energetika, provozy s vysokou uhlíkovou stopou nebo aktivity s vysokým environmentálním rizikem jsou citlivější nejen z hlediska Evropské komise, ale také pro část pojistného trhu. Nemusí to automaticky znamenat, že firma pojištění nezíská. Může to ale znamenat přísnější dotazy, vyšší cenu, omezený rozsah krytí, vyšší spoluúčast nebo nutnost doložit detailnější preventivní opatření.

Dopad se přitom nemusí týkat jen největších hráčů. Riziko se přenáší i do dodavatelských řetězců. Menší firma, která dodává do energetiky, těžkého průmyslu, chemie nebo stavebnictví, se může setkat s tím, že banky, odběratelé i pojišťovny budou chtít přesnější informace o jejím provozu, emisní stopě, bezpečnosti práce, odpovědnosti vůči okolí nebo krizové připravenosti.

„V pojištění ESG neznamená, že si firma na střechu instaluje solární panel a dá fotku na LinkedIn. Důležité je, jestli umí popsat reálný rizikový profil svého podnikání. Tedy co se může stát, jaký to bude mít dopad a jak je na to firma připravená,“ doplňuje Jan Šeda.

Greenwashing se z reputačního problému mění v právní riziko

Od 27. září 2026 se v EU začnou uplatňovat pravidla směrnice 2024/825, která posiluje ochranu spotřebitelů před zavádějícími environmentálními tvrzeními. Směrnice míří mimo jiné na obecné a nepodložené výroky typu „ekologický“, „šetrný k přírodě“ nebo „zelený“, pokud nejsou jasně a prokazatelně podložené.

Pro firmy to není jen marketingové téma. Nepodložená tvrzení mohou vést ke sporům, regulatornímu riziku, reputační škodě i nárokům ze strany zákazníků nebo obchodních partnerů. Z pohledu pojišťoven jde o další signál kvality řízení společnosti. Firma, která komunikuje ambiciózní environmentální závazky, ale nemá k nim data, procesy ani odpovědnost, může působit rizikověji než podnik, který komunikuje střídměji, ale doložitelně.

ESG je součást risk managementu

Dobře uchopené ESG proto není paralelní agenda vedle řízení firmy. Je to součást risk managementu. Environmentální část se promítá do majetkového pojištění, pojištění přerušení provozu, odpovědnosti za ekologickou újmu i do schopnosti zvládat dopady extrémního počasí. Sociální oblast souvisí s bezpečností práce, řízením dodavatelů nebo odpovědností vůči zaměstnancům a veřejnosti. Část „governance“ se netýká ekologie, ale samotného řízení firmy. Pojišťovny zajímá, zda má podnik jasno v odpovědnostech, pořádek v dokumentech, dodržuje pravidla a má připravený postup pro krizové situace. Jinými slovy: zda rizika řídí průběžně, nebo je začne řešit až ve chvíli, kdy nastane škoda. 

Právě tato kombinace začíná být pro pojišťovací trh podstatná. EIOPA uvádí, že udržitelnostní rizika mohou ovlivnit aktiva i závazky pojišťoven a že regulatorní požadavky směřují k tomu, aby byla tato rizika správně identifikována a řízena. Jinými slovy: jestliže musí pojišťovny stále přesněji rozumět svým vlastním klimatickým a udržitelnostním rizikům, budou podobné otázky přirozeně klást i klientům, které pojišťují.

Pro české firmy smysl dává projít si rizikový profil předem: jaká aktiva jsou kritická, kde hrozí fyzická klimatická rizika, jak je nastavená prevence, zda odpovídají pojistné hodnoty, jak dlouho by firma přežila výpadek provozu a jaké má závazky má vůči okolí.

„Naším úkolem není přidávat firmám další vrstvu administrativy. Smyslem je přeložit ESG do řeči pojištění a řízení rizik. Když firma ví, kde je zranitelná, může se lépe chránit. A zároveň dokáže pojistiteli srozumitelně vysvětlit, proč je pro něj dobrým rizikem,“ uzavírá Jan Šeda.

OK Group je největší ryze česká pojišťovací makléřská firma bez účasti zahraničního kapitálu. Působí v pojišťovnictví a finančních službách. Společnost byla založena v dubnu 1999. Postupně se transformovala v holdingové uspořádání (OK Holding), pod které spadají další dceřiné společnosti a specializované týmy zaměřené na finanční poradenství, risk management či zajištění.