Jak vypadá krize? Cena elektřiny už trápí i Nory, kteří jí mají dost

I legendární přímořský Bergen je relativně na jihu, resp. jihozápadě. Foto: Michael Fousert na Unsplash

Norové sice mají dost elektřiny, ale kvůli jejímu vývozu je i horká sprcha může přijít nad stokorunu. Chtějí proto pryč z jednotného trhu.

Nízká produkce obnovitelných zdrojů na kontinentu poslala minulý týden do závratných výšin totiž ceny i v zemi, která patří k největším vývozcům elektrické energie (letos vyvezla zhruba 10 TWh). A těží z přírodních podmínek, když se hodně spoléhá na vodní zdroje.

To jí ale není nic platné. Jak popsal web newsinenglish.no, ceny letěly vzhůru navzdory plným nádržím na výrobu energie z vody. „Vše souvisí s integrací Norska do evropského trhu. Vodní elektřina vyrobená v Norsku je posílána kabely do Evropy a hodně jí bylo potřeba tento týden, když evropské vlastní alternativní zdroje energie nevyráběly dostatek, zejména v Německu a Dánsku,“ napsal web v týdnu minulém.

vše souvisí s integrací Norska na evropský trh

Situace trápí především firmy, ale i domácnosti, které zřejmě jedou na něco jako spotové ceny. Spotřebitelé v jihozápadní Norsku se tak dostali na dvojnásobek toho, co se platí například v Itálii. Vláda sice ceny zastropovala, ale i tak jsou vysoké, navíc stropy platí jen pro hlavní bydliště. „Obyvatelé Stavangeru a Kristiansandu na jihozápadě byli varováni, že pětiminutová horká sprcha by ve čtvrtek ráno stála přibližně 50 norských korun,“ napsal newsinenglish.no. V přepočtu jde zhruba o 107 Kč.

Jak web připomíná, elektřina byla v minulosti jednou z mála věcí, která byla v Norsku levnější než jinde. Ale to je minulost. Na vině není ani tak změna klimatu, ba ani ozelenění výroby. Ta je totiž na severu Evropy zelená dávno, díky vodě, sněhu, vodopádům a řekám.

politici volají po přerušení drátů do Dánska

Situace je natolik vážná, že se jí zabýval i web Financial Times. Ten uvedl, že dvě norské vládní strany chtějí přerušit elektrické vedení do Dánska. Podle newsinenglish.no to možná vypadá tak, že by se „jen“ nemuselo investovat do jejich obnovy. Každopádně jde o velice vážnou věc, ke které se vyjadřuje více politických stran.

Odpojení Norska od Evropy by ale bylo šokem. Norové, jak již bylo řečeno, představují velkého vývozce, byť ne tak velkého jako Francie či Švédsko. Především Itálie, Německo a Velká Británie potřebují elektřinu ve velkém dovážet. Itálie dlouhodobě (je závislá na Francii s transportem přes Švýcarsko), Německo nově díky povedené energetické transformaci. Zatímco i Velká Británie je závislá téměř výhradně na Francii, Němci dovážejí odkud se dá. „Ze Švýcarska, z Dánska, z Česka, z Francie,“ napsal minulý týden komentátor WirtschaftsWoche. Ano, a u nás se říká, že až se staneme z čistého vývozce čistým dovozcem, budeme to táhnout z Německa. To jsou paradoxy pane Vaněk… Možná v době nadměrné výroby z OZE. Ale co až ta elektřina nebude?

V Řecku už na jaře dočasně omezil tamní provozovatel energetické soustavy export v určitých hodinách, aby se levná energie z OZE dostala k domácím spotřebitelům a neproudila ven. Takové maličkaté nabourání jednotného trhu. U Norska jde o něco jiného, protože není členem Evropské unie. Ale i tak je s ní v lecčem integrováno.

Mimochodem, důvod, proč se hovoří o problému na jihu země, je prozaický. Mizerná kvalita vysokonapěťového vedení neumožňuje masivní transport elektřiny ze severu, takže tam je levná. Podobně jsou na tom prý ve Švédsku. Na omezenou kapacitu vedení, která neguje myšlenku efektivního evropského trhu, už pár lidí upozornilo. Ale zatím se ten jednotný trh skloňuje jako mantra. Jenže na něm panuje v určitých fázích roku spíš nedostatek. Norský příklad, podle kterého to, co vyhovuje obchodníkům, nemusí vyhovovat politikům, kteří by také mohli říct dost, je varovný. A co bude pak, až se takové Norsko skutečně odpojí a Francie se rozhodne nedotovat jádro?