Češi na důchod nevěří
Pouze tři z deseti Čechů věří, že státní důchod jim v budoucnu zajistí důstojnou životní úroveň. Přestože je skepse vůči veřejnému důchodovému systému silná, velká část populace stále spoléhá především na stát a vlastní přípravu na penzi odsouvá. Vyplývá to z reprezentativního průzkumu agentury STEM/MARK pro investiční společnost Amundi, který mapoval postoje Čechů k důchodům, spoření a investování.
Největší důvěru ve státní důchod mají lidé starší 50 let a osoby s nižším vzděláním. Mladší generace jsou naopak ke schopnosti státu zajistit jim důstojné stáří výrazně skeptičtější a častěji hledají řešení mimo veřejný systém. Zatímco mezi zástupci generace Z důvěřuje státu v otázce důchodu pouze 6 % dotazovaných, soukromým investičním společnostem jich věří 37 %. U generace „baby boomers“ (1946-1967) je situace opačná: státu důvěřuje čtvrtina respondentů, soukromým institucím jen 8 procent.
Rozpor mezi obavami a skutečným chováním je však zřejmý. Přes nízkou důvěru ve státní systém totiž řada Čechů na důchod vůbec nespoří, případně spoří nedostatečně. Nad rámec zákonné povinnosti si na penzi odkládá pouze 35 % populace. U generace Z si na důchod spoří necelá čtvrtina dotázaných.
Do důchodu jako milionáři
„Češi se v posledních letech výrazně posunuli v tom, jak přemýšlejí o investování a správě osobních financí. Stále více lidí si uvědomuje, že bez vlastních rezerv se na stáří neobejde. V systematické přípravě na penzi ale pořád za vyspělými zeměmi zaostáváme. Státní systém sám o sobě pravděpodobně nebude schopen zajistit stejný životní standard, na jaký jsou lidé zvyklí během produktivního věku, a proto je klíčové začít budovat vlastní finanční polštář včas a dlouhodobě,“ říká Robert Kubín, místopředseda představenstva společnosti Amundi.
Z průzkumu také vyplývá, že představy Čechů o ideální částce na stáří jsou spíše střízlivé a často nezohledňují budoucí cenový vývoj. Třicet procent respondentů by bylo spokojeno, pokud by do důchodu odcházeli s naspořeným jedním milionem korun. To při dvaceti letech v penzi znamená rentu přibližně 4 200 korun měsíčně. Dalších 17 % lidí plánuje mít odloženo více než pět milionů korun.
„Dlouhodobá stabilita veřejného důchodového systému zůstává jedním z klíčových témat veřejných financí. Z průzkumu zároveň vyplývá, že jen menší část lidí si vedle státního pilíře vytváří vlastní rezervy a přípravu na stáří často odkládá. Stále větší roli tak hraje systematický přístup k osobním financím a pravidelné budování úspor v delším časovém horizontu“ dodává Markéta Jelínková, senior portfolio manažerka z Amundi.
Hlavní bariérou pro investování a dlouhodobé spoření zůstává podle Čechů nedostatek financí. Celkem 62 % respondentů uvádí, že mají na investování málo prostředků a že by se jim investování nevyplatilo. Třetina dotázaných pak považuje investování za příliš rizikové.
Zajímavý rozpor se objevuje také u spoření pro děti. Ačkoliv si většina Čechů myslí, že rodiče by měli začít dětem spořit už od narození, v praxi to dělá jen menší část z nich. Pokud už rodiče nějaké peníze odkládají, nejčastěji volí spořicí účty, kde jejich reálná hodnota může při vyšší inflaci v čase klesat.
„Nedostatek prostředků je bezpochyby relevantní bariérou, velmi často ale narážíme na strach plynoucí ze stereotypů a na nedostatek informací. Výuka finanční gramotnosti ve školách je spíše ojedinělou záležitostí. Pouze 14 % rodičů tvrdí, že se jejich škola tomuto tématu věnuje. Právě zde ale vidíme velký prostor ke zlepšení: pokud se dětem začneme systematicky věnovat už od školního věku, může to v dlouhodobém horizontu výrazně změnit jejich vztah k penězům a zkvalitnit život dalších generací,“ dodává Markéta Jelínková.
