Mařiče jsou výsledkem chaotického řízení energetiky
ZPRÁVA Z TISKU. Značné pobouření vyvolala před týdnem zveřejněná reportáž Českého rozhlasu (ČRo) o mařičích elektrické energie, zařazovaných do distribučních sítí. „Rapidní zájem o tuto technologii, která nejčastěji pracuje na principu fénu, zaznamenává jak největší ČEZ Distribuce, tak i menší soustava v majetku firmy EGD ze skupiny E.ON. Celkově různí investoři požádali do konce loňského roku o připojení zařízení na maření elektřiny o výkonu zhruba 1000 MW, což odpovídá jednomu temelínskému bloku,“ píše autorka reportáže Jana Klímová.
Mařič je zařízení, které může odebrat ze sítí přebytečnou elektřinu, pro kterou v danou chvíli není spotřeba, a přemění ji na teplo. „Dá se to připodobnit k jakémusi fénu, to znamená k topné spirále, která je napájena elektřinou. Z ní zařízení vyrobí teplo a následně ho v nejčastějších případech vypustí do ovzduší,“ popsal Radiožurnálu člen představenstva EGD David Šafář.
Výhledově tak může docházet k plýtvání energií, za kterou lidé jinak platí vysoké ceny, v případě obnovitelných zdrojů výrobu navíc lidé a státy leckdy i dotují. Distributoři ale tvrdí, že jim nezbývá než mařiče připojit, konstatuje J. Klímová.
Následoval týden rozhořčených komentářů, odborníků a laiků, malých, specializovaných i velkých zpravodajských webů (zmínil se v jedné své zprávě i Svět hospodářství), nad nehorázností takového počínání. Ještě často s poukazem na paradox, že se instalují a takřka doživotně dotují obnovitelné zdroje energie (OZE), aby se neoteplila planeta, a pak se na ní pustí teplý vzduch z mařičů. Flek na hru, řeklo by se.
Podle mluvčí ČEZ Distribuce Soni Holingerové dochází čím dál víc ke skokovým změnám v celkové bilanci spotřeby a výroby elektřiny a je nutné zajistit rovnováhu. A právě k tomu přispívají mařiče, které přebytečnou elektřinu zničí. „Důvodů je ale více. Je to také zvýšená poptávka služeb výkonové rovnováhy ze strany ČEPS (státní přenosová soustava), ale i nízká investice a tím i velmi dobrá návratnost mařičů,“ uvedla pro ČRo Holingerová. Generální ředitel ČEPS Martin Durčák sice v téže reportáži růst poptávky po výkonové rovnováze popírá, ale to není důležité, jde o princip.
Ten obšírněji popsala o několik dní později Sofie Krýžová pro Seznam Novinky: „Do elektroenergetické sítě se totiž v posledních letech zapojuje čím dál víc obnovitelných zdrojů, jejichž výrobu lze někdy těžko předvídat. Pokud hodně fouká a zároveň svítí slunce, větrné i solární elektrárny běží na plný výkon. Pokud je v určitou chvíli elektřiny nadbytek, je potřeba pro ni najít uplatnění, protože výroba i spotřeba musí být vždy v rovnováze, aby nedošlo k výpadku. A provozovatelé za to dostávají zaplaceno.“
Investory do mařičů, které fungují čistě pro vyrovnávání výkonu v síti, láká především finanční zisk, kterého mohou dosáhnout dvěma způsoby.
První je tzv. technická flexibilita, kterou vykupuje ČEPS. Pokud je v síti elektřiny málo, aktivuje zdroj, který výkyv vyplní. Pokud je proudu naopak moc, najde pro něj spotřebitele. Druhou možností je obchodní flexibilita, kdy provozovatel mařiče těží ze záporných cen, vysvětlují Seznam Novinky. „Je to obchodní příležitost. Ten, kdo elektřinu v tu chvíli spotřebuje, za to dostává peníze,“ popisuje místopředseda představenstva ČEPS Svatopluk Vnouček. Loni klesly v Česku ceny elektřiny do minusových hodnot celkem během 314 hodin, což je o 180 hodin více než v roce 2023.
„Když máte do sítě zapojeno velké množství výkonu fluktuujících zdrojů energie, je daleko náročnější vyrovnat spotřebu s dodávkami. Odchylek je daleko víc a jsou náhodnější. To znamená, že je potřeba daleko více zařízení, která dokážou buď dodat energii, když chybí, nebo ji spotřebovat, když je jí nadbytek,“ vysvětluje v témže článku jaderný fyzik z Akademie věd ČR Vladimír Wagner. Podobné likvidátory energie přitom nejsou žádnou novinkou. „Na udržování stability sítě se tato zařízení používala už v dávné minulosti. Jediným rozdílem teď je, že zájem o jejich instalaci je daleko intenzivnější,“ podotýká Wagner.
