Penzijní fondy zase zklamaly. Jasně, vždyť to od nich chceme

Transformované penzijní fondy zase nepřekonaly inflaci. Každý rok něco nepřekonají. A každý rok něco jiného. Nebýt příspěvků státu, eventuálně od zaměstnavatele, spoření v nich by nedávalo smysl. Ačkoliv…

Transformované penzijní fondy vznikly z těch původních, které nás provázejí od devadesátých let. Vždycky měly konzervativní strategii, protože to odpovídá jejich smyslu. Ba co víc, na rozdíl od jiných investičních nástrojů nesmí jít jejich roční zhodnocení nikdy do záporu. To se investuje dost těžko.

Od dob jediného pokusu o penzijní reformu si mohou lidé vybrat i z jiných „penzijňáků.“ Včetně dynamických, mezi nimž například Axa akciový fond loni přinesl zhodnocení o více než 14 procent, Alianz o více než 7,5 %. Kde se berou takové rozdíly? Ve strategii a alokaci aktiv. Někdo kolísá víc, někdo míň. Výnosy se vždy poměřují s rizikem – kde se hodně vydělává, tam se jindy i hodně klesá.

To jsou všechno úplně základní poučky o investování. Stejně, jako že zhodnocení se nemá posuzovat na bázi jednoho roku, ale doporučeného investičního horizontu.

To ale média a „analytici“ zpravidla přehlížejí. Stejně jako charakter transformovaných penzijních fondů. Těch sesterských dynamičtějších si zpravidla všímají jen tehdy, když prodělají.

Většinou hlavně hledají základnu, se kterou fond srovnají tak, aby dopadl co nejhůř. Když akcie rostou, upozorňují, že lepší, než penzijní fond je kdejaký akciový, ba i smíšený. Když ale akcie klesají, najednou srovnávají výnosy s obligacemi. A když je všechno na houby, tak s inflací. Hlavně každý rok jinak, jak se to zrovna hodí.

Správná volba srovnávací základny či změna úhlu pohledu patří ke klasickým nástrojům manipulace. Je to tak všude. Při posuzování ekologických dopadů čehokoliv, se můžete dívat třeba jen na jednu uhlíkovou stopu. Například z provozu stroje. Nebo můžete sledovat i tu z výroby. Případně i likvidace. Vždy si můžete vybrat tu fázi životního cyklu, ve které ten či onen automobil, mobil, počítač nebo traktor dopadají hůř než nějaká jiná konkurence. A třeba úplně ignorovat, že taky existují jiné ekologické zátěže než jen uhlíková stopa.

Nejde jen o ekologii. Co bude jeden lékař považovat za hazard se zdravím, to druhý přivítá jako otužování. Zatímco infektolog se zděsí nad vysokou trávou, protože je určitě plná klíšťat, hydrolog nad ní zajásá kvůli zadržování a zasakování vody.

Pravda holt není jedna. I když někteří bijci dezinformátorů tvrdí opak. Ale protože čtenáři a diváci mají radši negativní zprávy, tak si vždy vybereme tu, která je zaručeně naštve. Jen jestli přitom nezapomínáme, že manipulujeme i sami se sebou.