Podle aktuálních dat mají české domácnosti na běžných a spořicích účtech v průměru zhruba 350 tisíc korun na osobu. Průměrné zůstatky na účtech činí přibližně 900 tisíc korun, což odpovídá zhruba dvojnásobku ročního výdělku. Naspořená částka se však nevztahuje na jedince, nýbrž na celou rodinu. Přibližně jen čtvrtina lidí má finanční rezervu na více než jeden rok.
Okolo 40 % z těchto peněz leží na běžných účtech, dalších 40 % mají lidé v investicích a zbylých 20 % připadá na nejrůznější spoření či pojištění.
Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) se podíl Čechů starších 65 let do konce století zvedne z nynějších zhruba 20 procent až téměř k 35 procentům. Podobně dopadnou i ostatní státy Evropské unie.
Podle zprávy ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) z roku 2024, která zdůvodňovala změny ve státním důchodovém systému, čeští občané stráví v důchodu průměrně 21,8 roku. Po roce 2030 bude tato doba narůstat až na téměř 26 let.
míra ohrožení chudobou bude narůstat
Míra ohrožení chudobou u populace důchodců byla mezi roky 2004 a 2012 poměrně stabilní na hodnotách okolo 7 %. Po roce 2012 v souvislosti s ekonomickým oživením, které se postupně promítalo do zvyšující se dynamiky mezd v kombinaci s dočasně omezenou valorizací důchodů, začala míra ohrožení chudobou narůstat, a to i přes provedená opatření ve způsobu zvyšování důchodů na přibližně 16 % v roce 2018. Po roce 2018 je tento ukazatel poměrně volatilní, což souvisí zejména s přijatými ad hoc opatřeními (výplata 5 000 Kč důchodci v roce 2020) a ochranou proti růstu cen v podobě plného zohlednění ve valorizacích důchodů i v době vysokého cenového růstu v roce 2022 a 2023. Následně bude míra ohrožení chudobou narůstat (především s ohledem na pomalejší růst důchodů do vyrovnání poklesu reálných mezd z let 2022 a 2023), a to až do poloviny třicátých let, kdy se přiblíží 19 procentům. „S odchodem silných generací sedmdesátých let do starobního důchodu se růst míry ohrožení chudobou zpomalí s tím, jak budou ve vyplácených důchodech posilovat početně silné skupiny s nově přiznávanými, tj. vyššími důchody,“ píše MPSV.
Poměr průměrného starobního důchodu a průměrné mzdy se až do roku 1987, s výjimkou krátkého období kolem roku 1975, pohyboval na úrovni mezi 44 až 46 %. Poté došlo k prudkému nárůstu tohoto poměru při liberalizaci cen až na hodnotu téměř 58 % v roce 1991 a následně se rychle vrátil na 44 procenta. Po roce 1995, v době ekonomického zpomalení (po roce 1996 a 2010) je patrný jeho nárůst, a naopak při ekonomickém oživení má tendenci k poklesu. V současné době se po prudkém zvýšení v důsledku plného promítnutí rychlého cenového růstu do valorizace důchodů v kombinaci k výrazným propadem reálných mezd pohybuje na úrovni 45,6 procenta. Podle projekcí MPSV ale bude náhradový poměr poměrně rychle klesat až zhruba do roku 2030, kdy dojde k opětovnému zohlednění růstu reálných mezd ve valorizaci důchodů. Následně je očekáván pokles až pod 40 % k roku 2040.
Průměrná hrubá měsíční nominální mzda podle Českého statistického úřadu loni vzrostla o 7,4 % na 52 283 Kč, reálně se zvýšila o 5,1 %. Medián mezd činil 45 523 Kč. Například průměrná měsíční splátka hypotéky se pohybuje mezi 23 a 25 tisíci korun (medián 19 000 Kč) při splatnosti 25 až 30 let. To jde ale z čistého příjmu. Čistá měsíční mzda loni činila přibližně 38 700 Kč, pro zaměstnance se dvěma dětmi 41 800 korun.
Průměrný starobní důchod po poslední valorizaci činí 21 840 Kč, minimální 9800 korun, což odpovídá 20 % průměrné hrubé mzdy.
Amundi je správce investičních aktiv. Má 100 milionů klientů, firemních i soukromých, ve 35 zemích.