Podivnost je v tom, že za ničení nadbytečné energie a za zničenou energii ČEPS provozovateli mařiče zaplatí, tu službu si pořídil v potřebném objemu v aukci. Jenže pro udržení výkonové rovnováhy v soustavě jsou zapotřebí také zdroje stabilní a řiditelné, použitelné v době, kdy OZE vyrábějí minimum nebo téměř nic a dovoz elektřiny je hodně drahý, pokud vůbec je k mání. V podstatě je to tedy stejná služba s opačným znaménkem, ale ta se nekupuje, ta se „dotuje“. A dotovat soukromé vlastníky a provozovatele takových zdrojů je zakázané Evropskou komisí. Respektive, lze jen na zvláštní povolení.
V nově zřízené rubrice Archeo, kam vždy v sobotu přepisujeme prastaré zprávy Světa hospodářství, jsme tento týden oživili rozhovor z roku 1997 s tehdejším náměstkem ministra průmyslu a obchodu Miroslavem Tvrzníkem. Pozoruhodné je jádro sdělení, že se připravovalo výběrové řízení na stavbu nového zdroje, nejspíše uhelné elektrárny, o výkonu 300 až 600 MW s uvažovaným uvedením do provozu až několik let po spuštění tehdy dokončované jaderné elektrárny Temelín. „Je celkem jasné, proč se uvažuje o tak zvaném čistém uhelném zdroji. Potřebujeme elektrárnu pro krytí základního zatížení. /…/ Uhelná elektrárna odpovídá možnostem domácí surovinové základny, potřebám elektroenergetiky i úrovni ceny vyrobené elektřiny. Uvažuje se ještě o druhém zdroji pro krytí špičkového zatížení. Tam možnosti volby budou samozřejmě rozmanitější,“ říká Tvrzník. „Tendr zatím nebyl vypsán a ani návrh podmínek ještě není na stole. U dovozů opět narazíme na problém, čím je zaplatíme a jak technicky do republiky proud dostaneme. Projekt energetických úspor místo nového zdroje je zajímavá myšlenka. Pravdou je, že nejlacinější elektřina je ta, kterou nemusíme vyrobit. Ale kdo by takový projekt financoval?“
Dnes už nám připadá přirozené, že úspory stát financuje dotacemi, časy se mění. Ale neméně zajímavá je další Tvrzníkova poznámka o účasti zahraničních subjektů na nezávislém posouzení zprávy o potřebnosti zdroje: „Shodli jsme se na potřebě nezávislého posouzení zprávy. Auditem byla pověřena akciová společnost EGÚ Brno. Odmítli jsme zahraniční spolupráci, protože české prostředí má řadu specifik, jimž by zahraniční odborníci nemuseli úplně porozumět.“
Současná situace je taková, že naši elektroenergetiku řídí Evropská komise. O tom, že jí úplně neporozuměli, svědčí to, že jednu službu výkonové rovnováhy lze pořizovat celkem běžně, jinou službu výkonové rovnováhy téměř vůbec. Tato rovnováha je přitom stále silněji narušována tlakem na stavbu a dotovaný provoz OZE, což vede k sezónním či náhodným přebytkům elektřiny a jejím záporným cenám, a naopak k nedostatku elektřiny a jejím horentním cenám mimo sezónu OZE. Ke spuštění záložních zdrojů je zapotřebí notifikace od EK. Odpojení OZE v době nadbytku je téměř zakázané: „K vypnutí fotovoltaických nebo větrných elektráren může dojít pouze za mimořádných okolností a po vyčerpání všech běžně dostupných provozních opatření, mezi něž patří SVR (služba výkonové rovnováhy) či zahraniční výpomoc,“ podotýká mluvčí ČEPS Lukáš Hrabal v citovaném článku Seznamu Novinek.
Ke stavbě nové elektrárny dnes nepotřebujeme expertní zprávu, ale potřebujeme schválení Evropskou komisí. To platí jakbysmet pro plánovanou bezemisní jadernou elektrárnu Dukovany, eventuálně Temelín. Notifikace pro Dukovany snad už je, zatím je tajná, respektive, prý se ještě upřesňuje. Z uniklé zprávy ale zatím vyplývá, že jadernou elektrárnu nebude lze provozovat v sezóně OZE, aby snad nekonkurovala jejich nadbytečnému výkonu se zápornými dotovanými cenami elektřiny. Takže by fungovala v režimu podobném plynové turbíně. A to jsou zase specifika bruselské energetiky, které jsme ne úplně porozuměli.
